Každý chybujeme. Přiznání z nové řady seriálu Terapie jsou návyková

Jan Gregor Jan Gregor
10. 1. 2019 12:02
Na obrazovky české stanice HBO se po více než pěti letech vrátil charismatický psycholog Marek Pošta v podání Karla Rodena.
Každá věta, každé gesto, každá zámlka v Terapii nesou význam. | Video: HBO

V nabídce kanálu, jehož projekty jako Hořící keř nebo Pustina poslední roky úspěšně kopírovaly trendy takzvané "quality TV", to znamená smazávaly hranici mezi filmovou a televizní produkcí, je vznik třetí řady seriálu Terapie spíše konzervativní sázkou na jistotu. Je to ale jistota řemeslně i autorsky dobře zvládnutá.

Foto: HBO

Kdo by pochyboval, zda dosavadní dvě řady Terapie, čítající 80 dílů, již nevyčerpaly potenciál námětu, možná ho překvapí svěží akcent nové řady. Na té kromě kmenového režiséra Petra Zelenky pracoval také čtyřiadvacetiletý Matěj Chlupáček a už od začátku se nese v překvapivě uvolněném duchu.

Zásadní podíl na tom dojmu má, že postavu Karla Rodena úvodem nacházíme v lepším duševním rozpoložení než kdy předtím. Její osobní problémy, mindráky a vztahové krize byly leitmotivem předchozích řad. Tentokrát ale úplně chybí Kamila Magálová v roli psycholožky, která Rodenovu Poštovi pomáhala vyrovnat se s osobními i profesními problémy.

Nelze předpokládat, že by scenáristé tu pohodovou selanku protagonistovi dopřáli dlouho. Ale úvodní scéna nové řady, v níž Pošta snídá se svou novou přítelkyní, lékařkou hranou Tatianou Vilhelmovou, a jejím synem v podání Matěje Převrátila, působí nečekaně skoro jako reklama na banální rodinné štěstí.

Autorský tým ve složení Petr Zelenka, Iva Klestilová, Tereza Dusová a Robert Geisler jde ale dál a odlehčuje také příběhy Poštových klientů. Nejvíc se to zatím projevuje ve dvou vypravěčských linkách.

Frustrovaná manželka v podání Barbory Milotové k psychologovi dotáhne svého muže (Marek Taclík), který se zotavuje z autonehody a trpí výpadky paměti. Také z této poměrně vážné premisy režie vytěží pár humorných momentů.

Podobně tragikomický tón autoři vtiskli příběhu matky (Ivana Chýlková) a dcery (Jenovéfa Boková), které chtějí v párové terapii vyřešit svůj komplikovaný vztah. Také zde jde samozřejmě o vážné věci. Obě ženy mezi sebou mají evidentně nezdravý vztah založený na vzájemných výčitkách a obviňování. Ale zejména Chýlková - v hysteričtější poloze, než jsme u ní zvyklí - je při některých slovních přestřelkách vyloženě zábavná.

Ivana Chýlková a Jenovéfa Boková chtějí v párové terapii vyřešit svůj komplikovaný vztah.
Ivana Chýlková a Jenovéfa Boková chtějí v párové terapii vyřešit svůj komplikovaný vztah. | Foto: HBO

Ve dvou zbývajících dějových liniích je humoru zatím méně. Autorům se ale podařilo výběrem témat docela trefit ducha doby.

Třetí řada Terapie vznikala již na jaře 2016, přesto je třeba v příběhu stárnoucí šansoniérky hrané Zdenou Studenovskou cítit ozvěna tehdy ještě neexistujícího hnutí #MeToo. Zpěvačku, která přichází kvůli psychosomatické ztrátě hlasu, terapeut Pošta konfrontuje s dávno vytěsněným traumatem z dětství, kdy ji sexuálně obtěžoval vlastní otec.

Na podobně aktuální notu pak brnká také problém posledního klienta, leteckého stevarda hraného Vojtěchem Dykem, za jehož psychickým napětím stojí skutečnost, že se cítí být ženou.

Vojtěch Dyk jako stevard, který se cítí být ženou.
Vojtěch Dyk jako stevard, který se cítí být ženou. | Foto: HBO

Terapie je formátem, který si uvědomuje své limity a dokáže jich bezezbytku využít. Nenabízí příležitost k nějakým audiovizuálním extravagancím. Kamera Alexandra Šurkaly působí elegantně klasicky a v dobrém slova smyslu neviditelně.

Důraz je od první série kladen na dialogy, na čemž se ani teď nic nemění. Stejně jako na tom, že v době, kdy jsou české seriály často natáčeny pod časovým tlakem a to se podepisuje na hereckých výkonech, jde Terapie opačným směrem. Toto konverzační drama nachází emoce ve výrazech tváře. Každá věta, každé gesto, každá zámlka tu nesou nějaký význam.

Tempo vyprávění se někdy může zdát poněkud ospalé, ale také ve třetí řadě platí, že pokud diváka trampoty Poštových klientů chytnou, už ho nejspíš nepustí. Seriál má v sobě to, co čiší z jeho charismatického protagonisty: upřímnost a empatii k postavám, které jsou podobně chybující jako většina z nás.

 

Právě se děje

Další zprávy