Johnny Lawrence, ten zlý kluk ze špatného karatistického oddílu, kterého ve snímku Karate Kid ztrestal mladík Daniel svým pověstným jestřábím kopem, se z padoucha stal hrdinou seriálu Cobra Kai. A uzemnil podezřívavé diváky silou dobře trefeného úderu z otočky. K dalšímu takovému kopanci se na Netflixu právě chystá teď, v aktuální třetí řadě, která poprvé vznikla přímo pro tuto internetovou televizi.
Původní snímek Karate Kid natočil v roce 1984 režisér prvního Rockyho John G. Avildsen. Na rozdíl od oscarového boxerského melodramatu však šlo o tuctovou záležitost, byť díky popularitě východních bojových sportů získala spoustu příznivců.
Seriál Cobra Kai, pojmenovaný podle karatistického dódžó z filmu o vyučování ke špatné nesportovní cestě, však pozoruhodně uchopil tehdejší dobová klišé a konfrontoval je se světem dnešní mládeže. A když první dvě řady koupil a loni uvedl Netflix, byl z nich hit.
Na rozdíl od syrových realistických dramat o bojovnících za zenitem, kterým ujel vlak, jako byl například film Wrestler od Darrena Aronofského, Cobra Kai od prvních chvil nabízí především nadhled. Johnny Lawrence je podobný "pračlověk" jako hrdina Wrestlera či Rambo v posledních dílech natočených po letech. Uvízl v době o několik dekád zpátky a fungování Facebooku je pro něj neproniknutelné voodoo.
Od středoškolských let se protloukal životem a zkazil, co mohl. Se synem a ženou se nevídá, jako údržbář prožívá jen ponížení a vztek. A k tomu mu stále pije krev úspěšný Daniel LaRusso, který nejenže mu za pomoci mistra Mijagiho a jeho uctivého přístupu k boji dal kdysi za vyučenou, ale navíc ho nyní stále pronásleduje z reklam a billboardů, kde propaguje svůj autoservis.
Až když na kapotu Lawrenceova červeného vozu Dodge Challenger dopadne šikanovaný chlapec ze sousedství, veterán vytáhne své bojové umění a násilníky ztrestá. Po počátečním zdráhání chlapce vezme "do učení", rozhodne se obnovit karatistické dódžó Cobra Kai a očistit jeho jméno.
Na poměrně tuctovém půdorysu tvůrci rozehrávají dynamickou vztahovou i bojovou přestřelku, která má moc oslovit jak nostalgické třicátníky a čtyřicátníky, kteří pamatují Karate Kida z dětství, tak i dnešní mládež. Pomocí humoru, skvělých, moderně pojatých akčních scén i převracení černobílých stereotypů béčkových bojových filmů.
Lawrence nejenže není vyznavačem progresivního přemýšlení o společenských interakcích, působí, jako kdyby o nich nikdy neslyšel. Je komické sledovat, jak se pokouší být za toho správného pomocí machismu, sexismu a všeho, čemu říká "stará škola". Mládež nad jeho chováním kroutí hlavou, zároveň ho ale respektuje jako mistra.
V prvních dvou řadách si tvůrci hráli s původním černobílým rozvržením rolí z filmu. Lawrence si vydobyl status trochu zmateného sympaťáka, jeho dřívější sok Daniel LaRusso naopak nebyl jen ztělesněním dokonalých bojových a duchovních ctností. Mísily se tu staré i nové spory a ve vztahových veletočích mladých studentů i jejich učitelů vtipně probleskoval komentář nad rozdílnou povahou doby, kdy vznikl Karate Kid, a dneška.
Ve třetí řadě seriál zprvu trochu ztrácí tempo. Hrdinové se musí dostat do "své kůže" po dramatických událostech z konce druhé řady. A navíc přibyla další linie. Poté co seriál Cobra Kai polidštil Johnnyho Lawrence, pokouší se nyní rozvíjet také příběh jeho učitele Johna Kreese, muže ostrých rysů a ještě ostřejších způsobů. Že by i v tomto "démonovi" dřímal člověk?
Po rozpačitých úvodních epizodách, které se až příliš snaží "rozestavit figurky" před partií, události konečně nabývají spád. A seriál opět baví a vzdává poctu "osmdesátkám", přitom si však neváhá dělat legraci z toho, co je na nich směšné. Od přežilého tvrdého rocku až po názory, že pravý chlap vše řeší pěstí. Případně pivem.
Tahle perspektiva je cenná, protože nabízí cestu z dnešních společensko-kulturních válek. Relikty 80. let není nutné nechat chodit kanály a přezíravě nad nimi ohrnout nos. Přesto se jim lze právem trochu smát a poukazovat na to, že dnes je dobré maličko posunout pohled na svět. A třeba se od těch dinosaurů na oplátku něco naučit.
Když Johnny začne rehabilitovat svého zraněného svěřence pomocí komických metod, jako je naviják se zavěšeným pornočasopisem či návštěva "toho nejtvrdšího rockového koncertu", kromě mnoha zdařilých vtípků je za tím také zvolání: ne vždy musí být progresivní techniky ty nejlepší.
Přitom je Cobra Kai moderní v tom, jak respektuje všechny postavy, každé dává prostor. Zároveň šlape coby odpočinkový seriál ze středoškolského prostředí, kde rozvržení sil komplikuje fakt, že k výbavě mnoha studentů od atletů přes tlouštíky až po šprty patří pár úderů a chvatů. Což je mimochodem výtečný způsob, jak do prostředí dospívající mládeže vnést radikální typ rovnosti.
Tlustí, tencí, hezcí, oškliví, bohatí, chudí, každý má k dispozici sadu karatistických technik. Jediná otázka zní, kdy a jak je využít.
Seriál nápaditě zasazuje hromadné akční scény do konkrétních prostředí škol, garáží, ulic či bytů, souboje jsou mnohem fyzičtější, než tomu bylo v 80. letech v původním snímku a jeho dvou pokračováních. A byť nové epizody nedosahují takové intenzity, kterou nabízela třeba závěrečná hromadná bitka druhé řady, stále jde o zdařilý příklad toho, jak se točí boj v moderních akčních titulech.
Cobra Kai s příchodem na Netflix pochytila také leckteré neduhy místní seriálové produkce: především snahu končit až příliš otevřeně, skoro jako by tentokrát i přes standardní délku deseti epizod odvyprávěla jen polovinu toho, co se nabízí.
Finální rozložení sil však do chystané čtvrté řady nabízí novou dynamiku a další podhoubí, jak žonglovat se stereotypy. S tím, že ani ve světě, kde takřka každý umí karate, není hrdinů s velkým H a padouchů s velkým P.
Cobra Kai III
Tvůrci: Josh Heald, Jon Hurwitz, Hayden Schlossberg
Seriál je k vidění na Netflixu.
