Rozhovor - Korejský režisér Bong Joon-ho má Česko rád. Právě tady dokázal natočit svou opulentní sci-fi Snowpiercer – korejskou produkci s mezinárodním obsazením v čele s Chrisem Evansem, Tildou Swinton a Edem Harrisem. I proto patrně bez váhání dorazil na karlovarský festival, aby zde představil ve Velkém sále v Thermalu svůj dosud patrně nejambicióznější projekt.
Příběh se odehrává sedmnáct let po globální katastrofě, kdy kolem planety brázdí ultramoderní supervlak, v němž se přirozeně vytvořila třídní společnost. V zadních vagonech se mačká zbídačený plebs napájený odpornými proteinovými kostkami, vpředu si elita užívá luxusu.
„Potřebovali jsme maketu čtyř vagónů vlaku, která měla být dlouhá přes sto metrů, a v Koreji není studio, které by dokázalo podobný požadavek naplnit, říká čtyřiačtyřicetiletý režisér, který se ve finále rozhodoval mezi Barrandovskými studii a studii Korda v Maďarsku. „Měl jsem skvělé reference na Česko a na místní profíky,“ říká Bong s tím, že jeho očekávání se naplnila.
Jedním z nejdůležitějších lidí, kteří měli přímý vliv na vizuální podobu snímku, byl filmový výtvarník Ondřej Nekvasil. Spolu s režisérem vytvořil výtvarně opulentní svět, v němž se mísí high-tech i retro prvky, ale který vždy přesně ve zkratce charakterizuje, jak se žije v tom kterém vagónu. „Na výtvarné podobě motoru vlaku měl největší podíl právě Ondřej Nekvasil,“ upozorňuje režisér.
Nápad na film vzešel z francouzské komiksové předlohy, kterou Bong Joon-ho objevil v roce 2005 v zastrčeném knihkupectví v Soulu. Měl vlastně štěstí, že na knihu Jean-Marca Rochetta a Jacquese Loba narazil, protože korejština byl první cizí jazyk, do něhož byla přeložena.
„Komiksem jsem se samozřejmě jen inspiroval, postavy jsou jiné a příběh do velké míry také, ale ten základní nápad o rozkastované uzavřené společnosti v postapokalyptickém světě mě úplně odvařil,“ říká režisér, který je mezi cinefily po celém světě známý díky takovým majstrštykům, jako je relativizující kriminálka Vzpomínky na vraždu, drásavý thriller Matka a žánrově těžko zařaditelný blockbuster o vodní příšeře ohrožující ulice Soulu s názvem Mutant.
Jako poslední z triumvirátu nejuctívanějších korejských tvůrců současnosti po Park Chan-wookovi (Stokerovi) a Kim Ji-woonovi (Konečná) si Bong splnil sen po velké produkci v angličtině. A z této trojice nejúspěšněji.
Snowpiercer má už po mnoho měsíců pozici kultovního díla, kterou ještě stvrzuje skutečnost, že se korejský tvůrce pustil do křížku s nenáviděným hollywoodským mogulem Harveym Weinsteinem, který koupil práva na americkou distribuci.
„Now everything is fine, it´s all over,“ přechází Bong Joon-ho chvílemi do angličtiny, i když rozhovor probíhá s překladatelkou.
Weinstein chtěl zkrátit celý snímek o dvacet minut, aby podle jeho slov rozuměli diváci i v Utahu, a přidat chtěl na začátek a závěr vysvětlující komentář mimo obraz.
„Po dlouhých měsících sporů nechal Harvey udělat dvě testovací projekce – jednu s mým střihem a jednu o dvacet minut kratší. Ta moje vyhrála,“ říká spokojeně Bong s tím, že film šel před pár týdny do kin pouze v limitovaném uvedení v osmi kinech, ale díky pozitivním recenzím a reakcím se počet kin, kde je možné vidět Snowpiercera, zvětšil na stovky.
Je pravda, že tenhle spektákl není klasickým hollywoodským zbožím. Postavy, které jste si sotva stačili oblíbit, nekompromisně odpravuje ze scény a konec má daleko k happy endu. Z vykolejeného vlaku přežijí jen novodobí Adam a Eva, které z náhorní plošiny zvědavě pozoruje lední medvěd.
Z mého pohledu nedává zjevení dravce lidskému páru příliš nadějné vyhlídky na život v pomalu se oteplující krajině sněhu a ledu. Ale pro Bonga je závěrečný výjev symbolem probouzejícího se života: „Na konci jsem chtěl nabídnout divákům naději, i když se mi to podle reakcí úplně nepovedlo. Skoro si teď říkám, že jsem tam měl dát raději jelena nebo sovu.“
