Režisér majora Zemana i rady Vacátka Sequens zemřel

sim, him
21. 1. 2008 17:50
Kontroverznímu Jiřímu Sequensovi bylo 85 let

Praha - Krátce před šestaosmdesátými narozeninami zemřel filmový a televizní režisér a scenárista Jiří Sequens, jeden z těch, kteří uvedli v praxi leninskou tezi o síle pohyblivých obrázků.

Režisérovu smrt potvrdil jeho kolega Zdeněk Zelenka.

S jeho jménem si televizní publikum spojovalo především dva seriály z prostředí kriminalistiky, Hříšní lidé Města pražského a Třicet případů majora Zemana.

Zatímco první z nich se stal televizní klasikou a rada Vacátko synonymem laskavě prvorepublikového detektiva, Jan Zeman byl zobrazením komunismem znásilněné historie.

Moskva - Paříž - Praha

Sequens se narodil v dubnu 1922 v Brně. Studoval v Moskvě, kde pobýval v době vrcholící Stalinovy moci, pak se přesunul do Paříže.

Foto: Aktuálně.cz

Po roce 1948 se dal cele do služby novému režimu a začal historické události interpretovat v duchu komunistických dogmat. Své názory a poselství většinou nebalil do relativismu a pochybností. Jeho hrdinové vždycky měli jasno.

Už jeho první celovečerní film z roku 1951 s názvem Cesta ke štěstí ukazoval brigádnici Jiřinu Švorcovou, která se coby traktoristka vrací do své rodné vesnice, aby rozorala meze a váhající družstevníky. Podobný byl pseudohistorický Olověný chléb.

Na druhou stranu v roce 1964 natočil ceněný Atentát o útoku na zastupujícího říšského protektora Heydricha. V něm se z oficiálního postoje, že atentát jen rozběsnil Němce, držel v nejmenší možné míře a dobře naplnil atributy až dokumentárně "akčního" žánru.

Hodní kluci od VB...

Naopak nejviditelnějším důkazem jeho politického postoje asi zůstane 30 případů majora Zemana. Dnes sice seriál vysmívaný a zakupovaný milovníky obskurit jako DVD příloha novin, ale před revolucí mocný nástroj propagandy, který nadlouho ovlivnil vztah "pracujících občanů" k církvi i alternativní kultuře.

Foto: Aktuálně.cz

Básník Daneš byl v dílu Klauni trochu Václavem Havlem a trochu Pavlem Kohoutem, v památné epizodě Mimikry zpívali "Plastici" song Bič boží.

Případy příslušníci VB většinou vyrešili rychle, zato se tu dlouze představoval jejich život poctivých pracantů i prostopášnost a zavilost nepřátel režimu.

Na obrazovky byl seriál s Vladimírem Brabcem mapující období od roku 1945 do roku 1973 uveden v rámci oslav 30. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou a k 30. výročí vzniku Sboru národní bezpečnosti.

Po listopadu se seriál stal i jedním z příkladů, na kterém se Československo a Česko snažilo trochu nemotorně a trochu alibisticky vyrovnat se svou minulostí. Herci se "zodpovídali" z toho, proč přijali účast na natáčení normalizační agitky, a často zněl argument o "profesionálně dobře odvedeném seriálu".  O to byla jeho pokřivená optika horší.

Foto: Jaromír Komárek / Česká televize

Diskuse se vedly ohledně toho, zda se má seriál ještě vysílat. Uvedení na ČT pak provázely hodinové dokumenty, naposledy ho s titulkovým upozorněním  o poplatnosti době dávala Prima.

... a sladká nostalgie 

Jako byl Sequens politickým řemeslníkem, byl i profesionálem filmovým. Když naopak názor totálně vymazal, zbyly kromě seriálu o Hříšných lidech i nostalgicky vacátkovské žánrové filmy Pěnička a Paraplíčko, Partie krásného dragouna, Smrt černého krále i Vražda v hotelu Excelsior.

Všechny podle scénářů Jiřího Marka. Na ně se (často marně) snažily dotáhnout kupříkladu veřejnoprávní Četnické humoresky. 

Dá se předpokládat, že opar nostalgie zamlží i vzpomínky a reakce na jeho úmrtí.

"Skvěle ovládal svoji profesi. Já si na práci s ním vůbec nemohu stěžovat, byl velmi přátelský a neuvěřitelně pracovitý," vzpomíná pro Aktuálně.cz herečka Hana Maciuchová, která se Sequensem pracovala na jeho posledním seriálu Hříšní lidé města brněnského.

 

Právě se děje

Další zprávy