Drákulův sluha Renfield už stejně jako jeho pán, transylvánský princ temnot, prožil mnoho filmových reinkarnací. Herec Nicholas Hoult ho v novince pojal jako poněkud nešťastného a neohrabaného věčného mladíka, který odmítne dál shánět potravu "šéfovi" a vyhledá odbornou pomoc. Kde jinde než v terapeutickém kroužku pro lidi trpící v toxickém vztahu.
Premisa snímku zní lákavě. Nápad udělat ze známého netvora jen dalšího z řady predátorů sužujících své blízké a poprat se s ním pomocí terapie, obří porce nadsázky i velmi krvavého násilí přichází od scenáristy Ryana Ridleyho, který se podílel na animované sérii Rick a Morty. A režisér Chris McKay pro změnu pracoval na další kreslené satirické sérii pro dospělé Robot Chicken.
Na ploše celovečerního hraného filmu však stejné bláznivé nápady nefungují tak dobře jako v epizodě kresleného seriálu. Nicholas Hoult umí hrát trochu choulostivé, nedospělé či "nemužné" muže, jak ukázal třeba v seriálu Veliká, kde ztvárnil cara Petra III. coby ukázkového jelimánka. Také v roli Renfielda se pohybuje dnešní Amerikou jako nešťastník, co se pokouší najít své místo na světě.
Zároveň je to ale drsňák, jemuž stačí sezobnout mravence či brouka a najednou promění bar plný mafiánů, jeptišek a roztleskávaček v krvavou lázeň. Urvané končetiny nejenže létají vzduchem, ale také se hojně využívají coby zbraň, jíž lze například prošpikovat protivníka jako kopím. A tím hrdinovy nesourodé polohy nekončí. Také je trochu nespolehlivý vypravěč, co místy rád bourá čtvrtou stěnu a promlouvá přímo k publiku, aby okomentoval, co se stalo či stane. Případně přetočil děj, kam je zrovna potřeba.
To vše jsou celkem známé triky. Ale skrumáž nápadů jako z půlhodinové epizody hravého animovaného seriálu prostě nefunguje ve filmu, který přes všechny žánrové veletoče chce rozvíjet i romantickou, relativně vážnou linku. Renfield míří mnoha směry, ne vždy se ale divácké požitky násobí.
Kdyby bylo třeba popsat snímek jedinou větou, tak vyznívá přesně jako herecký výkon Nicolase Cage v roli Drákuly. Devětapadesátiletý Cage je mistrem přepálených kreací, v jeho kariéře najdeme minimum rolí napsaných na tělo jeho umanutému projevu způsobem, že se tento manický výkon přetváří v něco fungujícího či přímo skvělého. Tentokrát má k dispozici odpudivé zuby a rozpadlou tvář, které podtrhují nejistotu, zda hraje ironicky, či nikoli, zda má být hrůzným démonem, nebo tak trochu zoufalcem.
V podobné nejistotě se nese celý snímek. Ani u mnohem lepších herců jako Nicholase Houlta neumí režisér zužitkovat jejich potenciál. Snímek se rozjíždí, když se hrdina rozhodne vymanit z moci svého pána. Děje se tak právě ve chvíli, kdy v jednom skrz naskrz prohnilém americkém městě naštve místní mafii, která tu má pod palcem prakticky kohokoli. Až na policistku Rebeccu, snažící se "obout boty" svého táty, jenž se též postavil gangsterům. A tvrdě na to doplatil.
Rebecca v zarputile komickém podání americké herečky a zpěvačky Awkwafiny působí jako buldozer či parní kotel, který neváhá ukázat skutečný či slovní prostředníček celé stanici, kde pracuje. Odměnou za čest a nasazení je pozice věčné dopravačky, co kontroluje řidičské průkazy a dává lidem za volantem dýchnout. Není velkým překvapením, že mezi ní a Renfieldem přeskočí jiskra. Pak už je jen třeba pobít vše, co jim stojí v cestě. Tedy doslova vše.
Snímek je tak mimo jiné komediální variací na všechna zkorumpovaná města známá ze superhrdinských komiksů a filmů, jen v tomhle "Gothamu" neúřaduje žádný Batman. A tak se gangsterům i šéfovi upírů musí postavit chlapík, co desítky let unášel lidi, aby uspokojil svého bosse. Ten se na rozdíl od Batmana nedrží žádného kréda o tom, že by protivníky pokud možno neměl zabíjet. Brutálnímu masakru tak nic nebrání.
Chris McKay natočil snímek, který nadsázkou i drsností trochu připomíná třeba komiksového Deadpoola. A leccos dalšího. Jediné, co postrádá, je vlastní tvář. Nápad ukázat, jak upíři v moderní době působí trochu nepatřičně, už mnohem lépe zužitkovaly film a seriál Co děláme v temnotách, jehož protagonisté byli především trapní nýmandi. Snímek Renfield pro své hrdiny jasné charakteristiky nemá. Obvykle dělají, co je potřeba pro patřičný efekt konkrétní scény.
I ta brutalita, ve svém bezstarostném požitkářství zprvu občerstvující, se brzy přejí. Rvát lidem končetiny za cákání hektolitrů digitálně vyrobené krve a máchat s nimi před kamerou je trik, který nebude fungovat věčně.
Jako drzou akční jednohubku, co nemá větší ambice než průběžně profackovávat publikum urvanou pazourou, si Renfielda celkem lze užít. Mnohem víc než krev ale z filmu nakonec stříkají promarněné šance stát se čímkoli jiným.
Film
Renfield
Režie: Chris McKay
CinemArt, česká premiéra 13. dubna.
