Svedená a opuštěná. Němý film Erotikon se už před Extasí dotkl sexuálních tabu

Erotikon natočil v rozmezí let 1928–1929 básník filmového obrazu Gustav Machatý. Ambicióznímu, tehdy teprve sedmadvacetiletému režisérovi měl dopomoci získat mezinárodní věhlas. Zamýšlený kosmopolitní charakter filmu, jímž ho jeho tvůrce chtěl cíleně vymanit z tehdejšího provincionalismu tuzemské kinematografie, předjímalo již jeho mezinárodní herecké obsazení. Z českých herců se ve výrazné roli objevil pouze Theodor Pištěk.  

Námět v podobě dvanáctistránkového „filmového manuskriptu“ Panenství napsal Vítězslav Nezval. Jeho vyústění je však ve srovnání s filmem odlišné. V titulcích básníkovo jméno uvedeno není, jelikož se obával konfliktu s kolegy z avantgardního sdružení Devětsil, jež se stavělo proti spolupráci svých členů s filmovými tvůrci. 

Snímek, pojmenovaný podle názvu dráždivého parfému, tematicky předznamenává režisérovo nejslavnější dílo Extase (1932). Machatý se v Erotikonu ještě neodvážil tak skandálních scén jako v Extasi, ve které nechal svléknout herečku Hedy Kieslerovou. Ale již v něm se modernistickými výrazovými prostředky a zároveň „se silnou erotickou vynalézavostí“ dotkl tabuizovaných témat. Film byl očekáván s takovým zájmem, že byl ještě před svým dokončením prodán do zahraničí. 

Zobrazit
14 fotografií

Svíjející se těla v extasi

Melodrama o milostném vzplanutí nevinné dcery traťového hlídače, kterou během deštivé noci svede, do jiného stavu přivede a vzápětí opustí lehkovážný světák, existuje v několika verzích. Ta letošní se snaží co nejvěrněji přiblížit necenzurované verzi, kterou mohli vidět diváci během noční projekce 27. února 1929 v pražském biu Passage. Tehdy promítaná kopie se ale poněkud odlišovala od pozdějších verzí uvedených do distribuce. 

Uzavřené slavnostní předvedení filmu bylo určeno vybranému okruhu diváků. „Byli mezi nimi i filmoví kritici, kteří v recenzích zmiňovali odvážnou milostnou scénu,“ připomíná kurátorka Národního filmového archivu Jeanne Pommeau, která na restaurování Erotikonu primárně dohlížela: „V následné cenzurní zprávě se však uvádí, že takové záběry chyběly v kopii, která byla předložena k cenzuře.“ 

Kurátorka nevylučuje, že inkriminovanou scénu, kterou Národní listy popsaly jako „křečovité svíjení těl v milostné extasi“, nechal před schvalováním vystřihnout sám Machatý. Možná přitom počítal s tím, že se film bude později uvádět bez vědomí cenzury i s těmito záběry, které by nepochybně stejně nebyly povoleny k veřejnému promítání. 

Vedoucí oddělení kurátorů NFA Matěj Strnad k tomu dodává, že na svou dobu šlo o šokující a provokující film, který tehdejší cenzuru pobouřil zobrazením ženy „ležící v posteli v porodních bolestech“. Diváci obě zmíněné kontroverzní scény v restaurované verzi uvidí. Ačkoli jsou některé sekvence na svoji dobu opravdu až nečekaně smyslné, režisérovi nešlo o prvoplánovou senzaci, ale spíše o vysoce estetizované zpodobnění nezvladatelně rozbouřených vášní a mučivé morální rozpolcenosti v hrdinčině nitru. 

Kamera Václava Vícha často zabírá detaily tváří, především roztoužené i bolestné pohledy velkých hlubokých očí eroticky rozechvělé dívky, kterou citlivě ztvárnila jednadvacetiletá Slovinka „barokně zádumčivé krásy“ Ita Rina. Kompozičně promyšlené záběry, dynamická montáž, sugestivní světelné kontrasty i funkční využívání vizuálních symbolů (nejslavnějším je splynutí dvou kapek deště, které stékají po okenním skle po tělesném spojení milenců) jsou dokladem režijního i kameramanského mistrovství. 

