Dlouho očekávaná minisérie začíná smyšlenou televizní debatou z roku 1968. Přední mykolog v ní mluví o houbách schopných měnit lidskou mysl. Upozorňuje, že pokud by došlo ke globálnímu oteplení, parazitické organismy se začnou šířit ve velkém a člověk boj s nimi nakonec prohraje.
Varovný úvod dodává zneklidňující podtón následujícím minutám. O necelých 40 let později sledujeme všední, prosluněný den dospívající Sarah v americkém Texasu. Nenápadně zesilují náznaky, že něco není v pořádku a bude daleko hůř. Nejdřív sirény za výlohou hodinářství, kam dívka kvůli opravě přinesla otcovy náramkové hodinky, aby pro něj měla dárek k narozeninám. Pak stíhačky na obloze, zvláštní chování sousedky, neklidný pes a nakonec krev, křik, panika i dopravní letadla padající z nebe.
Prolog úvodní, skoro devadesátiminutové epizody je mimořádně sugestivní díky příkladné gradaci i zúžení perspektivy na mladou protagonistku, která stejně jako my nezná širší kontext apokalyptického dění.
Začátek The Last of Us přitom poměrně věrně, včetně konkrétních dialogů, napodobuje stejnojmennou videohru z roku 2013. Také v ní zprvu události vnímáme očima Sarah, načež po jedné tragické události se naším avatarem o 20 let později stává její otec Joel, snažící se přežít v postapokalyptické pustině zamořené houbovými výtrusy a mutanty. Pro podstatnou část devítidílné minisérie platí, že je emocionálně nejintenzivnější, když se nejpevněji drží předlohy. Vzhledem k jejím kvalitám to není překvapivé.
Romantické intermezzo
Hra Neila Druckmanna a jeho týmu, poprvé vydaná pro konzoli Playstation 3, se hned stala bestsellerem. Spolu s pokračováním z roku 2020 bylo dosud dohromady prodáno přes 37 milionů kopií.
Za úspěchem stojí plynulé spojení akce, plížení a hororu, rozlehlý, propracovaný svět, uvěřitelné postavy a zejména výborně napsaný příběh s nečekanými zvraty i morálně náročnými volbami. Hráči se mnohokrát musí rozhodnout, zda si sobecky zachrání krk, nebo učiní oběť v zájmu vyššího dobra.
Druckmann při psaní scénáře čerpal ze zombie hororů George A. Romera nebo snímků jako Potomci lidí a Tahle země není pro starý. Také svůj herní hit chtěl původně překlopit do filmové podoby. Uvědomil si však, že je prakticky nemožné zhustit zhruba 14 hodin herního času do celovečerní stopáže. Pak na HBO uviděl Černobyl. Atmosférická minisérie o výbuchu sovětské jaderné elektrárny mu dala představu, jak by hra mohla působit, kdyby šlo o mnohodílné televizní vyprávění s vysokým rozpočtem.
Herní scenárista a designer proto oslovil Craiga Mazina, tvůrce Černobylu. Rozhodli se prolomit prokletí videoherních adaptací, z nichž většina zatím pohořela u kritiků i diváků. K dispozici měli přibližně 100 milionů dolarů a devět epizod, jejichž stopáž se pohybuje mezi 45 až 85 minutami. Je to dost peněz i prostoru na to přivést postavy a jejich svět k životu ve vší kráse i ohavnosti a nechat je dýchat. Bez uspěchanosti a tvůrčích kompromisů, kterými se odbyté filmy podle her obvykle vyznačují.
Série respektuje žánrové ukotvení i základní dějové body hry. Stále jde o umně vybalancovanou kombinaci melodramatu a osvědčených motivů z postapokalyptických a zombie hororů. Výrazněji se od předlohy odklání pouze třetí epizoda, nečekané romantické intermezzo, která bude tónem a zacílením asi nejvíc štěpit publikum.
Vyjma toho autoři především prohlubují osobní historii postav a tím podtrhují hlavní témata scénáře. Slouží k tomu mnoho flashbacků, někdy tklivých, jindy rozverných, vždy zpestřujících jinak lineární vyprávění. Zároveň se celou dobu nedržíme omezeného hlediska hrdinů, díky čemuž fikční svět vidíme ve větší šíři, včetně dalekosáhlejších sociopolitických souvislostí. Byť se to sem tam děje na úkor vypravěčské soustředěnosti a spádu.
Vše je v rozkladu
Hlavní příběh se odehrává v alternativním roce 2023. Po kolapsu civilizace způsobeném houbovou infekcí vládnou ve zdecimovaných amerických velkoměstech vojenská diktatura nebo zločinecké bandy.
