Americká minisérie Služka začíná uprostřed noci. Třiadvacetiletá Alex tiše a ve spěchu balí, aby mohla s dvouletou dcerou Maddy uprchnout před partnerem, agresivním alkoholikem Seanem. Má jen pár dolarů a auto, v němž vyráží vstříc nejistotě. Bez práce, útočiště a lidí, na něž by bylo spolehnutí, ale s odhodláním dostat se z temnoty zpátky na světlo.
Náročná pouť mladé matky za znovuobjevením radosti ze života, jaká prostupuje prosluněné flashbacky, vychází ze skutečných zážitků americké spisovatelky Stephanie Landové. Ta své šestileté živoření pod hranicí chudoby, kdy pracovala jako uklízečka a byla existenčně závislá na sociálních dávkách, popsala v předloňském bestselleru Maid: Hard Work, Low Pay, and a Mother’s Will to Survive.
Kritici chválili její memoáry za upřímnost a detailní popis překážek, které překonávala coby samoživitelka začínající prakticky od nuly. Stejnými přednostmi se vyznačuje nynější adaptace od Molly Smith Metzlerové, oceňované dramatičky a spoluautorky úspěšných seriálů Orange is the New Black nebo Shameless.
Také režisérsky a scenáristicky se na Služce podílely především ženy. Zřejmě i díky složení autorského týmu vznikla nebývale autentická a empatická série, která rodičovství ani chudobu neidealizuje a přenáší na diváka obavy, úzkost i beznaděj zakoušené ženou v nouzi. Našemu vcítění napomáhá jednak fakt, že s protagonistkou trávíme prakticky každou minutu všech deseti hodinových epizod, jednak představitelka hlavní role.
Margaret Qualleyová, známá jako hippie stopařka z Tarantinova filmu Tenkrát v Hollywoodu, přesvědčivě vyjadřuje hrdinčinu křehkost i bojovnost. Při opětovném setkání s mile se tvářícím, za vše se omlouvajícím Seanem čteme v jejím výrazu svíravý strach. Postoj Alexina těla ovšem ve stejnou chvíli prozrazuje velkou vnitřní sílu. Nehodlá připustit další partnerův útok, po němž bude muset dceři z vlasů vybírat sklo.
Kvůli ztíženým výchozím podmínkám ale matku s dcerou čeká značně svízelná cesta za bezpečným zázemím. Série ji zaznamenává s dokumentaristickou všímavostí den po dni, krok za krokem, úřad za úřadem.
Alex neví, o jakou podporu může žádat a na koho se obrátit. Na dohledávání informací jí současně nezbývá čas, vše zjišťuje za běhu. Stále něco vyřizuje, přejíždí z místa na místo a chvilku se nezastaví.
První epizody tak mají až thrillerový spád. Alex sice nastupuje do úklidové firmy, má ale směšně nízkou mzdu, kvůli práci na dohodu prakticky žádné záruky a veškeré čisticí prostředky si platí sama. Peníze jí dál ubývají, jak nás informují cifry výhružně vyskakující v obraze při každém výdaji. Navíc protagonistka nenachází osobu, která by pohlídala dceru, zatímco bude v práci. „Má rodina není řešení,“ vysvětluje nápomocné ženě na pracovním úřadě.
Když se objeví hrdinčina matka, dochází nám, co měla na mysli. Paula, kterou s ohromnou chutí hraje Andie MacDowellová, skutečná matka Qualleyové, je excentrickou umělkyní trpící bipolární poruchou osobnosti. Přechází mezi manickými a depresivními stavy a víc než krmení vnučky ji zajímají jungovské archetypy. Terapii i léky odmítá.
Místo aby byla dceři v nesnázích oporou, přidělává jí starosti. Ani matčina odtrženost od reality však není tím nejhorším, co Alex v úvodní epizodě potká. V jejím závěru zastavuje s autem na kraji silnice, stále bez práce, peněz a bydlení. Vystupuje a vrací se pro hračku, která dceři vypadla. V tom do vozu s Maddy naráží nepozorný řidič.
Po první hodině se zdá, že tvůrci budou po zbytek série prohlubovat mizérii zoufalé ženy a citově nás vydírat řetězením nepříjemných incidentů. Služka opravdu neodvrací zrak od mnoha traumatizujících zážitků a výzev, s nimiž se potýkají samoživitelky nebo oběti domácího násilí - zhlédnout všech deset epizod na jeden zátah může být emočně náročné i pro odolnější diváky. Zároveň je ale vyprávěna bez patosu a s lehkostí.
S Alex a Maddy vedle trápení zažíváme i vtipné nebo radostné příhody. Například během dětské narozeninové oslavy, zaplacené jen ze stravenek, se tragické nenásilně prolíná s komickým a úlevný smích se mísí se soucitem a dojetím.
