Praha - Krátce před šestaosmdesátými narozeninami zemřel filmový a televizní režisér a scenárista Jiří Sequens, jeden z těch, kteří uvedli v praxi leninskou tezi o síle pohyblivých obrázků.
Režisérovu smrt potvrdil jeho kolega Zdeněk Zelenka.
S jeho jménem si televizní publikum spojovalo především dva seriály z prostředí kriminalistiky, Hříšní lidé Města pražského a Třicet případů majora Zemana.
Zatímco první z nich se stal televizní klasikou a rada Vacátko synonymem laskavě prvorepublikového detektiva, Jan Zeman byl zobrazením komunismem znásilněné historie.
Moskva - Paříž - Praha
Sequens se narodil v dubnu 1922 v Brně. Studoval v Moskvě, kde pobýval v době vrcholící Stalinovy moci, pak se přesunul do Paříže.
Po roce 1948 se dal cele do služby novému režimu a začal historické události interpretovat v duchu komunistických dogmat. Své názory a poselství většinou nebalil do relativismu a pochybností. Jeho hrdinové vždycky měli jasno.
Už jeho první celovečerní film z roku 1951 s názvem Cesta ke štěstí ukazoval brigádnici Jiřinu Švorcovou, která se coby traktoristka vrací do své rodné vesnice, aby rozorala meze a váhající družstevníky. Podobný byl pseudohistorický Olověný chléb.
Na druhou stranu v roce 1964 natočil ceněný Atentát o útoku na zastupujícího říšského protektora Heydricha. V něm se z oficiálního postoje, že atentát jen rozběsnil Němce, držel v nejmenší možné míře a dobře naplnil atributy až dokumentárně "akčního" žánru.
Hodní kluci od VB...
Naopak nejviditelnějším důkazem jeho politického postoje asi zůstane 30 případů majora Zemana. Dnes sice seriál vysmívaný a zakupovaný milovníky obskurit jako DVD příloha novin, ale před revolucí mocný nástroj propagandy, který nadlouho ovlivnil vztah "pracujících občanů" k církvi i alternativní kultuře.
Básník Daneš byl v dílu Klauni trochu Václavem Havlem a trochu Pavlem Kohoutem, v památné epizodě Mimikry zpívali "Plastici" song Bič boží.
Případy příslušníci VB většinou vyrešili rychle, zato se tu dlouze představoval jejich život poctivých pracantů i prostopášnost a zavilost nepřátel režimu.
Na obrazovky byl seriál s Vladimírem Brabcem mapující období od roku 1945 do roku 1973 uveden v rámci oslav 30. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou a k 30. výročí vzniku Sboru národní bezpečnosti.
Po listopadu se seriál stal i jedním z příkladů, na kterém se Československo a Česko snažilo trochu nemotorně a trochu alibisticky vyrovnat se svou minulostí. Herci se "zodpovídali" z toho, proč přijali účast na natáčení normalizační agitky, a často zněl argument o "profesionálně dobře odvedeném seriálu". O to byla jeho pokřivená optika horší.
Diskuse se vedly ohledně toho, zda se má seriál ještě vysílat. Uvedení na ČT pak provázely hodinové dokumenty, naposledy ho s titulkovým upozorněním o poplatnosti době dávala Prima.
... a sladká nostalgie
Jako byl Sequens politickým řemeslníkem, byl i profesionálem filmovým. Když naopak názor totálně vymazal, zbyly kromě seriálu o Hříšných lidech i nostalgicky vacátkovské žánrové filmy Pěnička a Paraplíčko, Partie krásného dragouna, Smrt černého krále i Vražda v hotelu Excelsior.
Všechny podle scénářů Jiřího Marka. Na ně se (často marně) snažily dotáhnout kupříkladu veřejnoprávní Četnické humoresky.
Dá se předpokládat, že opar nostalgie zamlží i vzpomínky a reakce na jeho úmrtí.
"Skvěle ovládal svoji profesi. Já si na práci s ním vůbec nemohu stěžovat, byl velmi přátelský a neuvěřitelně pracovitý," vzpomíná pro Aktuálně.cz herečka Hana Maciuchová, která se Sequensem pracovala na jeho posledním seriálu Hříšní lidé města brněnského.