Jak Homer rozvinul hloupost do ornamentální krásy. Seriál Simpsonovi slaví 30 let

Ondřej Formánek Ondřej Formánek
17. 12. 2019 12:33
Příběhy maloměstské rodiny z fiktivního města Springfieldu změnily svět televizní zábavy. Toto úterý slaví 30. výročí seriál Simpsonovi, jehož scenáristy byli i slavní komici jako Conan O’Brien nebo Ricky Gervais a který s šestnáctiletým předstihem předpověděl zvolení Donalda Trumpa prezidentem USA. Příští rok odvysílá už 700. díl. V čem spočívá jeho úspěch?
Na snímku zleva jsou Maggie, Marge, Líza, Homer a Bart.
Na snímku zleva jsou Maggie, Marge, Líza, Homer a Bart. | Foto: ČTK/20th Century Fox

V roce 1977 přijel do Los Angeles třiadvacetiletý mladý muž jménem Matt Groening, s vyhlídkou, že se zde usadí natrvalo. A že se v tomto městě proslaví jako spisovatel. Záhy zjistil, že mnohamilionová metropole má možná spoustu nedostatků, ale rozhodně netrpí nedostatkem spisovatelů, kteří by se tu chtěli proslavit. A tak mladík místo literárních ocenění sbíral ze stolů v restauracích špinavé nádobí, pracoval v prodejně punkových gramodesek nebo v čističce odpadních vod.

Simpsonovi.
Simpsonovi. | Foto: ČTK/AP

Po večerech kreslil komiksové stripy s vypovídajícím názvem Life In Hell, tedy Život v pekle. Původně jen pro kamarády, kterým si chtěl takto postěžovat na svoji životní mizérii. Časem ale stripy začal množit na kopírce a prodávat v tom krámku s punkovými gramodeskami, kde si jeden výtisk koupil i redaktor umělecko-lifestylového magazínu Wet. Komiks se mu zalíbil, a tak Groeningovi nabídl, že ho bude publikovat ve svém časopise.

Dohodli se - a mělo to úspěch. Život v pekle začal být populární v losangeleském uměleckém undergroundu a časem si ho všiml i hollywoodský producent James L. Brooks. Ten chtěl látku využít jako krátkou animovanou skeč v chystané televizní show komičky Tracey Ullmanové, a tak na schůzku pozval Matta Groeninga.

Ten se na poslední chvíli zalekl, že přijde o autorská práva, načež patnáct minut před schůzkou, už v recepci Brooksovy kanceláře, narychlo načrtl náhradní návrh: příběh o disfunkční rodině Simpsonových. Předlohou mu byla rodina, v níž vyrůstal - Groeningův otec se skutečně jmenoval Homer, matka Marge a sestry Lisa a Maggie. Jen Bart je přesmyčka slova "brat", tedy "spratek". Do něj prý Matt Groening projektoval sám sebe.

K vlastnímu údivu s tím náčrtkem u producenta zabodoval a od dubna 1987 se krátké skeče o animované rodině Simpsonových staly součástí nové Tracey Ullman Show na stanici Fox. A měly takový úspěch, že televize se rozhodla udělat ze života rodiny Simpsonových samostatný půlhodinový pořad, který poběží v hlavním vysílacím čase.

První díl měl premiéru 17. prosince 1989. Přesně před třiceti lety. V Bílém domě se od té doby vystřídalo pět prezidentů, ale Simpsonovi běží dodnes.

Simpsonovi.
Simpsonovi. | Foto: ČTK/20th Century Fox

Z náhradního nápadu, vymyšleného v čekárně před vchodem do kanceláře, se stal milník popkultury, nejúspěšnější a nejdéle vysílaný seriál v dějinách americké televize, kterého se do uzávěrky tohoto článku odvysílalo 672 epizod.

Výčet cen, které Simpsonovi získali, by byl příliš dlouhý, tak zmiňme alespoň 33 televizních Emmy, 34 ocenění Annie Award pro animované filmy, 12 cen svazu amerických scenáristů a tři British Comedy Awards. Časopis Time v roce 1999 označil Simpsonovy za nejvýznamnější televizní seriál 20. století.

Scéna z epizody Veterinářka Lisa, která se částečně odehrává v akvaparku. | Video: Fox

V čem tkví úspěch Simpsonových?

V tom, že tyhle humorné příběhy kreslené rodiny zásadně změnily podobu televizní zábavy. Byly vtipnější než většina komediální produkce před nimi, hlavně té seriálové - a především Simpsonovi byli tvořivější, chytřejší, promyšlenější. Měli širší záběr.

