Mezi garážemi najdou brutálně zavražděnou dívku. A mezitím se slaví výročí sametové revoluce, během něhož bývalé tváře studentského hnutí a dnešní severočeská společenská elita zpívají píseň Bobby Brown od Franka Zappy. Tu, kde hned zkraje zní: "Říkají, že jsem nejroztomilejší chlápek ve městě / Mám rychlý auto / Zářivej úsměv / A všem holkám říkám, že mi můžou políbit šos."
Česká televize v pondělí začíná vysílat šestidílnou kriminální minisérii Sever, v níž režisér Robert Sedláček zkoumá mnohem víc než všední případy kriminalistů v Ústí nad Labem, Teplicích či Bílině.
Po prvních třech epizodách, které televize poskytla novinářům, se seriál víc než jako detailní pohled na procedurální praktiky policistů jeví coby bezútěšný portrét zdejší společnosti.
Výročí listopadové revoluce roku 1989 je v něm prozatím jen dvacetileté, seriál se vrací do doby, kdy na Pražském hradě ještě seděl Václav Klaus. Inspirován je skutečným případem stavby solární elektrárny v Bílině, který ukázal na korupci a který se tehdy podařilo dovést k soudu i rozsudku.
Autor dramatu Jan Palach a seriálu České století Sedláček sleduje případ očima bývalého zaměstnance stavebního úřadu a nového nadějného kriminalisty Petra Svobody, který se rozhodne nehrát s nadřízenými hru jménem "Moji přátelé jsou tak trochu i tví přátelé a tví přátelé zase mí přátelé". Ale postavit se mocným není jen tak.
Sever se vymyká současným populárním kriminálkám. Nesnaží se v regionu nalézt fotogenickou melancholickou krajinu, tak jako třeba seriál Rapl. Vlastně se příliš nesnaží ani o věrné vykreslení policejní práce.
Sedláček - podobně jako ve svém dramatu Rodina je základ státu z roku 2011 - zkoumá společenské neduhy a jejich vliv na jednotlivce. A tentokrát kritický pohled na současnou společnost a politiku více spojuje s minulostí. Nikoli však tou předlistopadovou.
Scéna oslav výročí ze třetí epizody Severu naznačuje, že za vše špatné v dnešní společnosti nemohou jen pozůstatky dřívějších struktur. A že na listopadové ideály mohly zapomenout i "děti revoluce". Pokřivená a počeštěná verze amerického snu, o níž ironicky zpívá Frank Zappa, byla lákavá.
Hrdina Petr Svoboda v podání Jiřího Mádla nemusí působit dojmem nejuvěřitelnějšího policisty v dějinách televizní zábavy. Nedávno ještě pracoval na úřadě, najednou střih a ocitáme se v době těsně po desetiměsíčním policejním výcviku. V něm protagonista zrovna nevynikal, coby detektiv se teď ale jako první objevuje u kdejaké vraždy.
Možná to není nereálné, ale umění zkratky v prvním díle příliš nefunguje. Podobně divácky neuspokojivá mohou být řešení případů, které se vyšetřují v každé epizodě. Ty navíc spíše ubírají místo jednoticí linii, která je v seriálu mnohem důležitější. Ale Sedláček dramaturgické nedostatky vždy v pravou chvíli vybalancuje všedním, nenuceným dialogem.
Postavy mu pozvolna ožívají pod rukama - jako bojácní či slabí a nejistí, přesto nelhostejní a zásadoví jedinci, kteří se snaží vzdorovat systému. Ten si je zavázal už jen tím, že mají rodiny a hypotéky, které je třeba platit.
Režisérovi se nejvíce daří na hranách společenského a osobního, když se dotýká nestandardních vazeb a toho, jak na ně protagonisté reagují. Vykresluje drsný, převážně mužský svět, kde nadávky znějí na patřičných místech a kde osobní traumata prosakují do života a chování veřejných činitelů.
Občas však Sever působí až moc modelovitě. Kriminalisté tu hrají spíše morální role, než že by divákům nabídli trochu detailních vhledů do policejní praxe. Partnerky hrdinů zase doma ze zásady chodí jen v tričku a spodním prádle.
Na druhou stranu se Sedláček nesnaží o uměle působící exotiku, ve vykreslení policejních činností je záměrně přízemní, chce ukazovat obyčejné věci. Byť někdy až příliš obyčejné. A těm ženským hrdinkám také dovede věnovat scény, kde jsou víc než jen matkami dětí a doplňkem bytu.
Sever nemusí patřit k nejoblíbenějším kriminálkám České televize. Není v něm drsný Hynek Čermák ani podmanivé pohledy na temnou, romanticky zpustošenou krajinu jako v oblíbeném Raplovi. Chybí radost či napětí ze sledování detektivní práce.
Přesto je nutné jej na základě prvních třech částí vyzdvihnout jako sveřepý počin, který chce napřed klást důležité otázky a až pak bavit. V čemž tkví i většina problémů.
Ta nejlepší seriálová dramata dneška proplétají zábavu a závažnost do bezešvého, přirozeného tvaru, kde jedno posiluje druhé. V Severu si spíše občas jedno s druhým hází klacky pod nohy.
I tak ale při sledování v hlavě zní hlas Franka Zappy: "Bože, já jsem americkej sen a nemyslím, že jsem extrém." Právě kvůli tematizování toho, jak se v české polistopadové společnosti z "extrému" stává "normál", Sever zaslouží pozornost.
