


Francouzský šarm, noblesu a typický akcent vnáší do české společnosti Chantal Poullain, která 17. srpna oslaví sedmdesátiny. Hraje v divadle i ve filmech, má vlastní nadaci. Mnohé dětské nemocnice v Čechách proměnila ze strohých prostor v eldoráda fantazie. K jejímu image patří též impozantní výkony na automobilovém okruhu.

Milovnice silných aut, o níž její přátelé tvrdí, že je perfekcionistka, po více jak čtyřiceti letech v Čechách stále mluví s typickým přízvukem a říká, že sny se jí zdají ve francouzštině. Kromě výrazných rolí ve filmech (Šašek a královna, Konec starých časů, Don Gio, Hrad z písku, Král Ubu a Vyhnání z ráje) je trvale přítomna na divadelních pódiích. Z jejích partů vynikla hlavně role ďábla Wolanda v dramatizaci Bulgakovova románu Mistr a Markétka. A nakonec si troufla i na obávaného Shakespeara v češtině coby chůva v Romeovi a Julii v režii Vladimíra Morávka.
Chantal pochází z rodiny malířky a uměleckého kováře. Narodila se v jižní Francii (konkrétně v Marseille) a vystudovala divadelní akademii v Ženevě. Věnovala se také baletu. V roce 1978 se v divadle v Ženevě potkala s hercem Bolkem Polívkou, provdala se za něj a odešla s ním do Čech. Manželství dvou silných osobností však nevydrželo. V roce 1989 se jim narodil syn Vladimír, který je dnes také hercem.

Od 80. let se Poullain začala objevovat na scéně Divadla na provázku a později v Divadle Bolka Polívky v legendární inscenaci Šašek a královna. Tuto fantaskní komedii o vztahu moci a podřízenosti převedla v roce 1988 na filmové plátno režisérka Věra Chytilová, a objevila tak energickou a výbušnou Francouzku pro české filmaře. Poullain dále hostovala v Klicperově divadle v Hradci Králové, v Praze v Divadle Na zábradlí i v Národním divadle. V letech 1999 až 2016 hrála v pražském divadle Ungelt.
Od roku 2017 spolupracovala na mnoha rolích v muzikálu, v činohře na českých divadelních scénách, hostovala i se souborem 420People, natočila desítky rolí ve filmech i televizních inscenacích. S Divadlem Bolka Polívky hraje v představeních Šest tanečních hodin v šesti týdnech a Rebelky, vystupuje rovněž s triem saxofonisty Štěpána Markoviče s koncertem šansonů. Nejnovější z několika dokumentárních filmů o jejím životě je snímek Chantal Poullain - Moje životní Odyssea.
Šantalka, jak si sama říká, také nazpívala francouzské šansony, miluje moře a přístavy, má ráda barvy, staré věci a pohodu. Je držitelkou nejvyššího francouzského státního vyznamenání, Řádu čestné legie, které převzala v září 2023. Získala ho za dlouhodobé vzájemné obohacování české a francouzské kultury a za trvalé přispívání k přátelství mezi Francií a Českou republikou. Udělení řádu je také oceněním její činnosti v humanitární oblasti.
V roce 2003 Poullain zavinila dopravní nehodu a od soudu odešla s podmínkou. Herečka se s poškozenými také dohodla na odškodnění a těžce zraněné dvojici z havarovaného automobilu vyplatila dohromady takřka půl milionu odškodného.



Víte, jestli se dřív udíleli Oscaři, nebo Nobelova cena za literaturu? Dovedete určit, zda Vincent van Gogh namaloval svoji Hvězdnou noc ještě předtím, než Picasso vytvořil Guernicu, nebo jestli Erben napsal Kytici až poté, co Mácha složil svůj slavný Máj? Otestujte si, zda dokážete správně časově seřadit české i světové kulturní události.



Vitamin D, rybí tuk nebo glukosamin užívají miliony lidí po celém světě. Nové studie ale otevírají nepříjemnou otázku: může látka, která mladšímu organismu neškodí nebo mu pomáhá, působit ve stárnoucím mozku jinak? Výsledky zatím neprokazují, že by samotné doplňky vyvolávaly kognitivní úpadek. Naznačují však, že stárnoucí mozek může na některé látky reagovat jinak, než vědci dosud předpokládali.



Přerušovaná čára není hned povolenka k předjíždění. Policie zveřejnila video, které ukazuje řidiče, jenž minulý týden na silnici mezi Vranovskou Vsí a Olbramkostelem čekal na příležitost, až konečně bude moct předjet kamion. Sice si počkal na přerušovanou čáru, jenže proti němu jela škodovka. Ta musela vybočit až na krajnici, aby se srážce vyhnula.



Mír, Rusko a žádné další zbraně pro Ukrajinu. Slovenský ministr zahraničí Juraj Blanár v rozhovoru pro Aktuálně.cz tvrdí, že válka nemá vojenské řešení. Evropě podle něj nezbývá než jednat s Ruskem a Slovensko chce být v popředí. Ruský útok v Lipsku odsuzuje, zároveň ale říká: „Proč se divíme, že Rusové takto reagují?“ Mluví také o Andreji Babišovi a o tom, jak se po atentátu daří Robertu Ficovi.