Matt Groening a jeho scenáristický tým uchopili univerzálně srozumitelný model běžné, jen poněkud rozhárané familie žijící na malém městě, a za pomoci sitcomové zkratky, nadsázky, lehkosti a humoru z ní - možná bezděčně - vytvořili jakousi moderní rodinnou obdobu středověkého "Everymana", postavy, která ve starých divadelních podobenstvích představovala každého a kohokoli.

Také v obrazu Simpsonových se může alespoň zahlédnout skoro každý divák a téměř každá rodina kdekoli na světě.

Simpsonovi.
Simpsonovi. | Foto: ČTK/AP

Vtip je v tom, že při vyprávění tohoto na pohled obyčejného, všeobecně srozumitelného příběhu maloměstské rodiny se neustále prolamují hranice fantazie: postavy cestují časem, mění se v zombie či duchy, setkávají se s mimozemšťany, zachraňují planetu… Ve všednodenních situacích se objevuje nespočet rafinovaných popkulturních odkazů a politických narážek.

Pod vrstvou vtipů, které pochopí každý, se skrývá vrstva humoru, kterému porozumí filozof nebo matematik - v jednom z takzvaných Speciálních čarodějnických dílů třeba padne fór o Velké Fermatově větě, v jiné epizodě se podařilo propašovat do soutěže o počtu návštěvníků baseballového zápasu dokonalé číslo 8128, Armstrongovo číslo 8208 a Mersennovo prvočíslo 8191. A indický emigrant Apu Nahasapeemapetilon, který má ve Springfieldu obchůdek s potravinami, si zase pamatuje Ludolfovo číslo na 40 tisíc desetinných míst. Díky tomu se miliony diváků po světě dozvěděly, že na čtyřicátém tisícím desetinném místě π je číslice 1.

Za vědecké a matematické vtipy může fakt, že mezi osobnostmi, které prošly scenáristickým týmem Simpsonových, bylo poměrně hodně bývalých vědců nebo lidí z akademického prostředí. Ostatně sám šéfscenárista a zároveň výkonný producent seriálu Al Jean býval v mládí tak nadaným matematikem, že jej přijali ke studiu tohoto oboru na Harvardu už jako šestnáctiletého. Kdo ví, co z něho mohlo být, kdyby se nezapletl s rodinou ze Springfieldu.

V aktuální epizodě Simpsonových policisté omylem zatknou Selmu Bouvierovou. | Video: Fox

Šíření škodlivých stereotypů

Na úspěchu Simpsonových také zaujme, nakolik je seriál ve své podstatě jedovatý, absurdní, temný a někdy vyloženě krutý. Že je to pořád onen náhradník Života v pekle.

Otec rodiny Homer Simpson představuje tupého, amorálního, bezzásadového alkoholika, který propadá nekontrovaným záchvatům vzteku a při nich se pokouší uškrtit vlastního syna. Jeho manželství s Marge střídavě neklape či nefunguje. Škola, kam chodí jeho děti, i celé městečko zažívají neustálou šikanu.

Nadaná a snaživá Líza je důkazem, že člověk s vysokou inteligencí a vysokými ideály to v životě daleko nedotáhne. Politici jsou zkorumpovaní a neštítí se ničeho, dominantu městečka představuje atomová elektrárna, kterou vlastní cynický zloduch Montgomery Burns. Vtipkuje se tu o smrti, sebevraždách, o politických vraždách, o lidech s postižením, o rasismu…

Na to všechno seriál s kořeny na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století začíná narážet v dnešní době stále ostražitější politické korektnosti. Například předloni na podzim Simpsonovy ve svém dokumentu nazvaném Problém s Apu zkritizoval americký komik indického původu Hari Kondabolu, kterému se nelíbila figura indického emigranta Apua Nahasapeemapetilona. Ta je jako ostatní postavy v seriálu karikaturou - mluví s legračním indickým přízvukem, ve svém obchodě občas prodává zkažené jídlo. V českém kontextu by na jeho místě byl přistěhovalec z Vietnamu, který by mluvil s legračním asijským přízvukem a občas by prodával prošlé potraviny.

Ukázka z epizody Simpsonových, ve které má prominentní roli Apu. | Video: Fox

Hari Kondabolu ve svém dokumentu obvinil Simpsonovy ze šíření rasistických stereotypů a v této kritice se k němu brzy přidali i komentátoři dalších významných médií - například podle autora New York Times je Apu "karikatura, která má zesměšňovat etnickou menšinu pro pobavení většiny". Britský deník Guardian zase vyjádřil názor, že postava Apua je reliktem devadesátých let a v dnešní době by už nemohla vzniknout.

