Skandalista Lars Von Trier míří s Antikristem do Cannes

Kamil Fila Kamil Fila
18. 4. 2009 14:00
Filmový Antikrist si to míří na festival do Cannes
Foto: Aktuálně.cz

Kodaň, Cannes - Festival v Cannes si zakládá na tom, že každý rok promítne pár filmů, u nichž bude publikum v sále bučet, odcházet a těm, co zůstanou až konce, nebude dobře po těle a po duši.

Letošní favorit na tuto kategorii je jasný. Do Cannes se vrací dánský excentrický režisér Lars Von Trier se svým hororem nazvaným provokativně Antichrist.

Vypráví o muži a ženě, kteří nedávno přišli o dítě, a uchýlí se na opuštěnou chatu Eden v lesích, kde hledají klid.  „Brzy jsou však oba vyrušeni podivnými událostmi, které jim nedopřejí pokoje. Má to něco společného s jejich zármutkem anebo s místem, kam se uchýlili? Nebo s obojím?"znějí otázky z propagačních materiálů.

Psychické zhroucení

Příroda nabere svůj vlastní směr a věci jdou od špatného k horšímu, zní jeden ze sloganů.
Trier film anoncuje jako filozofický horor, v němž je ono ztracené dítě určitým způsobem spojeno s příchodem Antikrista za Zem.

Foto: archiv

Příběh má zároveň naznačovat, že svět nebyl stvořen Bohem, ale Satanem. Očekávání jsou značná, už jenom proto, že krátce před natáčením snímku se režisér nakrátko psychicky zhroutil. A nyní bude nejspíš totéž chtít přenést na diváky.

Hlavní (a nejspíš jediné) role ve snímku hrají Willem Dafoe (Četa, Zběsilost v srdci, eXistenZ, Ve stínu upíra, Spider-Man) a Charlotte Gainsburg (21 gramů, Nauka o snech, Beze mě: šest tváří Boba Dylana).

Zvláště účast Dafoea slibuje nekonvenční podívanou, herec je totiž proslulý zálibou ve ztvárňování úchylných charakterů a má na kontě rovněž roli Ježíše ve slavném Posledním pokušení Krista z roku 1987, které vzbudilo velký odpor církevních kruhů.

K Antichristovi byl nyní zveřejněn první trailer, který vyvolal vlnu vzrušení a dohadů. Zdá se totiž, že Trier natočil horor v duchu současných hollywoodských trendů  a celý projekt bude jen komerčním trikem.

Zároveň jsou ovšem v ukázce letmé náznaky toho, že půjde spíš o hru s pravidly typických hollywoodských filmů - Trier totiž proti Hollywoodu programově boduje a kdysi odmítl i nabídku Stevena Spielberga, který mu nabídl spolupráci.

Dantovo inferno

Projekt je navíc na Triera nezvykle drahý, rozpočet byl kolem 11 milionů dolarů. Částečně jistě byly investovány do honorářů a do kamery Red One (točí na ni současné americké talk show, Andělé a démoni, G. I. Joe či český Alois Nebel) přesto tu zbývá dost prostředků na vytvoření něčeho, co jsme dosud nikde neviděli. A otázka je, čím nás Trier překvapí?

Zatím bylo odhaleno jenom to, že záběr souložícího Dafoea a Gainsburgové mezi kořeny stromu, z nějž trčí údy další lidí, má svůj přeodbraz v němém snímku Dantovo inferno z roku 1924 (viz zde).

Snímek byl natáčen v srpnu 2008 v severním Rýnsku a Vestfálsku v Německu, v Cannes bude uveden 29. Května; stejně jako v Trierově domácím Dánsku.

Lars von Trier při natáčení filmu Dogville
Lars von Trier při natáčení filmu Dogville | Foto: Wikipedia

Lars Von Trier si od začátku 90. let vybudoval pověst jednoho z nejoriginálnějších filmařů současnosti. Publikum se ovšem většinou ani nemůže shodnout, který z jeho filmů je dobrý a který příšerný. Všeobecně uznávaná je černobílé mystérium Evropa (1991), televizní seriál Království (1994-97) a spirituální melodrama Prolomit vlny (1996).

Popřít režiséra

Naopak Idioti (1998), Tanec v temnotách (2000) či Dogville (2003) jsou přijímány velmi kontroverzně. Podle některých Trier vynalézá neustále nové způsoby, jak vyvést publikum ze zažitých konceptů a ukazuje nám, kam až lze rozšířit chápání toho, co to je film.

Podle jiných naopak vysloveně kazí požitek z filmů a patří k proudu anti-umělců, tvůrců, již programově ničí umění a předvádí jenom hry na vyprázdněnost veškerého smyslu.

Sám režisér říká: Film by měl být jako kamínek v botě, tedy nepříjemně tlačit při každém šlápnutí.
Trier, který je vynášen jako důležitý umělec, se sám snaží co nejsilněji popřít důležitost režiséra jako „tvůrčího génia" v procesu výroby filmů.

O tom ostatně vypovídají jeho poslední filmy Pět překážek (2003) a Kdo je tady ředitel (2006). V prvním kladl svému kolegovi spolurežisérovi různá nesmyslná omezení typu „žádný záběr v této scéně nesmí mít více něž půl vteřiny" a u druhého díla zase délky záběrů náhodně generoval počítač.

 

Právě se děje

Další zprávy