


Čím je pro novináře seriál The Newsroom, tím může být pro diplomaty, velvyslance a odborníky na mezinárodní vztahy americko-britský seriál The Diplomat (Diplomatické vztahy). Kritikou i diváky oceňované drama sleduje osudy americké velvyslankyně v Londýně, která řeší složité mezinárodní krize i diplomatické situace a zároveň se musí vyrovnávat s komplikovanými osobními vztahy.

Seriál se snaží udržet dramatický spád událostí ve věrohodných kulisách. Netflix nedávno uvedl premiéru třetí řady série s třaskavým koncem, a znovu tak vyvolal debatu na téma: Mohlo by se to opravdu takhle stát? Nejen na otázky týkající se věrohodnosti seriálu v následujícím rozhovoru odpovídají britský velvyslanec v Česku Matt Field a velvyslanec České republiky ve Spojeném království Václav Bartuška.

Matt Field: Seriál dobře znám a nedivím se, že je tak populární. Lidé se mě na něj často ptají. Řekl bych, že je zábavný a místy i realistický… ale jen místy. Velmi dobře vystihuje rytmus naší práce - že se věci rychle mění, krize přicházejí bez varování a diplomaté tráví spoustu času vysvětlováním, přesvědčováním a hledáním kompromisu. A dobře zachycuje i prostředí, natáčelo se opravdu v budově ministerstva zahraničí v Londýně. Schodiště, po kterém velvyslankyně často chodí, je skutečné a opravdu vede do kanceláře ministra zahraničí. Atmosféra je trefná. Ale jsou tam samozřejmě momenty, které je potřeba brát s velkou rezervou. Například soukromé tryskáče pro velvyslance? To spíš Ryanair. A některé osobní či politické zvraty jsou vykresleny přehnaně dramaticky, což je pro televizi v pořádku, jen je třeba to mít na zřeteli. Abych byl upřímný, tenhle seriál sleduji, hlavně když chci na chvíli vypnout a odpočinout si od své vlastní práce.
Václav Bartuška: Viděl jsem jen několik dílů. Rozdíl mezi seriálem a realitou byl pro mě příliš velký. Zároveň je mi jasné, že o skutečné práci velvyslance v Londýně by seriál natočit nešlo. Nikdo by se na to nekoukal. Nemáme, povětšinou, soukromá letadla, ani vrtulníky. Se svým americkým kolegou jsem naposledy mluvil v úterý ve Windsoru, na recepci u krále. Přijel, stejně jako my ostatní, nudně autem.
Matt Field: Diplomacie se opravdu často odehrává takzvaně “mimo hlavní místnost”, v momentech před nebo po oficiálním jednání. Bezpečnost je také vždy prioritou, často musíme používat zabezpečené linky nebo mobilní telefony nechávat mimo jednací místnost. A improvizace? To je naprosto realistická součást diplomatického života. Každý diplomat zažil situaci, kdy se na poslední chvíli mění program nebo se objeví zcela nový problém. A jsem si jistý, že jsem už určitě někdy „žehlil“ něco pod sušákem na ruce.
Václav Bartuška: Některé detaily jsou přesné. Odevzdání mobilů před citlivou schůzkou a podobně – jde o obyčejnou opatrnost. Naopak dramatické přejezdy mezi jednáními jsou v seriálu spíš pro diváky. Diplomacie je sice rychlá disciplína, ale v londýnském provozu nakonec stojíme všichni.

