Reklama
Reklama

Temný erotický sen podle Nezvala. Film Valerie a týden divů fascinuje i po 50 letech

Uvedení digitalizované verze filmu Jaromila Jireše Valerie a týden divů na letošním benátském festivalu vrací pozornost k jednomu z výtvarně nejvýraznějších snímků československé kinematografie. Snová alegorie s hororovým nádechem o dospívání mladé dívky dokončená v poslední fázi nové vlny dokázala překonat čas i ideologii.

Film Valerie a týden divů (1970) režíroval Jaromil Jireš a originální výtvarnou podobu mu vtiskla Ester Krumbachová. Titulní roli dospívající dívky ztvárnila Jaroslava Schallerová.
Film Valerie a týden divů (1970) režíroval Jaromil Jireš a originální výtvarnou podobu mu vtiskla Ester Krumbachová. Titulní roli dospívající dívky ztvárnila Jaroslava Schallerová.Foto: Second Run
Reklama

Námět Valerie vychází ze stejnojmenné prózy Vítězslava Nezvala ze třicátých let. Spisovatel fascinovaný gotickými romány, pokleslými rodokapsy a lidovou slovesností vytvořil osobitou fantazijní koláž protkanou snovými motivy a archetypálními postavami. Knižně však tento „černý román“ vyšel až po válce s doprovodem ilustrací Kamila Lhotáka. V rámci Nezvalovy tvorby byl pak vnímán jako kuriozita.

Hlavní postavu Valerie si ve filmu zahrála tehdy ještě neherečka Jaroslava Schallerová. Filmaři si ji vybrali v konkurenci zhruba patnácti set děvčat. Její hlas ale namluvila profesionální herečka Slávka Hozová.
Hlavní postavu Valerie si ve filmu zahrála tehdy ještě neherečka Jaroslava Schallerová. Filmaři si ji vybrali v konkurenci zhruba patnácti set děvčat. Její hlas ale namluvila profesionální herečka Slávka Hozová.Foto: Second Run

Na sklonku 60. let, v krátkém mezidobí před nástupem normalizace, po látce sáhli režisér Jaromil Jireš a všestranná umělkyně Ester Krumbachová. Pro Jireše šlo o nápadnou změnu kurzu – od civilního debutu Křik a satirického Žertu se posunul k čistě básnickému experimentu a volné hře imaginace. Schválení scenáristického konceptu ještě během jara 1968 umožnilo, aby film vznikl ve Filmovém studiu Barrandov v letech 1969 až 1970, kdy už nad kulturou opět přebírali kontrolu straničtí dohlížitelé.

Vizuálně uhrančivé obrazy

Výsledný vizuální styl nese jasný rukopis Ester Krumbachové, jejíž role nekončila u návrhů kostýmů. Stála také u zrodu scénáře a vytvořila detailní výtvarné rozkreslení záběrů. Je rovněž autorkou barevného konceptu založeného na přechodech mezi sněhově bílou a pohlcující černou, jež kontrastují s pestrými tóny živé přírody.

Barevná symbolika hraje ve filmu důležitou roli, jako např. rudá krev na bílých lístcích kopretiny odkazující k biologické proměně dívky v ženu.
Barevná symbolika hraje ve filmu důležitou roli, jako např. rudá krev na bílých lístcích kopretiny odkazující k biologické proměně dívky v ženu.Foto: Second Run

Kameraman Jan Čuřík přenesl tyto představy do vizuálně úchvatných obrazů. Místa, která Nezval načrtl jen v náznacích, získala ve filmu hmatatelnou atmosféru: secesní dívčí pokojík s dětskými rekvizitami, tajemná zamlžená sklepení či prosluněný skleněný altán. Do vyprávění silně zasahuje barevná symbolika – dozrávající třešně, rozlité víno či krev na okvětních lístcích naznačují biologickou proměnu dospívající dívky.

Reklama
Reklama

Film sleduje přechod Valerie z dětství do rané dospělosti během sedmi dnů. Autoři filmové verze však věk hrdinky posunuli na třináct let (s ohledem na obsazení Jaroslavy Schallerové do titulní role) a tělesnost nahradili snovou poetikou. Místo dospívání tak hlavní dějotvorný prvek představuje ztráta a hledání čarovných perleťových náušnic.

Děj plyne podle logiky snu či halucinace, kde běžná kauzalita neplatí. Kdykoli hrdinka usne, omdlí nebo vypije elixír, ocitá se v jiné realitě. Proměnlivé jsou i samotné postavy a jejich masky: chátrající Tchoř se mění v atraktivního mladíka, babička mládne a dívčin bratr Orlík neustále balancuje mezi rolí sourozence, strážce a milence.

Postavu konstábla Tchoře ztvárnil ve filmu Jiří Prýmek.
Postavu konstábla Tchoře ztvárnil ve filmu Jiří Prýmek.Foto: Second Run

Podstatný podíl na výsledném dojmu má i skladatel Luboš Fišer. Jeho hudební doprovod – od sborových dětských popěvků přes ukolébavky až po dramatické chorály – dotváří náladu jednotlivých scén. Zvuky kapající vody v hrobkách, fičení větru nebo církevní zpěvy znějící u erotických výjevů neustále propojují svět posvátného se světem tělesného.

Odtrženost od potřeb socialistického diváka

Ačkoli film neobsahuje explicitní politické narážky, reprezentuje jasné vymezení vůči dobovým estetickým konvencím a pokrytecké morálce. Ztvárnění chtivého duchovního Graciána, nábožně upjaté babičky i otevřenost vůči tabuizovaným tématům iniciace a sexuality narážely na oficiální požadavky tehdejších kulturních institucí.

Reklama
Reklama

Po premiéře na podzim roku 1970 sklidil snímek ve stranickém tisku ostrou kritiku za přehnanou vyumělkovanost a odtrženost od potřeb socialistického diváka. Na rozdíl od Žertu sice neskončil v pomyslném trezoru, ale režim se snažil bránit jeho šíření za hranicemi (mimo jiné zrušením účasti na festivalu v Sydney v roce 1971). V zahraničí si však film přesto našel své publikum a postupně získal status kultovního díla.

Valerie a týden divů dnes platí za jeden z nejosobitějších počinů české nové vlny. Podařilo se v ní skloubit gotický horor, surrealismus, lyrismus i jemnou ironii do soudržného celku. Její trvalá hodnota spočívá zejména v oslavě čisté, nespoutané imaginace, která je dnes pro vzdorování dobovému diktátu důležitá stejně jako před 50 lety.


Chcete vídat Aktuálně.cz častěji na Googlu?
Přidat jako preferovaný zdroj
Reklama
Reklama
Reklama