Sedmačtyřicetiletý režisér a scenárista Falcone napsal hlavní roli impulzivní a lehce hrubiánské Lydie, jejíž nejlepší kamarádkou je knihomolka Emily, opět na tělo komičce Melisse McCarthyové. To není nejapná narážka na tělesné proporce, jen konstatování faktu, že Falcone všechny dosavadní snímky vytvářel pro svou manželku McCarthyovou.
Ta i tentokrát dostává příležitost dokázat, jak nenuceně se umí chovat coby slon v porcelánu. Novinkou je, že k tomu má nadlidskou sílu, schopnost se prát a také kostým, který se naopak vyprat nesmí.
Dnešní Chicago se ve filmu musí potýkat s důsledky události, která v roce 1983 vybavila některé lidi nadpřirozenými schopnostmi. Bohužel si "matka příroda" vybrala pouze poněkud defektní jedince se sociopatickými sklony. A tak se městem pohybují jen superpadouši odhodlaní ničit a zabíjet. Po krátkém prologu odhalujícím tuto zvláštnost film odhaluje vznik přátelství dvou školaček, které mají zcela odlišnou náturu.
Emily umřeli rodiče vinou padouchů, kterým se tu říká miskreanti, a osiřelá dívka chce pokračovat v jejich vědeckém odkazu s jasným cílem: ochránit lidstvo před tímto zlem. Prozatím ji ale spíš musí před šikanou chránit rázná kamarádka Lydia, která neváhá praštit malého blonďatého tyrana rovnou do nosu a nastolit na školním dvorku pořádek tím, že chlapce kvůli jeho chování za trest pošle do kontejneru na odpadky.
Už tady se projevují první potíže snímku, který cestuje z žánru do žánru, ale každým jako by to bral trochu rychloposuvem. Následuje skok o pár dekád později, kdy Lydia s vysokozdvižným vozíkem přemisťuje obří kontejnery, zatímco dřívější kamarádka z dětství se vydala na vysokoškolskou dráhu.
Pouto přerušil konflikt. Lydia vede obyčejný život, který vypadá tak, že načíná pivo ještě u pásu stroje na konci šichty, zatímco bývalá parťačka Emily se vrací do města jako jakýsi Batman v sukních. Místo třídního srazu trůní ve věžáku své korporace a vynalézá cosi, co by mohlo změnit chod světa.
Když Lydia uteče od debaty s největším třídním podivínem, který nikdy v životě nedokončí vtip, a tudíž nikdy v životě nesbalí holku, vyrazí do Emiliiny "slonovinové věže", kde se omylem stane prvním účastníkem vědeckého experimentu. Emily jej vyvíjela uplynulých pět let. Obě ženy podstoupí kúru, která z nich má vyrobit protipól superpadouchů tyranizujících město. A čím dělovější ránu dovede nová tělnatá supermanka Lydia dát, tím víc se kupí potíže celého snímku.
Melissa McCarthyová svým herectvím zachrání ledacos, ale stejně jako na výraznější herecké party zvyklá Octavia Spencerová v roli její staronové kamarádky Emily hledá správnou polohu v díle, které je chvíli dramatickou vztahovou komedií, jindy klopýtá o hrany superhrdinské parodie či satiry, jindy se zase v brakovém světě zlotřilých mocenských bojů zabydluje bez výraznějšího nadhledu. A nikdy se nerozhodne, kudy kam.
Film tu a tam prozrazuje režisérovu lásku ke komiksům, k tomu, jak si chce hrát s jejich nejpapírovějšími klišé. Padouši jsou občas záměrně béčkoví a nadsazení, jindy se vynoří muzikálová scéna z hlubin té méně vkusné minulosti žánru. A někteří hrdinové zcela absurdních proporcí dostávají až přehnaně lidské role. Neboť i chlap s krabími končetinami, kterého při potápění pokousal radioaktivní klepetnatec, si zaslouží svou porci romantiky. Třeba za pomocí másla rozmazávaného na jeho klepítkách ve střeleném, přitom takřka dojemném aktu lásky.
Thunder Force zákonitě musí diváky iritovat. Chvíli je to vážnější emancipační snímek o přátelství, vzápětí láskyplná parodická pocta trochu pokleslým kořenům komiksového žánru. Jenže se nikdy neodváže, aby byl opravdu výbušnou mezižánrovou směsí. Nebo své rozpětí naopak zkrotil do soudržnějšího tvaru.
Také vzniká podezření, že hra s lacinými klišé jen maskuje ledabylou scenáristickou práci. Obzvlášť když parodie není žánrem, do kterého by kdy snímek plně sklouzl, těžko lze omluvit, že kontury jeho světa připomínají práci žáka páté třídy: jako by otevřel kufřík plný hraček a nápadů, ale pak ho vysypal na papír a odběhl na jiné pískoviště.
Přitažlivost komiksových světů spočívá i v tom, jak naplňují potenciál nekonečného seriálu, představují svět, který se potenciálně klene přes několik dekád. Thunder Force nevychází z žádného komiksu a představuje svět natolik řídký, že by se ihned rozpadl pod rukama. Už několik dekád tu jsou mocní superpadouši, ale proč svět dávno nespadl pod jejich hrůzovládu, když do vzniku dívčího dua Thunder Force neměli protivníka?
Film by z takových otázek propadl. Ale klást je lze obtížně, vždyť v jedné scéně by byl tazatel za pošetilce, neboť se snímek zrovna opájí ujetou erotickou či muzikálovou chvilkou, která chce sebevědomě brázdit hranice nevkusu a hází logiku i vše ostatní za hlavu. O chvíli později už se zase odvíjí celkem vážný příběh ženské emancipace. A pak už zase vtipům kraluje zvracení právě spolykané říční vody na střevíčky starostky.
Je to základní problém snímku, který nakonec není tak strašný, jak naznačují procenta na českých filmových databázích či na agregátoru zahraničních recenzí Rottentomatoes.com. Thunder Force obsahuje momenty, které dovedou naladit a chytnout. Jason Bateman v roli krabího záporáka s lidským srdcem neomylně drží chladnou tvář i při těch nejbizarnějších scénách. A některé slovní výměny hrdinek dýchnou bezprostřední energií. Tu však brzy střídá unylost. Doprovázená i nenápaditostí akčních scén.
Thunder Force je tak především další film od Netflixu, který marní svůj potenciál. Který ten potenciál spíše tuší, neobratně hledá a nakonec se s ním naplno míjí. Potvrzuje odvěký problém této streamovací služby, že místo tuctu režisérů by se občas vyplatilo zaměstnat kvalitního dramaturga.
Těch snímků, které mají jak rozpočtem, tak ambicemi nakročeno pryč z obyčejného televizního světa někam dál, ale klopýtnou hned na prahu, už se v jeho portfoliu vrší příliš.
Thunder Force
Scénář a režie: Ben Falcone
Film je k vidění na Netflixu.
