Recenze: Nestačí ani Willis, Jackson a McAvoy. Film Skleněný je ušmudlaná podívaná

Tomáš Stejskal Tomáš Stejskal
16. 1. 2019 18:18
V době, kdy superhrdinové teprve začínali obývat filmová plátna, režisér M. Night Shyamalan svým dosud nejlepším snímkem Vyvolený s Brucem Willisem a Samuelem L. Jacksonem všem komiksovým fanouškům vrhl masivní klacek pod nohy. Nyní se po 18 letech k hrdinům této nezvykle pochmurné, dospělé vize světa, v níž superhrdinové jsou obyčejnými a smutnými lidmi, vrací snímkem Skleněný. A provádí tak obludnou sabotáž na svém předešlém díle.
Vypravěčsky ani esteticky ve filmu nic nedává smysl.
Vypravěčsky ani esteticky ve filmu nic nedává smysl. | Foto: Falcon

Po přelomovém duchařském thrilleru Šestý smysl z roku 1999 M. Night Shyamalan překonal sám sebe a snímkem Vyvolený rozšířil řídkou společnost hollywoodských režisérů, kteří umí netriviálně tematizovat smutek. Tehdy se o autorovi mluvilo jen v superlativech.

Samuel L. Jackson ve filmu Skleněný.
Samuel L. Jackson ve filmu Skleněný. | Foto: Falcon

Slibná kariéra však nabrala strmý pád, který se zastavil až před čtyřmi lety díky nízkorozpočtovému hororu The Visit - u nás se ani nedostal do kin. Teprve v souvislosti s o rok pozdějším, přeceňovaným, nicméně solidně zahraným a vyprávěným thrillerem Rozpolcený o únosci, v jehož hlavě bydlí dalších 23 lidí, se začalo pozvolna mluvit o comebacku. Tím spíše, že posledním záběrem Rozpolceného Shyamalan naznačil: film patří do stejného univerza jako Vyvolený.

Nyní tedy režisér hrdiny obou snímků spojuje. A tak se potkává nezničitelný samozvaný mstitel bezpráví Bruce Willis se schizofrenním únoscem Jamesem McAvoyem z Rozpolceného a především se svým dávným protivníkem panem Skleněným, jehož tehdy se svou typickou potutelností zahrál Samuel L. Jackson. A režisér dovádí svou dřívější premisu, že komiksy jsou otisky skutečnosti a nikoli smyšlenky, do monumentálně slabomyslného konce.

Tento zdánlivě přihlouplý motor zápletky ve Vyvoleném sloužil k tomu, aby vykreslil bolestně realistický protipól optimistické superhrdinské zábavy. Nyní ovšem Shyamalan o svém tématu pouze sáhodlouze mluví ústy postav - ve filmu, kde se zhola nic nestane a jeho sledování působí až fyzická muka.

V úvodu se Willisův stárnoucí protagonista David Dunn střetne s hrdinou Rozpolceného v jednom z nejhůře natočených soubojů v dějinách akčních scén, načež oba skončí v blázinci. Kde už čeká i Samuel L. Jackson. A kde už divák, pokud neviděl předchozí snímky, zůstane navěky ztracen.

Poslední Avengers se svými 25 hrdiny a odkazy na dekádu dlouhou historii a 18 filmů studia Marvel jsou oproti Skleněnému vrcholem srozumitelného a přehledného vyprávění.

Divák, který předchozí Shyamalanovy díly této ad hoc ustanovené trilogie viděl, má až do konce filmu práci, aby se sám nezbláznil. Mezitím lituje nebohé herce a přemýšlí, co je přimělo zúčastnit se tohoto terapeutického sezení v jednom blázinci v americké Pensylvánii, kde se děj odehrává a kde se film natáčel.

Ve filmu se zhola nic nestane a jeho sledování působí až fyzická muka. | Video: Falcon

Přinejmenším Samuel L. Jackson je stále hvězdou první velikosti, ostatně i díky přítomnosti ve zmíněných Avengers a dalších komiksových snímcích marvelovského univerza. A byť se v závěru Avengers jeho tělo rozpadne v prach, nemohlo to bolet více, než když ve své nechtěně karikaturní roli pana Skleněného proseděl půlku filmu jako nemohoucí na vozíčku.

Je opravdu těžké psát o novém Shyamalanově filmu jinak než posměšně, protože v něm vypravěčsky ani esteticky nic nedává smysl. Tvůrce napřed první dlouhou část stále dokola opakuje jednu myšlenku, povětšinou slovně, o tom, že postavy nejsou žádní superhrdinové a že si své schopnosti jen namlouvají. Což, jak víme z předchozích filmů, není pravda.

Opakuje ji navíc ústy extrémně nesympatické postavy psychiatričky, která nebohé hrdiny posadí do křesel v jedné společné místnosti. Padají přitom věty typu "Otevřít se svým pocitům je superhrdinské" a s každou další takovou režisér nezáměrně paroduje sebe sama. Proč psychiatrička působí nesnesitelně, sice závěr filmu trochu osvětlí, bolest ze sledování předešlých 130 minut však neumenší.

James McAvoy ve Skleněném.
James McAvoy ve Skleněném. | Foto: Falcon

A v druhé půli filmu se režisér pokouší prapodivně navázat na vidění světa z filmu Vyvolený, v němž komiksy jsou jakési archetypální otisky reality. A v němž hrdinové opravdu mají zvláštní schopnosti získané vinou prožitého traumatu.

Vše je o to komičtější, že snímek, podobně jako Shyamalanův The Visit produkovaný společností Blumhouse specializovanou na nízkorozpočtové žánrové filmy, předstírá, že je velkým komiksovým filmem směřujícím k velkému finále. Přitom je to ušmudlaná podívaná, která se divákům pokouší namluvit, že nevelkolepé zakončení je dáno logikou uvažování postav.

Skleněný

Scénář a režie: M. Night Shyamalan
Falcon, česká distribuční premiéra 17. ledna

Slovu "logika" se však veškeré počínání hrdinů i padouchů vzpírá. Skleněný je antitezí superhrdinského týmového filmu, pravým opakem velkoleposti. Možná ten nápad posadit tři trosky do křesel zažloutlé místnosti v jednom starém blázinci je Shyamalanovým mistrovsky podvratným kouskem. Neboť režisér jednou ranou dokázal podkopnout nohy sobě, divákům i svým třem superhrdinům.

 

Právě se děje

Další zprávy