„Bohdalka“ je pojem. Herečka bytostně spjatá s televizní zábavou a mýtem „jedné z nás“ slaví 95. narozeniny, přičemž první roli ztvárnila ještě jako dítě ve 30. letech. Jaké její filmy tedy zmínit? Výběr následujících sedmi titulů se pokusí ukázat pestrost jejích hereckých výkonů a zároveň kariérní vývoj.
Hvězda zvaná Pelyněk
V roce 1964 byla Jiřina Bohdalová již etablovanou herečkou výrazných vedlejších rolí. Ztvárňovala veselé ženy, které byly takzvaně slyšet, nikoli však výsadně v komediích. Role barové tanečnice Tonky ve filmu Hvězda zvaná Pelyněk se pro ni v mnohém stala přelomovou. Drama Martina Friče zpracovává krvavou událost konce první světové války, kdy se vojáci vrací domů, aby tam místo klidu nalezli bolest a deziluzi. Bohdalová zde propojila živelnost s křehkostí. Ztělesnila v literatuře i filmu oblíbený étos zdánlivě lehkých žen, kterými má společnost tendenci opovrhovat, avšak právě ony skýtají silnou empatii a lidskost. Tonka je tragickou figurou. Bohdalová (v kontextu své pozdější kariéru poněkud atypicky) hraje především skelnatýma očima, do nichž propisuje smutek, jen marně schovávaný za excentrickou povahu. Je stejně silná v subtilních i expresivních momentech, akcentovaných živelnou režií tehdy již tvůrčího matadora Martina Friče. Právě zde Bohdalová potvrdila, že zvládne náročné herecké úlohy, a především vyšší minutáž.
Hvězda zvaná Pelyněk
V roce 1964 byla Jiřina Bohdalová již etablovanou herečkou výrazných vedlejších rolí. Ztvárňovala veselé ženy, které byly takzvaně slyšet, nikoli však výsadně v komediích. Role barové tanečnice Tonky ve filmu Hvězda zvaná Pelyněk se pro ni v mnohém stala přelomovou. Drama Martina Friče zpracovává krvavou událost konce první světové války, kdy se vojáci vrací domů, aby tam místo klidu nalezli bolest a deziluzi. Bohdalová zde propojila živelnost s křehkostí. Ztělesnila v literatuře i filmu oblíbený étos zdánlivě lehkých žen, kterými má společnost tendenci opovrhovat, avšak právě ony skýtají silnou empatii a lidskost. Tonka je tragickou figurou. Bohdalová (v kontextu své pozdější kariéru poněkud atypicky) hraje především skelnatýma očima, do nichž propisuje smutek, jen marně schovávaný za excentrickou povahu. Je stejně silná v subtilních i expresivních momentech, akcentovaných živelnou režií tehdy již tvůrčího matadora Martina Friče. Právě zde Bohdalová potvrdila, že zvládne náročné herecké úlohy, a především vyšší minutáž.
Dáma na kolejích
Dáma na kolejích (1966) pro Bohdalovou znamenala první hlavní roli. Ladislav Rychman, takřka jediný československý tvůrce, který se kontinuálně věnoval muzikálovému žánru, navíc napříč médii, měl za sebou mamutí úspěch se Starci na chmelu. Revuální Dáma na kolejích znamenala úkrok k větší lidovosti, písně a tance se od svěžího chmelařského mládí přesunuly blíže k operetně staromilskému pojetí. Film zpracovává vztahový příběh páru, jehož jiskra už dávno vychladla. Protagonistka se po zjištění, že jí partner zahýbá, rozhodne k ženské vzpouře a začne aktivně randit.
Snímek je pojatý jako kostýmní a barvami hýřící spektákl, Bohdalovou plně vytěžuje coby hlavní star. Její řidička tramvaje Marie střídá paruky i oblečení, ve snaze najít vlastní pevnou identitu. A jakkoli vyprávění akcentuje opovržení západním stylem života, tak jednoduché vyznění rozhodně není. Marie se skrze pomíjivé hýření nedokáže z patriarchálního modelu vymanit a za cenu potlačení vlastního štěstí musí přistoupit na jeho pravidla. Pulzující barvy a radost se mění v šedou a deziluzivní „tramvajáckou“ realitu. V něčem jde o neprávem odsuzovaný titul pozoruhodný z mnoha úhlů, který mimochodem nesedl ani dobové kritice.
