Třetí řada, právě vydaná videotékou Netflix, připomíná teenagerský seriál, kde se dlouho schyluje k propuknutí hororové zápletky, aby se nakonec proměnil v bláznivou komedii. Kdo se těší na postavy, vtipnou dynamiku mezi nimi a návrat do retro světa, v němž se seriál odehrává, bude se bavit i tentokrát.
Stranger Things je pořád událost. Před třemi lety výrazně upevnil pozici Netflixu jako producenta původního obsahu. Společnost sice už uspěla s politickým Domem z karet nebo s Orange Is The New Black z prostředí ženské věznice, titul amerických bratří Dufferů si ale téměř okamžitě vybudoval obrovský fanouškovský kult. A pomohl rozšířit popularitu bingewatchingu, tedy sledování celých sezon seriálu naráz, nejlépe s pár krabicemi objednaného jídla v posteli.
I dnes jsou Stranger Things jedním ze seriálů, na které se netrpělivě čeká měsíce dopředu. Nová řada měla premiéru ne náhodou uplynulý čtvrtek 4. července, kdy USA slavily Den nezávislosti. Jedinečný způsob, jakým seriál pracuje s nostalgií a významem nálepky retro, spočívá v práci s typicky americkými fikčními světy z 80. let minulého století.
V osmdesátkovém kině
Když se na začátku partička malých kamarádů z amerického zapadákova rozjela domů na kolech a jeden z nich skončil v pasti příšery ne nepodobné té, kterou před chvílí přemohli v Dračím doupěti, na diváky zafungovalo cosi osvědčeného, ale v novém kabátu.
Nostalgii po starých časech ideálně vyhovoval příběh, který se nemá odehrávat přímo v 80. letech, ale v časoprostoru vytvořeném tehdejší kinematografií se specifickým designem, typy postav i zápletek. V seriálu to vypadalo jako ve filmech, na které se tou dobou chodilo do kina.
Proto mohl mixovat maloměstskou atmosféru amerického Středozápadu s hororovou zápletkou a sci-fi prvky, odkazovat na filmy Stevena Spielberga nebo Johna Carpentera. A v současné třetí sezoně se nebojí udělat záporáky ze zlých Rusů, kterým "zlí Rusové" říkají i hrdinové. Část popularity Stranger Things spočívá právě v tom, že v nich publikum může najít nespočet odkazů, se kterými si tvůrci mnohdy nápaditě hrají.
Dokonalý spád a naléhavost první sezony se těm následujícím nepodařilo úplně napodobit, otázka ale je, jak moc to vadí. Na začátku bylo třeba zachránit malého Willa Byerse, zabránit dalším podivným zmizením v městečku, kde současně došlo k odhalení ilegálního výzkumného zařízení, a zamezit útěku dívky s nadpřirozenými schopnostmi.
Její objev byl pro partu kamarádů podobně zlomový jako pro celý seriál objev herečky Millie Bobby Brownové. Díky ní i zbytku skvěle sehraného hereckého ansámblu rychle vyšlo najevo, že v tomto světě se dá zůstat hezky dlouho. I když prvotní překvapení trochu vyprchalo.
V nákupním centru a na pouti
Městečko Hawkins obydlené - fanoušky okamžitě zbožňovanými - postavami tak obstálo i ve druhé řadě. Přestože zápletka jen slabě variovala dosavadní dění a Eleven, kterou hraje Millie Bobby Brownová, strávila většinu času na cestě za poznáním sebe sama.
Zároveň ale tvůrci Matt a Ross Dufferovi zjistili, co může fungovat do budoucna, a ve třetí sezoně se toho drží. Dva největší komediální talenty, Gatena Matarazza (hraje Dustina) a Joea Keeryho (Steve), nechali pohromadě, stejně jako sehranou dvojici z první sezony ve složení Winona Ryderová (máma Joyce) a David Harbour (policejní náčelník Jim).
Eleven tentokrát zůstává s kamarády a seriál se věnuje jejímu přechodu z dětství k problémům dospívání. Dustin se Stevem se ocitají v novém nákupním centru, které seriál využívá - stejně jako pouť, dějiště předposlední epizody - coby ideální komediální kulisu vystavující dobový design.
Steve, zaměstnaný za pultem se zmrzlinou, spolu s Dustinem a novou kolegyní Robin zjišťuje, že obchoďák vznikl jen proto, aby pod ním zlí Rusové zkusili otevřít bránu do "světa naruby" plného monster, před nimiž městečko už dvakrát ochránily nadpřirozené schopnosti superhrdinky Eleven.