Matt Field: Diplomacie je skvělá práce, ale náročná - hodně cestování, stěhování každých pár let, neustálé přizpůsobování. Rodiny diplomatů to znají velmi dobře. V naší rodině se s manželkou snažíme všechna rozhodnutí dělat společně, včetně toho, které země jsou nejlepší pro nás i naše děti. Není jednoduché tak často balit a stěhovat se. Ale zároveň to má pro rodinu i spoustu výhod - nové kultury, noví přátelé, nové zkušenosti a zážitky.
Václav Bartuška: Ano, zahraniční služba skutečně vyžaduje časté stěhování, práci mnohdy dlouho do večera nebo o víkendu, pohotovost v krizových situacích, někdy i odloučení. Podpora partnera je zásadní, tedy pokud ho máte. Není náhodou, že v diplomacii pracuje mnoho lidí, kteří žijí sami.
Matt Field: Partneři a partnerky diplomatů jsou velmi často součástí diplomatické komunity, protože sdílejí stejný životní styl i rytmus. Ale pracovat spolu profesionálně takto úzce je úplně jiná věc. Znám spoustu párů, které jsou velmi aktivní ve společenské části diplomatického života, podobně se o to snažíme i my tady v Praze. Mám to štěstí, že jsem se oženil s bývalou diplomatkou, která této práci rozumí stejně dobře jako já. Zároveň se ale snažíme nastavit si jasné hranice, abychom si naši práci neustále nenosili domů.
Václav Bartuška: Existují páry, kde jsou oba partneři v diplomatické nebo politické sféře – to není nic neobvyklého. Ale v realitě se velmi pečlivě dbá na to, aby jejich role i kompetence byly jasně vymezené. Důležitá je profesionální disciplína. V seriálu je to využité opět jako dramatický prvek, ale v reálném světě by hranice mezi osobním a pracovním životem byla mnohem striktnější.
Matt Field: Diplomacie stojí na pravidlech. Ta pravidla chrání státy i samotné diplomaty. Porušovat je je velmi riskantní. Samozřejmě existují chvíle, kdy je potřeba být kreativní, rychlý a trochu odvážný. Ale v realitě to obvykle znamená být flexibilní v rámci těch pravidel, ne mimo ně. Pokud by velvyslanec vědomě obešel mezinárodní závazky nebo instrukce své vlády, téměř jistě by to znamenalo konec jeho kariéry, a pravděpodobně i velký politický problém pro mnoho dalších. „Diplomat rebel“ je výborná televizní postava, ale ne reálný model.
Václav Bartuška: Ne, to si neumím představit. Systém je nastaven tak, aby jednotlivec nemusel a ani nemohl porušovat pravidla. Diplomacie je kolektivní disciplína – rozhodnutí přijímá vláda a její orgány, nikoli osamělý velvyslanec „v terénu“. Jakýkoli zásah do mezinárodních závazků by byl nejen profesionálním selháním, ale i právním problémem. Samozřejmě existují krizové situace, kdy je třeba jednat rychle a kreativně, ale pořád v rámci platného mandátu.
Matt Field: Ne. Velké mezinárodní dohody zahrnují obrovské týmy právníků, analytiků, parlamentů a velmi transparentní mandáty. Nikdo, a to ani velvyslanec, ani ministr, nemůže jen tak „vyměnit“ obchodní dohodu za politickou laskavost. I když uznávám, že pro televizní seriál je to velmi atraktivní koncept.
Václav Bartuška: Ne. Nikdo by mu to nevěřil. Obchodní dohody jsou výsledkem dlouhých vyjednávání celé řady institucí, expertů i právníků. Velvyslanec může hrát důležitou koordinační roli, ale kdyby chtěl s protistranou udělat výměnný obchod, musel by o jeho výhodnosti následně přesvědčit ústředí: lidi ve svém hlavním městě, na ministerstvech, ve vládě. Nikde nevyjednáváte sám za sebe - mluvíte jménem svého státu, který Vám dal jasný mandát.



Generace Z, tedy děti narozené přibližně v letech 1997 až 2012, je první mezi žijícím pokolením, která je hrdá na to, když ji starší lidé kritizují za laxní přístup k pracovním povinnostem nebo za rozmařilé utrácení. Nejde o změnu na úrovni emocí. Výzkumy ukazují, že jde o chování vycházející z racionality.



Při nedělní střelbě na pláži Bondi Beach v Sydney zahynulo 16 lidí, oznámila večer podle agentur policie. Původně se psalo o 12 mrtvých, jedním z nich měl být jeden z útočníků. 40 lidí bylo zraněno. Útok mířil na židovskou komunitu, která na pláži slavila svátek chanuka. Australská policie uvedla, že teroristický útok spáchali pouze dva útočníci, 50letý otec se svým 24letým synem.



Nadační fond pro Ukrajinu, který organizuje iniciativu Dárek pro Putina, obdržel od českého anonymního dárce 100 milionů korun. Využil je například na pořízení dronů nebo výcvikových letadel. Celkem z daru podpořil 26 iniciativ.



Situaci na domácí politické scéně nejen kolem jmenování nové vlády sledujeme v online reportáži.



Život slavných sportovců po skončení kariéry může být různý. Někdy obyčejný, úmyslně stažený mimo světla reflektorů, jindy přesměrovaný do naprosto jiných sfér. Šťastný, pohodový, smutný nebo tragický. A pak je tu - úplně mimo veškeré kategorie - Alice Marbleová. 13. prosince uplynulo 35 let od její smrti.