Vražda ing. Čerta
První a poslední film režírovaný umělkyní s renesančním rozsahem Ester Krumbachovou byl ve své době zcela nepochopeným titulem, jemuž se patřičného uznání dostává až v posledních letech. Vražda ing. Čerta (1970) je podvratným snímkem, který čerpá z avantgardní i divadelní tradice a podrývá ustálená pravidla kinematografie. Bohdalová se v této stereotypy absurdně šponující bitvě pohlaví utkává s všežravým Bouhoušem s tváří Vladimíra Menšíka. V jedné místnosti zavřená a groteskností prodchnutá alegorie obnažuje uzurpátorskou maskulinitu a představuje takřka jediný skutečně feministicky snímek ze socialistického období. Poselství filmu zdůrazňuje nalezení osobní svobody na úkor marného hledání lásky. Hrdinka k tomu však paradoxně dochází osvojením si toxických mužských návyků, jimiž svůj protějšek pokoří. O výhru v pravém slova smyslu tedy rozhodně nejde. Vrstevnatá, provokativní a dodnes nebývale hravá freska genderové dynamiky i studie konformismu nejlépe vytěžuje drzost, která je pro herecký projev Bohdalové příznačná.
Čtyři vraždy stačí, drahoušku
Bohdalová byla se sklonkem 60. let na uměleckém vrcholu. Jakkoli se držela svého typu, dokázala jej pod vedením různorodých režisérů rozmanitě modulovat, vždy s trochu jiným účelem. Nebyla charakterní herečkou spjatou s filmy nové vlny, stala se dokonalým prototypem svébytné žánrové herečky. Její ztřeštěnost v komediálně přepálených konturách dokonale funguje v parodii Čtyři vraždy stačí, drahoušku (1970), inspirované sešity brakové literatury. Zběsile vyprávěný snímek režiséra Oldřicha Lipského, který se vyznačuje komiksovou estetikou a hrou na západní styl, Bohdalové dopřál vděčnou roli redaktorky Sabriny. Ta ze žárlivosti svádí nejapného protagonistu (Lubomír Lipský st.), zatímco se oba mimoděk ocitají v centru boje zločineckých band. Sabrina je poťouchlá a zároveň svůdná, přičemž tyto dvě roviny organicky propojuje. Výkon Bohdalové je tu důkazem multifunkčnosti jejího komediálního talentu, díky němuž dokáže splynout s ryze lokálními veselohrami i žánrovými napodobeninami. Čtyři vraždy a Světáci jsou těmi nejeruptivnějšími výkony z hereččina komediálního portfolia.
Ucho
Nelze nezmínit hereččin nejoceňovanější film Ucho (1970), vyzdvihující její dramatické kvality. Snímek Karla Kachyni nemilosrdně, neprvoplánově a fatalisticky tepe do všeobjímající paranoie a represivního mechanismu totalitního režimu. Roli papalášské ženušky Bohdalová tvarovala tragikomicky. Snímek ukazuje, jak se privilegovaný život mění v hrůzu, zachycuje vnitřní teror, který vede k likvidaci svědomí. Bohdalová postupně mění rozjuchanost v agresi a následně přechází v absolutní odevzdanost. Jedna z nejlepších dramatických ženských postav československé kinematografie je zároveň pomyslnou rozlučkou Bohdalové s rozmanitými postavami.
Napříč 70. a 80. lety se stala takřka výhradně televizní herečkou s občasnými vedlejšími filmovými rolemi, primárně v pohádkách. Právě v této době, kdy účinkovala v enormně populárním Televarieté, se zrodil mýtus „naší Bohdalky“. Díky vystupování ve dvojici s Vladimírem Dvořákem, kde předvedla svůj vypravěčský talent i schopnost sebeironie a reflexe prosté každodennosti, se s ní diváci mohli ztotožnit. Jako pomyslné vykoupení po Uchu pak lze vnímat komedii Ženy v ofsajdu (1971), která je antitezí Vraždy ing. Čerta. V této době se jako herečka vydala konformnější cestou, jež však vedla k mnohonásobně větší a stále trvající popularitě.
