Rozhovor: Pokrytectví v Nošovicích mi vzalo dech

Tomáš Stejskal
16. 2. 2011 11:01
Do kin jde film Víta Klusáka o automobilce Hyundai
Foto: Aktuálně.cz

Rozhovor - Spolutvůrce "dokumentárních komedií" Český sen a Český mír Vít Klusák natočil možná první český dokument, který se kriticky vymezuje vůči nadnárodnímu koncernu. A dost možná je film o poli, na kterém rostou auta, i poslední český dokument natočený pomocí technologie super16 mm, již vytlačily digitální formáty.

Snímek Vše pro dobro světa a Nošovic popisuje způsoby korejské automobilky Hyundai, která vystavěla poblíž moravskoslezské vísky Nošovice největší průmyslový objekt na zelené louce v Česku.

Film měl premiéru měl loni v říjnu na jihlavském festivalu v sekci Česká radost, nyní vstupuje do distribuce. Jako doporučení k návštěvě kina může sloužit i to, že o snímek, který obsahuje příběh dělníka, jenž obvinil společnost z bezohledného zacházení se zaměstnanci, se mezitím začala zajímat korejská ambasáda.

Foto: Aktuálně.cz
Čtěte také:
Kritický film o české Hyundai řeší ambasáda Koreje
Vít Klusák ukazuje, jak je v Česku těžké být Moorem

Recenze: Český mír s radarem pátrá, kdo je trapnější

A.cz: Vaše snímky bývají označovány nedokumentárními nálepkami: komedie, fraška, eastern. Jde o snahu vymezit se vůči stereotypní představě dokumentu jako něčeho objektivního, nebo vnímáte vlastní tvorbu jako výraznější odklon od "běžného pojetí" autorského dokumentu?

Naopak, snažím se těmi přízvisky z oblasti fikčního filmu připomenout, že divák přichází právě na autorský dokument - neboli film, za nímž stojí někdo, kdo dané téma nahlédl v intencích svých (ať už větších či menších) zkušeností, vzdělání, talentu a morálky.

Foto: Kultura

Že to není ani objektivní zpráva o světě, ani objektivní zpráva o mém pohledu na věc, ale výsledek snažení být pokud možno přesný a vyladěný na principy štěstí a náhody. A když na ten výsledek pak koukám a mám dojem, že nám z toho vylezla fraška, tak se nebráním to přiznat. Navíc je to dobrá pomůcka, jak divákům naznačit, v jakém rozpoložení mají do filmu nastoupit.

A.cz: Lišila se práce na Nošovicích od obou „českých" projektů? Ať kvůli tomu, že nejde o režijní spolupráci, nebo vzhledem k tématu, které se mi zdá konkrétnější?

Bez herců a scénáře je to pokaždé jiné, nelze jet podle šablon. V případě nošovického filmu moje metoda spočívala ve vytrvalém průniku do prostředí, v setkávání s lidmi z obou stran barikády a ve sběru příběhů. Zároveň jsem jako fotograf (studoval jsem to na střední škole) hledal silné, příznačné, neviděné a občas i absurdní obrazy.

Například ten ostrůvek sedmi lip na pozadí nekonečné stěny vlnitého plechu, které zbyly jako jediné původní místo v třísethektarovém areálu automobilky. Když jsem měl toho vstupního materiálu dost, tak jsem si z něj v hlavě v záměrně matných obrysech film postavil - a pak se částečně snažil točit to, co by v něm podle mě nemělo chybět, a přitom se hodně spoléhal na náhodu a neřiditelnost situace.

Youtube video
Youtube video | Video: youtube.com

A.cz: A ten důvod, proč jste točil sám?

Obecně lze ještě říct, že programově s kolegou Filipem Remundou vyhledáváme ambivalenci - neboli něžný skinhead nás zajímá víc než skinhead zabiják. K vaší otázce: co je dokumentárnější, jestli Sen a Mír, nedokážu rozlišit a ani mě to moc netrápí. A Nošovice jsem dělal sám, protože jsme si chtěli s Filipem od sebe trochu odpočinout - většina autorských dvojic se dřív nebo později rozpadne a my takhle čelíme ponorce a stereotypu. Filip v té době taky pracoval na samostatném filmu, který se jmenuje Anarchismus pro začátečníky.

A.cz:  V Českém snu jste vytvořili absurdní koncept a nutně se museli spolehnout na reakce a roli náhody. V Míru vám štěstí hrálo do karet a realita vytvořila podobně absurdní situaci. V Nošovicích se zdají být polarity od začátku jasně nastaveny: zlotřilé korporace proti takřka bezmocným lidem.  Byl to tedy od začátku odlišný typ projektu?

