Recenze: Žít v Aši je peklo, říká film jako od Seidla

Jan Gregor Jan Gregor
21. 11. 2012 8:31
Kandidát na Oscara Až do města Aš je vyzrálým debutem Ivety Grófové
Foto: MFF KV 2012

Recenze - Slovensko-český film debutující režisérky Ivety Grófové Až do města Aš je v tuzemské kinematografii unikátní. Nevybavuju si z porevoluční éry jediný snímek, který by tak radikálně a nekompromisně zobrazoval odvrácenou stranu našeho kapitalistického blahobytu.

Příběh naivní osmnáctileté Romky Doroty (Dorota Billá) ze slovenské osady, která se vydá hledat štěstí do nejzápadnějšího českého města, neoplývá zrovna velkým dramatickým obloukem. Přesto se její neradostná odysea zažere hluboko pod kůži.

Foto: CinemArt

Film Grófové je cenný hlavně tím, že ukazuje svět, který je našim zrakům obyčejně skrytý. Je to realita, která neprojde filtrem mainstreamových médií. Je to svět imigrantských dělnic ocitnuvších se na dlažbě, nadržených sexuálních turistů z Německa, zaplivaných čtyřek, v nichž si ničí poslední zbytky mozkových buněk zdegenerovaně vypadající štamgasti na podpoře.

Aš poskytuje autorce fotogenicky nevzhledné filmové kulisy: desetiletí úpadku se podepsaly na šedivých fasádách a oprýskaných omítkách domů, nový režim zase na kultuře heren a bordelů. Rezignace je vepsaná i do tváří postav menších rolí a komparsu, které Grófová obsadila výhradně z místních obyvatel. Vychází jí z toho skoro antropologická sonda do života v prokletém kraji.

Oboustranně výhodná prostituce

Film působí sugestivně zejména proto, že režisérka míchá hrané a dokumentární filmové postupy. Kamera sleduje děj často zdálky nebo z neobvyklých úhlů kamery jako náhodný voyer, neherci pronášejí své částečně improvizované dialogy tak přirozeně, že se člověk často přistihne při myšlence, že je svědkem scény natočené skrytou kamerou. Všechny potenciálně významné dějové  momenty jsou podány s velkou mírou nezúčastněnosti nebo ve filmu zcela chybí a divák si je musí domýšlet.

Foto: CinemArt

Vyprávění je strukturováno jako série banálních výjevů ze života hlavní hrdinky, ale právě banalita, nuda a zoufalost, které sálají z postav kolem Doroty a z bezútěšného prostředí Aše, vnášejí do jejího příběhu existenciální přesah, který svým univerzálním vyzněním může oslovit diváka z Krnova, ale i třeba z Pekingu.

Grófová si dovolila jediný stylistický prvek, který ten všeobecný zmar zmírňuje. Krátké animované sekvence, které reflektují naivní a ještě nevyzrálou duši mladé dívky, která žije ve svých zidealizovaných představách.

Foto: CinemArt

Na jednu stranu ukazují, že se netečně a pasivně se projevující Dorota ještě úplně uvnitř nezlomila, na druhou stranu je kontrast s její životní situací ještě drtivější. Po hromadném vyhazovu z textilky ji totiž protřelejší kamarádka (Silvia Halušicová) zasvětí do nočního života a brzy obě začnou prodávat své tělo sexuchtivým Němcům.

Prostituci vykresluje Grófová bez jakékoli sentimentality, jako prostý akt výhodný pro obě strany. Kolem Doroty se brzy začne motat slizký padesátník Johann a výjevy popisující jejich nerovnovážný vztah, ztížený ještě jazykovou bariérou, patří mezi nejsilnější momenty filmu, za něž by se nemusel stydět ani současný evropský klasik sociálního naturalismu Ulrich Seidl.

Že u nás někdo konečně natočil film, který se jak po stránce formální (chladný distanc a dokumentaristická autenticita), tak po stránce obsahové (deficit lásky a mezilidské blízkosti ve světě determinovaném ekonomickými rozdíly) dá s klidným svědomím připodobnit k poetice tohoto skvělého rakouského filmaře, je triumf, na který může být debutantka Grófová právem hrdá.

U nás zkrátka v posledních dvaceti letech nevznikl film, který by věrohodně vykreslil život lidí na periferii. Díky sklonu k přílišné poetizaci neuspěl zcela Martin Šulík ve Slunečním státu ani v Cigánovi, loňská Jiráského Poupata byl schematický midcultový kýč pro Pražáky, kteří nevytáhli paty za Jižní město. Až do města Aš boduje věrohodností: tedy tím, co Poupatům zoufale scházelo.

Díky české producentské účasti bude film zařazen do tuzemských výročních filmových soutěží a mně se alespoň vyřešilo dilema, pro jaký snímek v letošní slabé nadílce hlasovat v cenách filmových kritiků. I když tuším, že tenhle sebevědomý film evropského formátu zůstane ve všemožných anketách ve stínu Ondříčkovy uhlazené detektivky.

Až do města Aš
Žánr: Drama
Režie: Iveta Grófová
Obsazení: Dorota Billá, Silvia Halušicová, Robin Horký
Délka: 84 min
Premiéra ČR: 15.11.2012

 

Právě se děje

před 12 minutami

Růžička bude opět hrát pod svým otcem, ze Sparty míří do Hradce

Hokejový útočník Vladimír Růžička zamířil po odchodu z týmu pražské Sparty do Hradce Králové. Bude tak opět hrát pod vedením svého otce Vladimíra, který se stal začátkem dubna hlavním vládcem střídačky Východočechů. Jednatřicetiletý Růžička uzavřel s Mountfieldem dvouletou smlouvu.

Zkušený útočník posílil ambiciózní klub krátce poté, co byl oznámen odchod jednoho z ofenzivních tahounů v minulé sezoně Matěje Chalupy. Jednadvacetiletý hráč uzavřel v NHL dvouletý kontrakt s Chicagem.

"Již delší dobu jsme sháněli kreativního centra, který by nám pomohl zlepšit přesilové hry, byl silný na puku, úspěšný na vhazování a samozřejmě uměl dát gól. To vše Vláďa splňuje. Slibujeme si od něj především zlepšení přesilových her a produktivity," uvedl pro web královéhradeckého klubu generální manažer Aleš Kmoníček.

před 30 minutami

Kladivář Hájek se blýskl nejlepším českým výkonem od roku 2016

Kladivář Patrik Hájek předvedl na víkendovém mítinku v Kolíně nejlepší český výkon za poslední čtyři roky. Jednadvacetiletý vrhač Dukly Praha zvítězil na Memoriálu Josefa Hájka hodem dlouhým 72,02 metru. Aktuální český vicemistr si zlepšil osobní rekord téměř o pět metrů a zařadil se na desáté místo v historických domácích tabulkách. Dál hodil naposledy v roce 2016 někdejší bronzový medailista z mistrovství světa Lukáš Melich (75,97).

Dnes začne atletická sezona naplno velkolepým projektem českého svazu "Spolu na startu". Závodit se bude na 173 stadionech po celé zemi. V Kladně, Plzni a právě Kolíně budou na startu reprezentanti

Další zprávy