Slepé lásky vidí až na dno našich životů a lásek

Irena Hejdová Irena Hejdová
7. 9. 2008 8:00
Do českých kin vstupuje světový film ze Slovenska.
Slepé lásky
Slepé lásky | Foto: Artcam

Recenze - Většina filmů je k příběhům nevidomých slepá - ale Slepé lásky ale patří k těm vidoucím. Slovenský dokument Juraje Lehotského vstupuje do českých kin s oceněním z Cannes a sestavou pochvalných reakcí ze světového tisku.

Je nejen dokladem toho, že slovenská kinematografie se probouzí, ale i důkazem, že i malý film z východní Evropy může v Cannes prorazit bez ohledu na to, že si zemi jeho vzniku většina Evropanů plete se Slovinskem.

Slepé lásky v pěti příbězích vyprávějí - o lásce. A nejen mezi nevidomými, ale o útrapách života lásky obecně; o jejích vzestupech i pádech.

Učitel hudby Peter, Rom Miro, těhotná Elena i dospívající Zuzana žijí stejné životy jako "zdraví" spoluobčané.

Slepé lásky
Slepé lásky | Foto: Artcam

Jejich handikap vlastně po čase přestanete vnímat. Zajímavější je sledovat úsměvné manželské soužití Petera s jeho ženou, Mirovu vášnivou touhu po bílé dívce, Eleninu radost z nastávajícího mateřství i Zuzaninu dychtivost po lásce.

Ta tu je představena skrze čtyři dojemné hrdiny v nejrůznějších podobách, kterým odpovídá i ladění příběhů. V usedlejší (a stereotypnější) fromě jako u Petera, v sexuálně vášnivé Mirově, v probouzejícím se mateřském citu Eleny i v Zuzaniných neobratných začátcích.

A všechny ty podoby jsou trochu smutné a trochu legrační. Slepý Peter v televizi odhaduje výkon skokanů o lyžích, zatímco jeho žena obratně kmitá pletacími jehlicemi. Miro čeká na telefonát od své milé Moničky a donekonečna zjišťuje, kolik že je hodin a čas se mu nekonečně vleče.

Slepé lásky
Slepé lásky | Foto: Artileria

Elena na ulici potká dětský dvojstup a s úsměvem poslouchá jejich chichotání. A Zuzana si při chatování hraje se svým vzdáleným nápadníkem úplně jako všechny dívky jejího věku.

Humanistické poselství snímku působí tím upřímněji, čím víc je vzdálen hlubinám sentimentu, do kterých by s anotací "film o hledání štěstí" mohl velmi lehce zapadnout.

Je sice až neuvěřitelně intimní, ale naopak nesentimentální a nemelodramatický, s jemným humorem a ironií. Svět archetypálních (slepých) lásek zobrazuje upřímně, zároveň s dávkou stylizace.

Týká se to nejen ve všech recenzích zmiňované pasáže, kdy se Peter v fantazijní meliesovské scéně i se svou slepeckou holí ponoří na dno moře, aby tu svedl boj s obří chobotnicí, zatímco jeho žena v kolem proplouvající ponorce nadále plete jeho vánoční svetr.

Slepé lásky
Slepé lásky | Foto: Artileria

Stylizace - kdy hrdinové "přehrávají" své zážitky pro kaemru - spočívá i v pečlivě komponovaných a svícených záběrech, které svou obrazovou krásou téměř vylučují, aby daná sekvence byla natáčená čistě dokumentárně. A také i v zapojení hudby, zejména Peterova sboru nevidomých dětí.

Výsledkem toho všeho je film na pomezí fikce a reality, cosi jako lehce melancholická dokumedie - a hlavně film, který nelze pro jeho upřímnost i krásu nemilovat.

Do kin vstupuje s neméně hravým a výjimečným animovaným předfilmem Čtyři Ivany Šebestákové, který nabídne ještě o několik valérů lásky víc. Ale tenhle dvojprogram to hravě unese.

Slepé lásky, Slovensko 2008, scénář Juraj Lehotský, Marek Leščák, režie Juraj Lehotský, kamera Juraj Chlpík. 77 minut, distribuce Artcam. Premiéra 4. září 2008.

 

Právě se děje

Další zprávy