Foto: Aktuálně.cz

Nevěděl jsem, jakou korporaci v Nošovicích objevím. Pochopitelně jsem tušil, že to nebudou žádní auto-moto greenpeacáci, ale ta míra pokrytectví, manipulace a bezohlednosti, nemluvě o té sebeparodické propagandě typu „děláme vše pro dobro světa a nikdy nepřestaneme" - to mi vzalo dech. Jinak se nezlobte, ale mě srovnávání nepřijde podstatné; každý film, do kterého se pustím, mi přijde odlišný a každý se snažím (nebo s Filipem snažíme) dělat odlišně. Abychom se nenudili.

A.cz: Jeden z nejmrazivějších momentů filmu je, když si původně nespokojení občané prohlíží továrnu a popisují, jaká je to nádhera. Nemrzelo vás, že se lidé z Nošovic víc nebrali o svá práva?

Máte pravdu, to je jeden z nejtemnějších, a přitom podstatu odhalujících momentů toho filmu - když najednou vidíte, že těm lidem je to vlastně jedno. Že o faktickém středu obce -  kde v polích stálo 19 domů, tekly dva potoky, cvrlikali tam vrabci a křižovatku polních cest zdobila boží muka - mluví jako o nějaké zbytečné škaredé periferii, kterou už naštěstí pohřbily bagry, a teď to místo krášlí kilometrová fabrika.

Takže mě ta jejich kapitulace mrzí. A znám lidi, kteří se tím selháním trápí dodnes. Druhá věc je, že málokdo z nás ví, jak by se zachoval, kdyby mu do schránky dorazil anonym, ve kterém stojí: „Brzy zabiju tebe nebo jednoho z tvých nejbližších."

Foto: Aktuálně.cz

A.cz: Připadá vám chování Hyundai typické pro jakoukoli nadnárodní společnost, nebo to vnímáte i jako určitý střet s odlišnou mentalitou?

Nejsem odborník na korporace ani na zákoník práce. V případě Korejců je zřetelné, že jsou cílevědomější, disciplinovanější a pracovitější. Vtip je v tom, že i přes tohle nasazení nejsou o mnoho efektivnější než třeba Češi - protože jsou neschopní improvizace a nic se neodváží rozhodnout bez posvěcení nadřízených. Otrocky dodržují pravidla a postupy i tam, kde by se to dalo vyřešit snadněji a rychleji. A i tenhle rozdíl napětí v nošovické automobilce vyhrocuje.

To ostatní je stěží pochopitelné: když montérům zakazují, aby měli na lince láhev vody, a ti lidé tam pak v létě omdlévají, nebo když si vynucují dennodenní přesčasy a kdo neuposlechne, tak mu hrozí přesazením na horší místo. Na lince je prý záměrně několik „trestných úseků" - montér tak tak stíhá předepsaný úkol a domů odchází zničený, splavený jako kůň.

Ale ten největší problém je nejméně zřetelný: většina pozic v automobilce dneška nevyžaduje naprosto žádnou kvalifikaci, ti lidé mají na starost pár triviálních úkonů. Takže jsou naprosto nahraditelní, nic se neučí, nijak pracovně, potažmo osobnostně nerostou.

Vít KLusák a Filip Remunda v dokumentu Český sen
Vít KLusák a Filip Remunda v dokumentu Český sen | Foto: Český sen

A.cz: Potrpíte si na filmovost, Vaše snímky jsou výrazně stylizované, ať už snímáním či prací s hudbou, kterou obstarávají skupiny jako Midi Lidi či Dva. Nakolik vnímáte tyto prostředky jako manipulativní?

Ohýbání formy, prolínání žánrů, komponovaná hudba - to jsou prostředky, kterými udržuju diváka v bystré spolupráci s filmem. Aby se nekoukal na něco, co už několikrát viděl. Jakmile to vnímání upadne do stereotypu, tak je to zaprvé nuda a zadruhé končí ten dialog mezi odesílatelem a příjemcem, což je podle mě to nejcennější. Jinak řečeno, divák je posledním spoluautorem filmu.

A.cz: Nepodezřívám Vás z překrucování reality, nepomáháte přesto výslednému dojmu? Postavy ve vašich snímcích mívají pozoruhodnou schopnost se samy zesměšnit - například když jeden z protagonistů Českého míru brojí proti zbrojení spjatému s radarem, a střílí přitom kulovnicí. Vnímám tohle vyvolání nejistoty ohledně toho, do jaké míry jde o dokument, vlastně jako přednost. Nejsou však některé z takových momentů domluvené?

My tomu s Filipem říkáme zázraky. Že se stane i to, co byste si v nejbujnější fantazii nepředstavil. Situace, kterou popisujete, vznikla tak, že jsme se dozvěděli, že bude v Trokavci hon na bažanty. Zároveň jsme věděli, že jedna z našich hlavních postav, pan Jiří Houška, obyvatel poslední chalupy v Trokavci, je vášnivý myslivec.

