V Brně během sobotního večera čeští hokejisté porazili veškerou konkurenci ze střední a východní Evropy. Zatímco se jejich kolegové v Dánsku na mistrovství světa potili proti Slovensku, na brněnském televizním festivalu Serial Killer vyhrála havířovská lajna. Tedy vlastně Lajna, jak zní název komediálního internetového seriálu z prostředí havířovského hokeje, který v soutěži webových seriálů zvítězil nad pořady z Rumunska, Slovinska, Polska i Řecka.
Televizní tvůrci dobře vědí, že takzvaný pilotní díl seriálu neboli pilot je klíčový. Podle něj se rozhodne, jestli bude show pokračovat.
Tím, že organizátoři brněnského festivalu televizní tvorby Serial Killer nazvali svůj první ročník pilotním, na sebe vlastně uvalili závazek. Ihned po skončení akce však platí jednoznačný dojem: tento pilot může směle pokračovat dalšími díly.
Uspořádat mezinárodní festival v Brně je skvělý nápad. V centru moravské metropole je to z kina do kina blíže než v Karlových Varech, přitom cesta je o poznání přívětivější. Místo předražených suvenýrů a oplatek z karlovarské kolonády na každém rohu lákají malé kavárny, bistra a piva z řemeslných pivovarů.
A nad vším trůní socha Jošta Lucemburského na brněnském Moravském náměstí. Té se často posmívali, že zespodu připomíná pánský rozkrok. Během festivalových dní však bronzový markrabě mohl i vyděsit: získal rudý štít s nápisem Serial Killer is Here. Úderný vizuál prvního festivalu seriálové tvorby ve střední a východní Evropě především lákal turisty s fotoaparáty.
Když v sobotu večer organizátoři rozdávali ceny, neobešlo se to bez komedie. Stand-up komici na jeviště Divadla Bolka Polívky přinesli legraci na účet televize i města Brna a stvrdili tak atmosféru celé přehlídky, prezentující to nejlepší ze středoevropské i východoevropské seriálové produkce.
Serial Killer se od počátku nebere úplně vážně, jeho ambice však vážné jsou: vybudovat silnou soutěž lokální tvorby i silný trh pro filmové profesionály. Přilákat "na východ" televizní profesionály z regionu i ze západu.
Hlavní soutěži televizních seriálů v prvním ročníku dominoval konec komunismu a divoký rozmach kapitalismu. Estonský seriál Banka, který si odnesl čestné uznání, dobře reprezentoval touhu organizátorů přinést trochu lokální "exotiky", ovšem řemeslně zpracované na evropské úrovni.
Stačila k tomu jediná scéna: dvojice si v nóbl vypadající, leč prázdné restauraci míchá tatarák a číšník jí k tomu s kamenným výrazem dolévá vodku z lahve umístěné na stole. Východní Evropa 90. let v kostce.
Seriál Banka - za tónů agresivní elektronické hudby mapující vzestup jedné talinnské banky i přerod protagonisty z ohřívače párků na benzinové pumpě v úspěšného byznysmena - byl natočen u příležitosti stého výročí vzniku Estonska. Má v sobě kus východní divočiny, ale zároveň nezapře inspiraci temnými skandinávskými seriály.
Uvádět ve světové premiéře seriály podobného typu je dobrá cesta, jak v Brně opravdu začít budovat televizní most mezi východem a západem.
Vítězný chorvatský krimiseriál Strážce hradu se odehrává o pár let dříve, na sklonku 80. let, kdy už se bývalá Jugoslávie pomalu rozkládá zevnitř. Tajné služby působí jako parodie sebe sama, přesto jejich agenti nemilosrdně plní úkoly a k zemi se kácí mrtvá těla.
Strážce hradu se svou vybledlou paletou barev místy působí, jako by opravdu vznikl před rozpadem Jugoslávie. A přinejmenším v prvním dílu občas nevyzní zcela suverénně, už jen některými hereckými výkony a celkovým vzezřením. V nejlepších chvílích ale nezapře mrazivou dobovou atmosféru, v níž lidský život pro ty u moci neměl příliš velkou cenu.
Pilotní ročník festivalu Serial Killer se neobešel bez organizačních zmatků a občasných trapasů, jakým bylo třeba nezvládnuté tlumočení zahajovacího ceremoniálu do angličtiny. Ale programová náplň byla přinejmenším slibná. Byť soutěžní sekce obsahovaly i díla nechtěně úsměvná, třeba polskou kriminálku Ultraviolet. Ale to se stává také v soutěžích prestižnějších akcí.
O to více byl v Brně pozoruhodný nesoutěžní program. V jedné části se zaměřil na Dánsko coby - pro východoevropské trhy zatím nedostižný - příklad skvěle fungujícího filmového i televizního průmyslu, který mimo jiné pomocí filmových fondů štědře podporuje lokální tvorbu včetně té televizní.
Fokus na Německo naopak přinesl možnou inspiraci i tuzemským producentům a šéfům televizí, když představil některé odvážné projekty, jež se u našich donedávna také konzervativních západních sousedů vyrojily až v současnosti - pod tlakem konkurence, příchodu společností Netflix či Amazon na místní trh.
Náhle tak v jedné bavorské televizi dostal zelenou třeba temný satirický projekt Vítejte v Hindafingu ze stejnojmenné fiktivní vesnice, v níž je starosta závislý na pervitinu a kde se bizarní události i mrtvoly vrší podobně jako ve filmech bratří Coenů.
Další odvážná německá satira Hnědá rodina vznikla na internetu. Do bytu dvou mladíků plném hákových křížů a plakátů Adolfa Hitlera jednoho dne mladá černoška přivede svou šestiletou dceru s tím, že je též dcerou jednoho z nich. A že teď se o ni bude starat zase tatínek. Mladý radikál si tak vedle lásky k vůdci náhle musí vypěstovat i lásku rodičovskou. A z "haknkrajce" je najednou třeba spíchnout kostým berušky na školní besídku.
Podobné pořady se vyplatí vidět v kině, společný zážitek jejich ostrý humor a schopnost bourat předsudky ještě umocní. A Brnu je třeba držet palce, aby si akci, jakou je Serial Killer, udrželo. Snad za rok budou plakáty zase oznamovat, že "sériový vrah míří do města".
