Povahou a fyziognomií Mørckův nový představitel Ulrich Thomsen vystihuje ducha Adler-Olsenovy bestsellerové předlohy. Působí jako zabýčený morous, profík ze staré školy, který nemá moc rád lidi ani sebe.
Není žádný sebevědomý rétor a výslechy svědků si raději nanečisto přeříkává ve výtahu. Neumí to s tiskárnou ani se ženskými a jeho netradiční způsob získávání informací od nezletilých kritizují i nejbližší spolupracovníci.
Nervy ztratí komisař také při pokusu o výslech titulního hrdiny Marca, čtrnáctiletého romského chlapce původem z Česka. Ztvárnil ho tuzemský debutant Luboš Oláh a autoři snímku jako by si s jeho neherectvím nevěděli rady. Nikdy mu pořádně nevidíme do tváře: kamera jej snímá většinou z profilu nebo zezadu. Celé to posiluje narativ pasivní dětské oběti, zatímco v knize šlo o sebevědomého aktéra, který se mazaně, jako ryba ve vodě, pohybuje v podsvětí kodaňských romských gangů.
Marco se do Dánska vydal za otcem, kterého hraje hvězda filmů Petra Václava Julius Oračko, a pokouší se uniknout ze spárů šéfa zločinecké skupiny Zoly, jehož si vystřihnul ještě populárnější hrdina seriálu Most! Zdeněk Godla. Česká stopa v příběhu i obsazení je atraktivní, v celku ale nehraje zas tak výraznou roli.
Chlapec zadržený policií má u sebe fotku z pasu státního úředníka, který před lety zmizel beze stopy poté, co byl obviněn z pedofilie. A to je voda na mlýn pro členy Oddělení Q, jež se zabývá zapomenutými, roky nevyřešenými případy a sídlí ve sklepě policejní budovy se zřejmým záměrem odklidit potížisty co nejdál od potenciálně výbušných kauz.
Detektiv Mørck s arabským asistentem Asadem a kolegyní Rosou se pouštějí do vyšetřování korupce a zpronevěry v obří neziskovce, která organizuje rozvojovou pomoc v Africe.
Problém je v tom, že na rozdíl od knih Asad ani Rosa nemají prokreslené charaktery. Je až zarážející, jak jsou jejich postavy ve filmu ploché, protože na konfliktech a slovních přestřelkách nesourodého tria z oddělení neperspektivních případů stojí velká část poetiky Jussiho Adlera-Olsena.
S adaptacemi jeho knih je potíž. I přes slušnou konkurenci v podobě norské série Joa Nesbøho o Harrym Holeovi jde o nejvtipnějšího autora současné vlny severských detektivek. Závažné zločiny založené většinou na institucionálním selhání jsou pro spisovatele skoro jen záminkou k humoristické drobnokresbě postav a skrze ni lehce satirickému vyprávění o současném Dánsku.
Sitcomová odlehčenost se však s drsnou detektivkou míchá těžko, a tak není divu, že autoři filmů dosud sázeli na čistě thrillerovou stylizaci. Zadumaný melancholický tvrďák Mørck v podání uhrančivého Nikolaje Lie Kaasa sice s románovým předobrazem neměl nic moc společného, i tak se ale střídajícím se režisérům podařilo postupně sérii vtisknout image ukázkové skandinávské krimi.
Pátou část s novými herci převzal zajímavý dánský režisér střední generace Martin Zandvliet, který se před šesti lety prosadil netradičním válečným snímkem o zneškodňovačích min nazvaným V písku.
Jeho příspěvek k noirové poetice Oddělení Q je však spíše rutinní. Velká část filmu se odehrává ve tmě a denní scény, zasazené do sychravého podzimního počasí, jsou většinou zahaleny zelenými a šedými tóny. Nic to nemění na tom, že opravdového napětí je ve snímku poskrovnu. Řešení případu také posouvají spíše náhody a schválnosti. Vyprávění je příliš pomalé na to, aby obstálo v konkurenci seriálů streamovacích platforem.
V něčem ale snímek Marco sympaticky souzní s hrdinovým rozpoložením. Carl Mørck v podání Ulricha Thomsena je introvertní antihrdina, polda z masa a kostí, který s nataženou zbraní při nahánění zločince Zoly i jeho kumpánů v opuštěném skladišti opravdu váží každý výstup z úkrytu zpoza sloupů, protože není žádný superman. Jeho kondice je už trochu dýchavičná, stejně jako tempo filmu.
Scénář obsahuje spoustu lapsů a celá romská linie vyznívá poměrně nepřesvědčivě. Ale pokud by se příště podařilo dát víc prostoru Asadovi a Rose, mohl by i tento spíše starosvětský restart série s novými herci najít fanoušky.
Marco
Režie: Martin Zandvliet
Aerofilms, česká premiéra 5. srpna.