Vypomohly zahraniční archivy

Nová digitálně restaurovaná verze Erotikonu se odlišuje i od té, která byla v obnovené podobě poprvé představena v červnu roku 1994 v pražském Divadle Archa a byla o 400 metrů delší než do té doby dostupné kopie. Restaurátorské postupy se totiž díky digitálním technologiím od té doby významně posunuly vpřed. 

„Doba pokročila a my jsme proto několik scén mohli uvést do původního stavu,“ vysvětluje Matěj Strnad. „Jde sice spíše o drobnější, ale přesto zajímavé úpravy a opravy. V porovnání s předchozí verzí jde o velký skok v kvalitě, díky čemuž můžeme znovu obdivovat obrazové i fotografické vlastnosti snímku.“ 

Na digitálním restaurování filmu NFA spolupracoval s institucemi z Mezinárodní federace filmových archivů (FIAF). „Vycházeli jsme z rekonstrukce z roku 1994 a porovnávali ji i s původními nitrátními kopiemi uloženými ve francouzském archivu CNC a v belgické Královské filmotéce,“ objasňuje Matěj Strnad. „Naše partnerské archivy byly tak laskavé, že nám je pro tento projekt naskenovaly, a my se pak společně se studiem UPP postarali o digitalizaci zdrojů uložených u nás v NFA.“  

Nové restaurování filmu, při němž byly nahrazeny některé jeho poškozené části, zároveň přineslo další poznatky o původní podobě, ale také historii Erotikonu. Podle vyjádření kurátorů „analýza dochovaného filmového materiálu, archivních zdrojů, dobových ohlasů a dalších dokumentů ukázala, jak dosud známou verzi filmu ovlivnila dobová cenzura i pozdější distribuce“. 

Hudba inspirovaná obrazovou krásou

Původní hudba Erna Košťála, která ilustrovala dodatečně ozvučenou verzi Erotikonu z roku 1933, se nedochovala. Premiérové uvedení filmu ve Smetanově síni Obecního domu bude doprovázeno novou symfonickou kompozicí skladatelky Jany Vöröšové. Její autorka si na filmech Gustava Machatého cení především jejich „nesmírné obrazové krásy“. Obdivuje na nich také „čas, který plyne zcela jinak než u současných filmů – neútočí, ale dovolí divákovi vydechnout a přemýšlet.“ 

Související

Sexuální šachovnice. Seriál Pokušení zkoumá Nebezpečné známosti ženskou optikou

Při skládání hudby k Erotikonu bylo podle jejích slov nutné si vytvořit určitý systém prokomponovanosti: „Pracovala jsem trochu jako na opeře s motivy navázanými k jednotlivým protagonistům i k situacím,“ popisuje Jana Vöröšová. „Takže lze vypozorovat téma ‚Dopis‘, téma ‚Láska‘ a podobně. Ovšem mozek je úžasná věc a dokáže zpracovat a reagovat na všelijaké podněty. A kolikrát překvapí, jak si dokáže najít paralely a souvislosti tam, kde ani zamýšlené nebyly.“ 

Erotikon vyvolal v době svého uvedení pobouření mravokárců, u domácí kritiky však sklidil převážně nadšené recenze. „Tak daleko a tak důsledně jako Machatý nešel dosud žádný náš režisér v zobrazení života, jeho obratů, utrpení a vášní!“ napsal recenzent Českého filmového zpravodaje. Německojazyčný časopis Prager Film-Kurier snímek dokonce charakterizoval jako „umělecky vysoce hodnotný obchodní šláger evropské úrovně, nejlepší ze všech doposavad v Praze vyrobených filmů.“ Byla to prozíravá slova.