Všechny dílčí úkoly, jež před Alex leží, se v jejích vizích budoucnosti zhmotňují do podoby vysokého kopce. Zas a znovu se kvůli byrokracii, nepružným pravidlům, nevyzpytatelnému partnerovi i vlastním přešlapům ocitá na pomyslném úpatí, ale nepřestává doufat, že zdolá vrchol. Hlavním motivem tudíž není trápení, ale nezdolnost.
Vize, představy a znázornění hrdinčiných myšlenek či pocitů formálně oživují jinak realistické vyprávění. Současně jsou osvobozením pro Alex, která může na chvíli vystoupit z vleku událostí a nalézt odstup. K témuž směřuje také v realitě. Při vzácných chvílích klidu píše povídky inspirované domy, kde uklízí. Její větší stabilitu odráží méně hektické tempo vyprávění. Poslední epizoda je rozjímavá.
V psaní Alex nachází účinný terapeutický nástroj. Zatím alespoň pomocí slov přebírá kontrolu nad svým životem a sebeobrazem. S perem a zápisníkem už není jen traumatizovanou obětí, služkou nebo matkou, která by svou spokojenost odvozovala výhradně od dceřina pohodlí: je vypravěčkou vlastních příběhů. Vytváří prostor k vyjádření toho, oč se nikdo nezajímá - jak se cítí.
Stejně jako Alex není supermatkou bez poskvrny, nýbrž zmateným chybujícím člověkem, ani Sean nezapadá do škatulky jednorozměrných násilníků, kteří se vždy zachovají odpudivě. Vrstevnatost postav, jejichž jednání má zpravidla smysluplně motivace, příběhu přidává na nepředvídatelnosti. Nejmíň autory zajímá Maddy, která spíš než dítě s vlastními potřebami připomíná objekt přenášený z místa na místo a způsobující další peripetie.
Zejména kvůli ní se Alex několikrát musí stěhovat. Jednou je důvodem zápis do školky, podruhé černá plíseň ohrožující dceřino zdraví. S výdaji za školku a bydlení jí nezbývá než si k obědu zalít horkou vodou nudlovou polévku ze sáčku. Ve snaze zajistit dceři v rámci možností důstojné dětství se sama musí omezovat.
Prostředí výstižně ilustruje neútěšné životy postav i bez toho, aby se kamera vyžívala v detailech nuzných příbytků. Nejen tím Služka připomene tvorbu klasika britského sociálního dramatu Kena Loache.
Kvůli neustálým propadům zpět na dno série nemá tak elegantní dějový oblouk jako některá hollywoodská dramata. Věrohodněji ale vystihuje frustraci ze snahy odstřihnout se od manipulátora, který partnerku fyzickým i emočním zneužíváním zas a znovu situuje do bezvýchodné pozice.
„Ženy se často vracejí,“ konstatuje věcně ředitelka azylového domu pro oběti domácího násilí, jedné z mnoha Alexiných zastávek na svízelné cestě za štěstím.
Podobnými výroky a setkáními tvůrci upozorňují na rozsah problematiky i celospolečenské příčiny toho, že mladá samoživitelka opakovaně končí na ulici. Pro zámožnou majitelku honosné vily je jako služka zpočátku neviditelná. Příslušníci střední třídy, symbolizovaní zákazníky v supermarketu s vozíky přetékajícími jídlem, ji berou v potaz, až když kvůli jejím problémům s placením vznikne fronta před pokladnou.
O moc větší solidaritu neprojevuje dětská lékařka ponoukající matku na hranici nervového kolapsu, aby se víc snažila, ani soud rozhodující o opatrovnictví, ani úřady. Pro ně je člověk v nouzi především podezřelý a líný příživník. Čím víc se však Alex orientuje v systému sociální péče, tím víc věcí zvládá sama a tím účinněji se dokáže bránit. Na druhé v silně individualistické společnosti spoléhat nemůže.
Ve snaze vyjmenovat co nejvíc situací, v nichž se mohou octnout samoživitelé bez prostředků, a následně naznačit možné řešení, série občas sklouzává k didaktičnosti. Vzhledem k tomu, jak málo zájmu se lidem jako Alex dostává od médií i politiků, je ale široce srozumitelný návod namístě.
Mnozí američtí diváci se možná teprve díky Služce dozvědí, na koho a s čím se mohou obrátit. V Česku tento poučný rozměr vzhledem k odlišnému institucionálnímu zázemí nebude tak silný. Neznamená to ale, že by si série patřící k nejhodnotnějšímu, co se letos na Netflixu objevilo, zasloužila menší pozornost.
Sledovat se ji vyplatí kvůli solidaritě, ke které vybízí ty, kdo si dosud zakrývali oči, a naději, jakou dává těm, kteří už z temnoty nevidí východisko.
Služka
Autorka: Molly Smith Metzlerová
Série je k vidění na Netflixu.