Současně se do pátrání pouští i Joyce, která po všech předchozích traumatických zkušenostech nevěří, že když jí magnety z ledničky padají na zem, může to nechat jen tak.
Její starší syn se svou dívkou se v rolích reportérů místních novin pouštějí po stopách agresivních krys, které se ve sklepích živí chemikáliemi. A Eleven a Max během pošťuchování s klukovskou částí party zjišťují, že nejen krysy posedla stará známá temná síla.
První polovinu nové sezony tak postavy zůstávají rozdělené do několika skupinek, aby každá z nich přišla na kus utajované pravdy. Mezitím se v městečku Hawkins začíná vyskytovat mlčenlivá hranatá figura nápadně připomínající Schwarzeneggerova Terminátora, ale mluvící rusky.
Reaganova paranoidní éra
Seriál si vtipně pohrává s tím, že všechny nitky vedoucí k jednomu místu, obchodnímu centru, zní velmi nepravděpodobně. Podobně jako zápletky dobových filmů podprahově vyjadřujících paranoiu reaganovské Ameriky v období jejího vrcholného sebevědomí i potlačované úzkosti.
V době kolem roku 1985, kdy se třetí sezona odehrává, se do kina chodilo na filmy jako Rudý úsvit, vyprávějící o skupině středoškoláků, kteří se brání sovětské invazi, na zombie horor Den mrtvých nebo právě na Terminátora. A na tomto základu třetí sezona Stranger Things nachystala zatím nejvtipnější jízdu svým zábavním parkem.
Paranoidní atmosféra byla v seriálu koneckonců přítomná vždy. Od samého začátku se o americkou maloměstskou idylu bojíme kvůli monstrům, která mohou kdykoliv vyhřeznout z nitra země. S konspiračními teoriemi, na které Stranger Things explicitně odkazují, se to má v tomhle vesmíru tak, že jsou… vždycky pravdivé.
Když hned na začátku Dustin vysílačkou zachytí ruský kód a sděluje Steveovi, že mají šanci se stát "pravými americkými hrdiny", můžeme si být jisti, že skutečně dojde na hrdinný boj se "zlými Rusy". Postavu cedící mezi zuby výraz "komouš" dostáváme v podobě Lucasovy malé sestry Eriky a zároveň seriál překvapivě nešetří ani vtipy na účet amerického kapitalismu. Nejen na začátku, kdy je obchodní centrum předmětem protestů, protože zničilo místní drobné živnostníky.
Nečekaně melancholicky ústí linka s ruským vědcem, který si oblíbí americký konzum a výměnou za vyzrazení sovětských tajemství se chce stát občanem USA, aby mohl jezdit cadillakem, jíst hamburgery a sledovat animované seriály.
Brett Gelman ve vedlejší roli potrhlého novináře mu ukazuje zdejší pouť jako místo, kde najde ‚nejvíc Ameriky, co to jde‘. "Hnusné jídlo, příšerný úpadek a hry, které nejdou vyhrát." - "Nejdou vyhrát? Vypadají snadné," diví se Rus. "To je přesně ono, Alexeji, je to iluze. Ale ve skutečnosti prostě trik, abys dal všechny peníze do kapsy nějakému boháčovi. To je Amerika," ušklíbají se bratři Dufferovi ústy nejkomičtějšího herce seriálu nad pouťovým cirkusem jménem USA, do jehož typizované dobové verze své příběhy zasadili. Alexej už ale chvátá vystřelit si plyšového tygra.
DNA rodinných filmů
Příběh je tentokrát tak vtipný, až divák téměř zapomene, že vypráví především o traumatech. Když šerif v pouťovém zrcadlovém bludišti vystřílí zásobník do ruského Terminátora, sjede po barevné klouzačce a nasedá do auta, aby jel zachránit děti do obchodního centra postaveného zlými ruskými vědci, počet vtipů za minutu je už tak vysoký, že zdánlivě mění DNA celých Stranger Things.
Závěr poslední epizody se však vrací k původnímu základu. Přece jen pořád sledujeme příběh o milostných, rodinných a kamarádských vztazích, které jsou neustále v ohrožení.
Třetí sezona nepřichází s ničím novým, ani diváky nevede hlouběji než dřív. Na rozdíl od trochu bezradné dvojky ale autoři přišli na to, co jim jde nejlíp. Zároveň si evidentně připravují půdu pro další řadu, kdy už všechny postavy vyrostou z dětských kalhot a příběh se může posunout někam, kde jsme s Eleven, Mikem a ostatními zatím nebyli. Je možné, že seriál ještě všechny rány nevystřílel.
