Recenze - Pokud iracionálně věříte v aktuální možnost jevů označovaných jako zázraky, pak lze snad shledat zázrakem skutečnost, že Světová válka Z přes opakované přepisování a zásadní přetáčení nakonec představuje víceméně soudržný svět.
Způsob uspořádání vyprávěných událostí a vůbec výběr těch, které se nakonec vypráví, totiž soudržné nejsou a teoreticky by měla jejich organizace diváka hrozně štvát. Proč tomu tak nakonec není, a to navzdory okázalé turistice napříč různými stylistickými tradicemi, vyprávěcími vzorci a žánrovými modely?
Film totiž ve svém celku reprezentuje soubor fikaně zvolených rozdílných uměleckých postupů i přístupů k tématu. A tak nakonec zase nejde o žádný zázrak, nýbrž o příklad toho, jak lze udělat skvělý film z materiálu, který by se asi leckomu beznadějně rozpadl pod rukama.
Než nabídnu vysvětlení, jak vlastně Světová válka Z podle mě překvapivě funguje jako soudržný celek složený z nesoudržných částí, nejdříve pár informací o tom, na co vlastně (možná) půjdete.
Pozor, zombie koušou
Někde ve světě se objevila nákaza, které můžeme říkat zombie-nákaza a která se šíří výhradně kousnutím: nakažený člověk záhy svým zraněním podlehne a po smrti se do dvanácti sekund stává dalším zombie. (Skutečnost je o něco komplikovanější, protože u raných výskytů byla tato doba delší, nicméně ve filmu daný rozpor v symptomech není dále rozvíjen.)
Choroba se extrémně rychle šíří po celém světě, společnost se hroutí a hlavní hrdina je v jisté chvíli společně s mladým geniálním virologem vyslán, aby našel zdroj nákazy a s ním snad i vysvětlení, jak lze její další expanzi zabránit. A všechno se samozřejmě zkomplikuje…
Upozorňuji, že abych mohl lépe objasnit fungování filmu, a to včetně jeho úskalí i pozitiv, budu muset o ději dále prozradit o něco víc, než jsem učinil výše.
Světová válka Z buduje dojem klasicky vyprávěného filmu se soukromou a pracovní dějovou linií, kdy jeho vyprávění je logicky rozčleněno do několika aktů a každý další akt nějak vyplývá z příčinných řad aktu předcházejícího (a tudíž i všech aktů předcházejících).
Když píši, že buduje dojem, pak tomu tak pravděpodobně úplně není. Film lze rozdělit do tří bloků, přičemž ale každý z těchto bloků má více či méně strukturu uspořádaného příběhu, který je následován v mnoha ohledech odlišně vystavěným příběhem jiným.
První příběh popisuje proces šířící se globální nákazy zespoda z perspektivy jedné rodiny. Druhý příběh popisuje proces šířící se globální nákazy seshora z perspektivy vyšetřovatelů střídajících tři různá prostředí (odlehlé vojenské prostředí, opevněný Jeruzalém a uzavřený prostor letícího letadla) ve snaze odhalit původní zdroj.
Dodatek je nejzajímavější
Nejzajímavější je ovšem ve vztahu k celku třetí příběh (který byl dopsán a natočen dodatečně). Ten totiž činí celé vyšetřování hlavního hrdiny zbytečným (pacient nula se stává irelevantním), příliš nebere v potaz globální charakter katastrofy (vyprávěný prostor je naopak vůči předchozím takřka vylidněn) a soustřeďuje pozornost na uzavřený vědecký komplex (trochu v duchu prvního dílu Resident Evil).
Podobně jako první příběh by mohl existovat bez následujících dvou a druhý příběh bez prvního (hrdinova rodina je do děje zapojována vysloveně účelně - dodává kompoziční impulzy pro akci, ale ty by mohlo stejně dodat něco úplně jiného) a poněkud depresivně i bez třetího, tak třetí příběh by až na úvodní input (co si hrdina uvědomil) mohl fungovat bez znalosti globálních souvislostí rozvíjených v předchozích dvou příbězích.
Celek vyprávění ovšem kupodivu nijak netrpí tímto rozdělením na volně propojené tři příběhy, které se odehrávají v jednom fikčním světě. V epilogu jsou tyto navíc doplněné o kratičké náhledy do mnoha jiných příběhů, které detailně odvyprávěny nebyly a můžeme si je pouze domýšlet.
V daném ohledu se tak filmu ve vzdálené analogii daří cosi podobného, co Brooksově literární předloze, která je tvořena orální historií války se zombie. Postavy z různých generací, profesí, společenských vrstev i zemí původu se v ní zpovídají o svých soukromých zkušenostech z této války.