Foto: Bontonfilm

Zavolali jsme mu, zda můžeme přijet hon natočit a on svolil. Pan Houška věděl, že točíme film o radaru, a tak se při čekání na bažanta na to téma rozhovořil. Kamera ho vyprovokovala k geopolitické úvaze uprostřed lovu. A zrovna, když mluvil o tom, že "kam vstoupí Američané, teče krev" - vylítl z remízku bažant. Pan Houška vypálil. A trefil. Žádná inscenace. Náhoda, kvůli jakým setrvávám v žánru dokumentu a nehrnu se na pole hraného filmu.

A.cz: Máte i smysl pro partizánštinu, dobrodružství, akci. Je to vidět ve všech vašich celovečerních snímcích, ale třeba i v krátké hříčce Přestávka, kde jste na sedm minut zastavili Pražskou magistrálu, aby si před řidiči posléze Jan Budař zahrál písničku. Vždycky doufáte v akci, která přinese nečekanou reakci?

Tenhle klip lze najít na YouTube pod názvem Přestávka. To doufání, na něž se ptáte, je základní dokumentární princip. Být co nejpřipravenější a zároveň doufat, že se stane něco, co všechny vaše racionální plány překoná. Jedině pak můžete mít rád svoje vlastní filmy: když nejsou pouze tím, co víte a domyslíte, když jsou i pro vás překvapením.

Foto: Aktuálně.cz, Bontonfilm

A.cz: Michael Moore, který vaše filmy nejen chválí, ale též distribuuje v zahraničí, pracuje s manipulováním s fakty - chce-li překřičet jednu propagandu, musí vytvořit druhou. Vy spoléháte spíš na to, že se kritizované téma zesměšní samo. Vaše dokumenty nejsou politické, nebo pokud ano, tak v širším slova smyslu. Dovedete si představit téma, které by vás donutilo se víc angažovat? A i za cenu vkročení na tenký led z hlediska etiky?

Zbraně. Přesněji řečeno: vývoz zbraní z ČR do nestabilních oblastí. Obdrželi jsme námět z dobře informovaných kruhů, ale rovnou nám bylo řečeno, že pokud se do toho pustíme, tak si zahráváme se životem. Tak uvidíme; nechceme si hrát na žádný kovboje s kamerou, ale je to prasárna, do které by se mělo říznout.

A.cz: Zpronevěříte se ještě víc předsevzetí z dob Českého snu? Čekají Vámi vytvořenou reklamu na Nošovické zelí další osudy mimo dokument?

Nečekají, stala se mezitím neuvěřitelná věc - "Nošovické zelí" zaniklo. Pár měsíců před premiérou začali přidávat do zelí konzervanty a přišli tak o evropskou známku kvality. Chápete to? Natočím jedinou reklamu svého života a ta věc, ten produkt v tu chvíli skončí. Aspoň je vidět, že se pro reklamní průmysl vážně nehodím.

Youtube video
Youtube video | Video: youtube.com

 

Právě se děje

před 25 minutami

Příjem žádostí do druhé výzvy programu COVID nájemné MPO kvůli nefungujícímu on-line systému prodlouží do 4. února

Příjem žádostí do druhé výzvy programu COVID nájemné MPO kvůli nefungujícímu on-line systému prodlouží do 4. února, sdělil ČTK ministr Havlíček.

On-line informační systém MPO pro podávání žádostí do programů COVID je podle Havlíčka připraven. Příjem žádostí začne znovu v sobotu v 08:00, uvedl.

Zdroj: ČTK
před 42 minutami

Nový majitel má dát za Vítkovice Heavy Machinery přes 1,2 miliardy korun

Nový majitel by měl za ostravský strojírenský podnik Vítkovice Heavy Machinery (VHM) zaplatit 1,2115 miliardy korun. Jde o nejvyšší nabídku ze čtvrtečního druhého kola výběrového řízení. Byla vyvolávací cenou v páteční aukci na portálu verejnedrazby.cz, do níž postoupilo pět nejvážnějších zájemců, a nakonec se ukázala být i konečnou cenou. Za firmu to ČTK sdělil Jaroslav Martínek.

Jméno subjektu, který ve výběrovém řízení předložil nejvyšší nabídku, zatím insolvenční správce Lukáš Zrůst nesdělil. "Bude oznámeno po splnění dílčích povinností ve smyslu insolvenčního zákona," uvedl Martínek.

Prodejní proces páteční aukcí ještě neskončil. Do 27. ledna musí s jejími výsledky vyslovit souhlas věřitelský výbor, zajištění věřitelé a soud. "Pokud bude vysloven, má nový majitel čas do 11. března na doplacení kupní ceny. O den později je nejzazší termín pro uzavření smlouvy o převodu závodu a 15. března je rozhodný den pro převod VHM na nového majitele," uvedl Martínek.

Zdroj: ČTK
Další zprávy