Smažák, pivko, pohoda. Komedie Dovolená v Českém ráji zdaleka není jen vtipná

Konečně je to tady. Smažáček, pívečko, točená limča, Míša Tučný z rádia a veget v kempech, kde se zastavil čas. Ideální představa tuzemské dovolené v Českém ráji zláká i Svobodovy. Ti se v úvodním, nádherně komponovaném záběru fotí s Troskami v pozadí. Mobil, který při focení stojí na kapotě auta, však záhy spadne. „Třeba to vyšlo,“ konstatuje hlava rodiny Milan (Tomáš Jeřábek). Co ale nevyšlo, je jeho údajná rezervace chatičky v kempu Komár, a rodina je tak k nevoli manželky Týny (Magdaléna Borová) odkázaná na pobyt ve stanu. I když si jejich dvě děti bezstarostně hrají, manželé se nacházejí v dusivé a dlouhodobé krizi. 

Už spolu nedokážou ani postavit stan, zatímco se závistí sledují mladý a činorodý pár, který jim připomíná jejich vlastní, v paměti již dávno rozpitou idylku. Kempová subkultura zahrnuje typické figurky: skupinku loučící se svobodou, šarmantního single bonvivána, buranského majitele nebo vše komentující rodinky rozvalené na rybářských židličkách. Fraškoidní tonalita je ale rázem zasažena omračující a nečekanou tragédií, jež se z groteskně nečekaného výkřiku mění v traumatizující událost. Partnerská krize houstne. Pro Milana se jako jediná cesta jeví strávit večer s trampy. Vyprávění se záhy rozlomí do dvou paralelních linií a sleduje každého z partnerů zvlášť. Každý z nich si musí uvědomit, co do vztahu přináší, nebo naopak nepřináší. 

Dovolená v Českém ráji je zcela nesmyslně promovaná jako rodinná komedie s kýčovitě generickým plakátem a příšerným trailerem. Je dost pravděpodobné, že tento producentský a distributorský tah film zabije. Jde totiž o další autorský film Adama Kolomana Rybanského, tvůrce stojícího za snímkem Kdyby radši hořelo, jehož příběh se točí okolo hasičského sboru a je reflexí dezinformační paranoie na jedné vesnici. Ostatně i režisérovy krátké filmy řeší ve společnosti hluboko zakořeněné problémy. 

Zobrazit
7 fotografií

O lidech, kteří zapomněli, jak se mít rádi 

Humor staví na stereotypech v tempu připomínajícím mlčenlivě unavené vysedávání u nedělního piva. K pohnutým figurkám ale přistupuje s láskou, snaží se je pochopit. Archetypy „tuzemácké“ kultury dovádí ke ztotožnitelné člověčině. Dovolená v Českém ráji v jádru vypráví o lidech, kteří zapomněli, jak se mít rádi. Vypráví o tom, jak jednoduše může dlouhodobé partnerství od lásky migrovat k sobecké nenávisti. 

Michalovo kocovinové putování lesem asociuje jakousi bizarní odysseu. Musí si projít peklem, aby pochopil následky svých činů. Týna mezitím trne v kempu s dětmi. Rybanský akcentuje motiv naslouchání. Kvůli vlastním pohnutkám a hledání chyb na ostatních zapomínáme optiku natočit směrem k nám samotným. Cesta k dialogu paradoxně může vést skrze odloučení. Anebo také ne. Film se totiž nesnaží přijít s ultimátní katarzí. Vztah je dlouhodobá a nikdy nekončící práce. 

K tématu, které nám může připadat důvěrně známé, ale docházíme skrze sofistikovaně humpoláckou komedii s citem pro groteskní absurdno. Pro Rybanského rukopis signifikantní statické záběry sálají lokální zatuchlostí, neochotou postav se v jakémkoli ohledu posouvat dál. Brilantní kompozice podepírá suverénní cit pro timing a inscenaci. Bohatý zvukový design zase nápaditě osvěžuje mimoobrazový prostor. Humor pramení ze střihové skladby a rámování. Jednoduše řečeno, Rybanský moc dobře ví, kam postavit kameru k tomu nejlepšímu komickému účinku. 

Schopný režisér smutkem ochucených komedií 

Zní to jako banalita, ale málokterý tvůrce při výstavbě humoru působí tak originálně, a přesto s líbezně staromilským odérem. Tvůrci si velmi dobře uvědomují důležitost a účinek fyzických gagů i dobrého načasování. I když se Rybanský stejně jako v předchozích filmech dopouští figurkaření u vedlejších postav, právě díky cílevědomému vedení a konceptuálně opečované komedii tato skutečnost netrčí. 

Filmu však schází pevnější dramaturgie. Tonální přepínání díky nadsázce funguje, problém ale přichází ve chvíli, kdy tematické zlomy začnou tak trochu mizet. Motivy se hroutí do sebe, případně se cyklí. Jakkoli snímek není samoúčelný, rytmicky si občas nejsme jistí, zda sledujeme kompaktní tvar, nebo jen řetězení významově vyprázdněných gagů, při nichž jednotlivé postavy nádherně trpí. 

Přesto je radost se ve statických obrazech utopit. Ambivalencí prodchnuté a zároveň láskyplné ilustrace výsostně českých dovolených, výletů a letních táborů nerezignují na hledání porozumění. Nevynáší nad českou kulturou soudy, vlastně se ji ani nesnaží zobrazit realisticky. I přes výraznou stylizaci zůstává zobrazení mezilidských vztahů opravdové. 

Související

Od určité chvíle peklo, jaké jsme si nezasloužili. Film Bardotky skoro nestojí za řeč

Někteří Rybanského srovnávají s Milošem Formanem, přesněji mluví o snaze jej napodobit. To je ale zcela mimo. Jejich zkoumání české nátury jsou si podobná možná na té nejsvrchnější, spíše ornamentální úrovni, ale jinak k humoru a režii přistupují naprosto odlišně. Rybanský svým druhým celovečerním filmem dokazuje, že je v českém prostředí svéráznou a unikátní osobností, která zůstává věrná vlastnímu stylu. Vedle Jana Prušinovského je v ranku smutkem podepřených komedií tím dost možná nejschopnějším tvůrcem.