Corpus delicti
Po revoluci Bohdalová udržovala televizní kariéru a zároveň měla konečně možnost i perspektivnějších rolí ve filmech. Vděčné party dostala v pohádkách Nesmrtelná teta (1993) nebo Jezerní královna (1998), kde fantaskní žánr představuje ideální půdu pro stylizované herectví. Ve snímku Fany (1995) zase dostala možnost ztvárnit postavu s mentálním handicapem a časem se zabydlela v archetypu „dámy s fištrónem“. Jako samorost tedy na poli celovečerního filmu stojí snímek Ireny Pavláskové Corpus delicti (1991).
Mozaika ohledávající nové možnosti sexuální odvážnosti i stylistických postupů se odehrává na sklonku socialismu a Bohdalovou zachycuje v živelné i tragické poloze. Ztvárnila stárnoucí a po intimitě toužící ženu, jejíž s disentem koketující život začne komplikovat tyranský manžel. Bohdalová se zde v něčem navrací k úplným kořenům. Měla možnost zahrát si excentrickou postavu, jejíž nitro pomalu požírá bezmoc. Jakkoli je Corpus delicti značně neohrabaným titulem, Viki Jiřiny Bohdalové patří k pozoruhodným a pro hereččinu porevoluční dráhu výlučným postavám.
Svatá
V novém miléniu tvůrci Bohdalovou vytěžují v rolích bodrých dam, které jsou vždy o krok napřed, jakkoli to nedávají najevo (zářným příkladem je detektivní seriál Ach, ty vraždy!). Do charakterních rolí ji v televizních melodramatech obsazuje Jiří Strach. Díky němu se alespoň na televizních obrazovkách Bohdalová může opřít do náročnějších a neotřelých rolí. I když jejich poslední spolupráce Svatá (2024) má eticky pochybné poselství a sklouzává k laciné manipulaci, Bohdalová v roli ženy, která systematicky lže o vlastním životě, předvádí jednu ze svých vůbec nejdémoničtějších a herecky pestrých kreací. V její tváři se zračí zášť, smutek, pomýlenost, zarputilý život v iluzi i samota. Přepíná mezi excesivním manýrismem (v taneční scéně s takřka „nosferatovskými“ parametry) i strohou civilností, kdy spoléhá na vrásky, v nichž je vepsán život.
Sdílet
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější
Norové nasypali pět gólů a oloupili Kanadu. Absolutní senzaci však favorit nedopustil
Kanaďané byli na mistrovství světa v hokeji ve Fribourgu blízko šokující porážce s Norskem. Až při hře bez brankáře vyrovnali na 5:5 a vítězství 6:5 v prodloužení zařídil autor hattricku Mark Scheifele. Norové tak získali alespoň bod. V curyšské skupině Finové rozstříleli Lotyše 7:1.
ŽIVĚ Ruská vojska plně okupují Pokrovsk a Myrnohrad, zní z Ukrajiny
Ruská vojska úplně okupují města Pokrovsk a Myrnohrad na východě Ukrajiny, uvedl ve čtvrtek podle agentury Unian Roman Pohorilyj, spoluzakladatel a analytik projektu DeepState, pokládaného za blízký ukrajinské armádě. I mapy bojiště od DeepState nyní ukazují úplné ovládnutí obou měst Rusy, i když ještě 17. května označovaly severovýchodní okraje Pokrovska za šedou zónu.
Tragédie v Pardubicích. Pobodaná studentka po útoku zemřela
V Pardubicích se odehrál děsivý konflikt, který skončil napadením, těžkým zraněním a následně i smrtí. O události zatím víme jen dílčí informace: podle prvních zpráv šlo o útok nožem, při kterém starší spolužák pobodal dívku. Policie ho zadržela a školu, u níž se událost odehrála dokonce evakuovala.
Nepálská strana Everestu má nový rekord, ve středu ji zdolalo 274 horolezců
Nepálskou stranu nejvyšší hory světa Mount Everest ve středu zdolaly stovky horolezců, kteří s 274 úspěšnými výstupy po bezmála sedmi letech vytvořili nový denní rekord, informují ve čtvrtek agentury. Šlo o nejvyšší počet horolezců, kteří v jednom dni dosáhli vrcholu po oblíbené trase na jižní straně vrcholu. Horu je možné zdolat i ze severní strany z Číny, tuto trasu ale úřady letos uzavřely.