Na tuto kauzu záhy zareagovali někteří pravicově konzervativní kritici, kteří podobné kritice podrobili postavu zrzavého školníka Willieho, pro změnu imigranta ze Skotska. Nelíbí se jim jeho legrační akcent, sklony k opilství a záchvaty vzteku.

S pastelkou v mozku

Byl to sice drzý, nezvedený Simpsonovic synek Bart, kterého časopis Time v roce 1999 zařadil mezi 100 nejvlivnějších postav 20. století, po bok Alberta Einsteina, Winstona Churchilla či Adolfa Hitlera, ale nejzajímavější a nejvýraznější figurou seriálu je nepochybně otec Homer. Plešatý břichatý pantáta, který rozvinul hloupost do ornamentální krásy.

Jeho IQ se pohybuje okolo 55 bodů, přesto zastává důležitou práci ve velíně jaderné elektrárny. Vědci zjistili, že Homerovu mimořádnou pitomost způsobuje pastelka, kterou má zaraženou v mozku. Hrdina tedy podstoupí operaci, při které je mu pastelka z mozku odstraněna a jeho IQ okamžitě vylétne na - pro něj oslnivých - 105 bodů. Jenže Homer brzy zjistí, že s vyšší inteligencí už nedokáže být tak šťastný jako dříve, a tak si tu pastelku nechá do hlavy zase zarazit. Jeho IQ se propadne zpět na sladkých 55 a Homer se opět cítí šťastný.

Foto: ČTK/20th Century Fox

Vedle hlouposti vyniká ještě v lenosti, bezzásadovosti, záchvatech vzteku, zbabělosti a schopnosti podléhat okamžitým potřebám - v jednom dílu bez rozmýšlení prodá svoji duši ďáblu výměnou za sladký donut.

Vlastně by to byla klasická záporná postava, kdyby vše špatné a zavrženíhodné, co dělá, nebylo spojené s tak okouzlující a odzbrojující bezelstností, díky které je ve své hlouposti oslnivě invenční. Jako když se ho po jedné situaci, v níž opět projevil mimořádné sobectví a zbabělost, syn Bart zeptá: "Jak můžeš riskovat můj život, aby sis zachránil svůj?" A Homer pohotově opáčí: "Až budeš mít svoje děti, tak to pochopíš."

Nebo když potomkům vštěpuje životní moudra: "Děti, snažily jste se ze všech sil a dopadlo to bídně. Ponaučení zní: nikdy se nesnažte."

Nebo jeho úchvatná schopnost zamyslet se nad sebou samým: "Celý život jsem prožil jako obézní muž uvězněný v těle tlustého chlapa."

I scenáristé Simpsonových se shodnou, že Homerovy dialogy a scénky píší nejraději. A možná díky tomu z něj vytvořili takovou úžasnou unikátní figuru, jakéhosi anti-Švejka, který nic nehraje a nepředstírá, ale ve své autentické blbosti je nekonečně nepředvídatelný. Udělali z něj geniálního glosátora schopného brilantně pojmenovat absurditu věcí. A vůbec o tom nevědět. Komu by taková postava nebyla sympatická.

Právě Homer hraje hlavní roli v tom, že absurditu a temnotu v seriálu o rodině Simpsonových a městečku Springfield nakonec pokaždé překryje jakýsi pocit naděje a snad i usmíření. A zřejmě to je také rozhodující faktor v tom, proč seriál zůstává v oblibě diváků. I přes klesající sledovanost televize Fox ohlásila, že na příští rok rozhodně počítá s další, v pořadí už dvaatřicátou sezonou. V jejím průběhu seriál překročí hranici 700 dílů.

Jistě, už dobrých 20 let se mluví o tom, že úroveň Simpsonových upadá. Podle některých fanoušků a kritiků seriál prožil zlatou éru v devadesátých letech, podle jiných začala úroveň klesat v půlce první dekády nového tisíciletí. Ale vzhledem k tomu, že také letos Simpsonovi získali prestižní cenu Emmy, ten úpadek nebude až tak katastrofální.

Budou se Simpsonovi vysílat ještě za deset let? Těžko říci. Homer Simpson by na to asi řekl, že tenhle seriál poběží tak dlouho, dokud bude existovat stará dobrá tradiční disfunkční rodina, jako jsou Simpsonovi - rodina, na které stojí naše civilizace.

 

Právě se děje

Další zprávy