Thriller Trumanovy duše

Irena Hejdová Irena Hejdová
1. 3. 2006 14:00
Recenze - Zdánlivě, to je určující slovo pro snímek o Trumanu Capotem.

Zdánlivě je děj filmu Capote statický. Zachycuje vlastně jen několikaleté sbírání materiálu na jednu knihu (která je ovšem jednou z nejslavnějších amerických próz vůbec). Zdánlivě tedy jen další z řady osvědčených životopisných filmů, které posbírají spoustu Oscarů.

Capote versus Perry

Film začíná určujícím okamžikem Capoteho profesní dráhy: oním ránem, kdy se z novin dozvěděl o brutálním vyvraždění kansaské rodiny Clutterových dvěma mladíky a rozhodl se zpracovat toto téma ve svém dalším románu. Následoval odjezd do Kansas City a několikaletý sběr materiálu na posléze nejslavnější dílo Chladnokrevně.

Snímek se zaměřuje především na Capoteho vztah s jedním z vrahů - a tento duel Capoteho a Perryho je fascinující. Spisovatel ho poprvé zaujatě pozoruje hned po zatčení a přivezení do Kansas City. Druhé setkání se odehraje v šerifově kuchyni, kde je Perry vězněn. Sám Capote svůj vztah s odsouzencem na smrt popisoval takto: "Mělo to co do činění s jeho úplnou osamělostí a mými pocity lítosti a možná i určité náklonnosti."

Infobox
Autor fotografie: Aktuálně.cz

Infobox

Vztah spisovatele k Perrymu je každopádně ambivalentní, plný rozporů. Capote si Perryho svým způsobem oblíbí, zároveň si přeje jeho smrt, aby mohl konečně dokončit knihu. Capote má Perryho rád (miluje ho?) a zdánlivě mu pomáhá, ale zároveň mu lže o knize a v podstatě ho využívá. Capote se s Perrym v něčem ztotožňuje, cítí s ním spřízněnost  - s jeho vztahem k matce, s jeho outsiderstvím. Zároveň jím pohrdá.

Vynikající herecký výkon

A právě tahle rozpolcenost dodává ústřední postavě jakousi nadčasovou platnost. Film se tak stává svědectvím o konfliktu mezi tvorbou a životem, mezi odpovědností za své dílo a odpovědností k člověku...

Sílu titulní postavě dodává především vynikající výkon Philipa Seymoura Hoffmana, který byl za tuto roli právem nominován na Oscara. Tento herec doposud spíše malých rolí se s postavou ztotožnil tak, že Capote před námi znovu ožívá.

Capote
Capote | Foto: Falcon

A to nejen ve vnějším projevu, v sebestředném vystupování příslušníka newyorské smetánky s excentrickými oblečky, dětským hláskem i teatrálními způsoby a gesty, jež v upjatém Kansasu, kam se vydává sbírat materiál, budí odpor.

Tenhle film je thriller, ale spíše thriller mentální - thriller Capoteho duše. Napětí tu vyvěrá z pochopení věcí pod povrchem; z uvědomění si kontextu a událostí, z nichž vychází Capoteho rozpolcenost.

Silná atmosféra

Celým filmem prostupuje melancholická atmosféra, kterou pomáhá budovat i obrazové ztvárnění snímku: používání velkých celků pusté kansaské krajiny, nebo naopak velkých detailů ve větru se chvějících větví stromů a stébel trávy.

Capote
Capote | Foto: Falcon

Nejsilnějším okamžikem je scéna popravy. Stejně jako v Brooksově filmu Chladnokrevně ji vidíme bez jakýchkoliv zástěrek. Kamera dlouze spočívá na Capoteho tváři, v níž se přes její zdánlivou nehybnost a navzdory maskám zračí všechny jeho rozporuplné pocity.

Stejně jako v celém filmu, který dokazuje, že thriller lidské duše může být mnohem děsivější než thriller klasický.

Capote, USA 2005. Režie Bennett Miller, scénář Dan Futterman, kamera Adam Kimmel, hrají Philip Seymour Hoffman, Catherine Keener, Clifton Collins Jr., Chris Cooper, Bruce Greenwood, Bob Balaban a další. 98 minut, distribuce Falcon.

 

Právě se děje

Další zprávy