Konkrétně v Bostonu, kde děj začíná, karanténní zóna připomíná ghetta z druhé světové války. Jídlo i tkaničky do bot lidé dostávají na přídělové lístky. Za dozoru vojáků dochází k veřejným popravám a spalování infikovaných mrtvol. Vše je v rozkladu. Ekonomický a politický systém, morální ideály i lidská těla.
Joel, starostlivý táta z prologu, se stal cynickým, životem zdrsnělým pašerákem zbraní a drog. Nebojuje za lepší svět jako členové revoluční skupiny, kteří si říkají Světlušky. Hledí si svého, dělá špinavou, podřadnou práci, aby přežil, a plánuje útěk za hradby. Pořád nosí hodinky, které mu kdysi darovala dcera. Dávno nefungují, jsou spíš trpkým symbolem, že čas, který můžeme strávit s milovanými, není bezmezný. A připomínají hodnoty, na nichž opravdu záleží, za něž má smysl bojovat.
Nad rámec sebe sama začíná Joel znovu přemýšlet, až když ho Světlušky poprosí, aby z přísně střeženého města propašoval čtrnáctiletou Ellie. Protagonista netuší, proč je zdivočelá dívka pro rebely tak důležitá, úkol však neochotně přijímá. Nemá moc na výběr.
Většinu série pak tvoří pouť Joela s Ellie napříč troskami Spojených států. Největší zrůdy, jež cestou potkávají, příznačně nejsou houbou prorostlí nebožáci, ale bezzásadoví egoisti a psychopati, kteří v sobě na rozdíl od dvojice našich přeživších zadusili i poslední kousek lidskosti.
Ellie hraje Bella Ramsey, představitelka Lyanny Mormont ve fantasy seriálu Hra o trůny. Její proměna z prostořeké teenagerky, která jízlivým popichováním nonstop pokouší pašerákovu trpělivost, v rozhodnou mladou ženu je jednou z nejpozoruhodnějších rovin projektu. Paralelně s ní se věrohodně vyvíjí i Joel, jehož ztvárnil charismatický chilsko-americký herec Pedro Pascal, známý ze seriálů Narcos nebo The Mandalorian. Do jeho nevraživé interakce s okolím pomalu pronikají suchý humor, starostlivost a odhodlání.
Dva outsideři
Příběh se odehrává ve vychýleném světě, kde podobně jako ve westernech platí právo silnějšího a pomoc bližnímu není zrovna v módě. Přesto základ netvoří napínavá akce, ale budování důvěry mezi dvěma outsidery, kteří se navzájem potřebují víc, než si připouštějí. Zatímco vše kolem zaniká a naděje na záchranu slábne, jejich sílící pseudorodinné pouto představuje jednu z posledních jistot a důvodů, proč to nezabalit. Také proto jej Joel nechce ničím ohrozit. Ani pravdou.
Tvůrce Neila Druckmana s Craigem Mazinem víc než monstra zajímá dynamika mezilidských vztahů a rozličné zraňující akty typu citové manipulace nebo lhaní, kterých se dopouštíme. Často paradoxně kvůli strachu z opuštění.
Akční a hororové scény jsou znamenitě zrežírované, oproti hře, která logicky neustále vyžadovala akci, ale plní sekundární úlohu. Ani násilí není stejně extrémní a samozřejmé, spíš krátké, intenzivní. Hrdiny k němu obvykle dotlačí okolnosti a nejednou má pro ně traumatickou dohru.
Neustálá vnější hrozba, byť číhající a zlověstně "klikající" v temnotách, především zesiluje napětí. A přispívá k tomu, že divák zaujatě hltá i scény, v nichž dva herci srostlí se svými rolemi jdou nebo jedou městem či přírodou a povídají si o minulosti. K rozmanitosti herecky přesných sbližovacích dialogů přispívá i pestrost prostředí, ať jde o pozůstatky městské zástavby, zimní krajinu, nebo tísnivé interiéry se scénografií napodobující jemnými detaily a barevnou paletou design hry.
Vzpomínky na ni oživují též specifické úhly kamery, melancholický soundtrack, který znovu složil Argentinec Gustavo Santaolalla, nebo kruhová struktura.
Podobně se teď můžeme vrátit k počátečnímu konstatování, že série za své nejsilnější stránky vděčí vynikající předloze. Nic převratného navíc nepřináší. Když je ale výsledkem atraktivní drama s vyrovnaným tempem, komplexními postavami a mnoha existenciálními otázkami k zamyšlení, není to vůbec málo. Je to mnohem víc, než co nabídly všechny dosavadní adaptace videoher.
Minisérie
The Last of Us
Tvůrci: Neil Druckmann a Craig Mazin
Minisérie je k vidění na HBO Max.