Film nabízí tři vhledy do jedné globální katastrofy, které jsou sice vedené z perspektivy jedné postavy, ale zato mapují různá prostředí a umožňují setkání s různými společenskými vrstvami (běžné obyvatelstvo, armáda, vědci), přičemž tyto jsou citlivě nahlíženy z různých žánrových perspektiv.
Pomohu si srovnáními. První má blízko k mikroperspektivní Spielbergově Válce světů, druhá k makroperspektivním Emmerichovým trhákům á la 2012 a třetí k záměrně perspektivně synekdochickému Kmeni Andromeda.
Tři modely chování zombie
Zajímavé je, jak se mění chování i funkce zombie. V prvním příběhu jsou převážně skrytým nebezpečím, které spíše hrozí, než viditelně útočí, a jež sledujeme zkratkovitě během útěku jedné rodiny do bezpečí. V druhém příběhu jsou naopak zombie okázale přítomní jako davový a plně odpsychologizovaný rozkladný prvek na tři způsoby likvidující skupinu přeživších: skupina lidí vycházejících ven mezi zombie, skupina lidí skrytých vevnitř a útok zombie zvenčí, skupina lidí v uzavřeném prostředí a útok zevnitř tohoto prostředí. Ve třetím příběhu pak zombie nejsou primárně monstra, nýbrž spíše objekt zkoumání a překážka k dosažení poznání.
Tato strategie pojetí zombie filmu, která možná ve výsledku byla spíš ctností z nouze než předem naplánovaným modelem, mi připadá přitažlivá. Ano, jakkoli je vlastně v mnoha ohledech vnitřně nesoudržná. Ano, jakkoli je vlastně složená z podivně (ne)komunikujících částí spojených podobně podivně poskládaným příběhem hrdinovy rodiny, která od druhého příběhu nehraje klíčovou narativní roli a plní spíše účel rytmizační.
Funkčnost tohoto pojetí je naštěstí zaručena sevřeností a rytmičností jednotlivých částí, nerušivě se proměňujícím herectvím hlavního představitele a změnou stylových prostředků v rámci příběhu.
Přiznané potíže jsou nakonec výhodou
První příběh je extrémně rychle stříhaný (průměrná délka záběru je tu cca. 1,7 sekundy), snímaný pomocí těkavé kamery (posiluje autentifikační dojem) a dovedně skrývající jednotlivé střihy (střihy objektem procházejícím v popředí v plochém záběru snímaným dlouhým sklem).
Druhý příběh zapojuje ostré změny velikostí (velké detaily, velké celky) či úhlů (nadhledy, podhledy) rámování. Třetí využívá architektury vědeckého komplexu, zmnožuje rámy (propojování prostorů skrze obrazovky v rámu prostředkujících pohledy z průmyslových kamer) a zapojuje delší záběry pronikající do hloubky prostoru za postavami, takže umocňuje napětí. Epilog je pak pojatý jako montáž (a) krátkých vstupů do dosud nevyprávěných příběhů a (b) jedné prodlužované situace.
Světová válka Z zastupuje pro mě příklad filmu, který je inspirativní a ozvláštňující, přestože v mnoha ohledech odporuje představám o dobře vyprávěném hollywoodském příběhu (logicky rozvíjená série ze sebe vyplývajících narativních akcí), o dobře vystavěné hollywoodské formě (vzájemně kompatibilní soubor částí v celku) a o dobře natočeném hollywoodském filmu (zapojování omezeného souboru týchž stylistických prostředků využívaných napříč celkem).
Málokdy se stane, aby se přiznané potíže během natáčení staly základem pro, možná právě díky nim, tak svěží dílo. A jak jsem psal výše, není to žádný zázrak, jen vysoce profesionální práce, kdy se všichni ti rozhádaní umělci nakonec snažili dát dohromady co nejlepší film.
| Světová válka Z | |
| World War Z | |
| Žánr: | Akční, Drama, Horor, Sci-fi, Thriller |
| Režie: | Marc Forster |
| Obsazení: | Brad Pitt, Mireille Enos, Matthew Fox, David Morse, Daniella Kertesz, James Badge Dale, David Andrews, Moritz Bleibtreu, John Gordon Sinclair, Fana Mokoena, Eric West, Lee Asquith-Coe, Féodor Atkine, Faruk Pruti, Tim Ahern, Lucy Russell, Elyes Gabel, Christian Contreras, Julian Seager, Abigail Hargrove, Sterling Jerins, Fabrizio Zacharee Guido |
| Délka: | 116 minut |
| Premiéra ČR: | 27.06.2013 |
