Takových obrazů není plný jen nový seriál Superman a Lois, jehož první pětici epizod právě odvysílala HBO. Skoro se zdá, jako by superhrdinové před problémy skutečného světa, který obvykle zachraňují před zkázou, houfně utíkali do venkovských zapadákovů a maloměšťáckých obýváků.
Superman z nového seriálu už se nepřevléká za novinářského ňoumu Clarka Kenta, nyní se s rodinou vrací na farmu, kde vyrostl. A tam ho čekají závazky, při kterých mu jsou superschopnosti spíše na obtíž. Jmenovitě: jak být manželem a hlavně otcem dvou náctiletých chlapců.
Podobně se v největším nedávném celosvětovém seriálovém hitu WandaVision dva hrdinové z týmu Avengers od konkurenčního studia Marvel přestěhovali do jiného typického amerického maloměsta, kde se snažili zapadnout coby typičtí novomanželé. Byť tedy ženuška umývala nádobí pomocí telekineze a manžílek musel v práci vynakládat značné úsilí, aby do svého robotického těla nedostal žádné nežádoucí látky, jako jsou jídlo a pití.
Jinak se oba seriály v mnohém liší. Studio Marvel po více než dvou tuctech úspěšných filmů nejvýdělečnější franšízy dnešního Hollywoodu přesouvá oblíbené postavy do televizního světa, kde dále pokračuje v tom, co umí nejlépe: vnáší do superhrdinského komiksu všemožné ostatní žánry. Tentokrát poměrně odvážně žánry ryze televizní, tedy takřka celé dějiny sitcomu, jimž skládá poctu.
Seriál Superman a Lois se naopak objevuje ve chvíli, kdy filmy z produkce DC stále bojují s tím, aby z hrdinů tohoto komiksového nakladatelství jako Batmana či právě Supermana udělaly podobně úspěšné reky.
Jejich úhlavním nepřítelem je přitom ve snímcích Batman v. Superman či aktuální prodloužené verzi filmu Liga spravedlnosti především megalomanství tvůrců v čele s režisérem Zackem Snyderem. Ten se snaží osudovost světa a velikost hrdinů ztvárnit v sošných zpomalených výjevech, v nichž hustě prší. Při cestě k vyobrazení velikánů a povýšení komiksových příběhů na vážné dramatické umění ale ztrácí míru i soudnost.
Právě ve srovnání se Snyderovými sošnými monumenty vytesanými do žuly a mramoru filmové suroviny, které publikum drtí svou tíhou od začátku do konce, se obyčejné starosti protagonistů seriálu Superman a Lois stávají vítanou úlevou. Televize tak paradoxně i v době svého zlatého věku a největších ambic opět plní roli kvalitního sedativa. Což není myšleno uštěpačně.
Tvůrci se naopak sympaticky soustředí na potíže malého světa, ať už jde o svět rodiny či městečka Smallville, které zdaleka není sluncem zalitým zapadákovem, kde se vše řídí přirozenými rytmy - od senoseče po sousedskou slavnost. Naopak sem doráží potíže dnešní Ameriky v čele s miliardářem, který je oslavován jako zachránce, přitom chce spíše zneužít místní levnou pracovní sílu.
Superman hraný Tylerem Hoechlinem občas odloží traktor a odskočí si do jaderné elektrárny, kde se zrovna nějaký padouch snaží provést s chodem světa cosi velmi zlého, v první pětici dílů jde ale spíše o události na pozadí. Byť je zřejmé, že až v květnu přijdou další epizody, události zvnějšku začnou mít na hrdiny zásadní vliv.
Nyní však hrají prim scény, které přijdou poté, co Superman opět nasadí brýle Clarka Kenta a musí čelit dvěma synům. Ti se z Metropolis právě přestěhovali do světa, kde se mládež poflakuje venku kolem ohňů, zatímco někde v sousedství se zrovna vaří pervitin. A potřebovali by zapadnout, nikoli mít otce, co doslova slyší vše, co se kde na světě šustne.
Zatímco Zack Snyder se tak moc snažil vystihnout výjimečnost komiksových hrdinů, až je zbavil lidskosti, seriálový Superman je možná až moc lidský. Někdo by řekl nudný. A jistě jde o seriál v lecčem předvídatelný a modelový, jako by šlo o produkt televize z dob před vzmachem kvalitních produkcí posledních dvou dekád.
Konkurenční WandaVision se k minulosti televizní zábavy vracela s hravostí, klišé si v jejich doslovnosti brala do ruky jako ironické zbraně.
Superman a Lois takový nadhled ani ambice nemá. Na druhou stranu se mu daří být rodinným vyprávěním o potížích dospělých manželů i dospívajících teenagerů.
Jde trochu o detektivku i drama ze středoškolského prostředí a především scény s mládeží fungují. Tvůrci sice občas tolik neřeší logiku a pomáhají si vypravěčskými zkratkami, díky tomu ale "produkt" odsýpá, střídá prostředí i nálady, smiřuje lidské se superlidským.
A právě ve srovnání s paralelní filmovou ságou, kde jsou obrazy důležitější než postavy, jimž zcela chybí motivace, je nutné seriál vyzdvihnout. Každý tu má své pochopitelné potíže, byť třeba někdy zjednodušeně vystižené.
Jsou tu místní křupani, kteří by mohli nosit červené trumpovské čepice, jenže nenosí. Naopak je vidíme jako lidi, kteří mají na něco velmi jasné názory, ale zároveň se upřímně starají o dobro komunity.
Je tu ambiciózní, na Pulitzerovu cenu dvakrát nominovaná novinářka Lois Laneová, které v podání Elizabeth Tullochové lze už o něco méně věřit, že řeší se stejným zápalem lokální problémy pro lokální plátek, jenž měl dosud jediného zaměstnance.
Seriál o tom největším superhrdinovi, který svou nadlidskostí a panákovitostí vždy poněkud vzdoroval filmovým či seriálovým zpracováním, je tak paradoxně nejcennější v tom, jak je obyčejný. Prostě mu trochu čouhá sláma z bot.
Superman a Lois
Tvůrci: Todd Helbing, Greg Berlanti
Seriál je k vidění na HBO.
