Recenze: Žít v Aši je peklo, říká film jako od Seidla

Jan Gregor Jan Gregor
21. 11. 2012 8:31
Kandidát na Oscara Až do města Aš je vyzrálým debutem Ivety Grófové
Foto: MFF KV 2012

Recenze - Slovensko-český film debutující režisérky Ivety Grófové Až do města Aš je v tuzemské kinematografii unikátní. Nevybavuju si z porevoluční éry jediný snímek, který by tak radikálně a nekompromisně zobrazoval odvrácenou stranu našeho kapitalistického blahobytu.

Příběh naivní osmnáctileté Romky Doroty (Dorota Billá) ze slovenské osady, která se vydá hledat štěstí do nejzápadnějšího českého města, neoplývá zrovna velkým dramatickým obloukem. Přesto se její neradostná odysea zažere hluboko pod kůži.

Foto: CinemArt

Film Grófové je cenný hlavně tím, že ukazuje svět, který je našim zrakům obyčejně skrytý. Je to realita, která neprojde filtrem mainstreamových médií. Je to svět imigrantských dělnic ocitnuvších se na dlažbě, nadržených sexuálních turistů z Německa, zaplivaných čtyřek, v nichž si ničí poslední zbytky mozkových buněk zdegenerovaně vypadající štamgasti na podpoře.

Aš poskytuje autorce fotogenicky nevzhledné filmové kulisy: desetiletí úpadku se podepsaly na šedivých fasádách a oprýskaných omítkách domů, nový režim zase na kultuře heren a bordelů. Rezignace je vepsaná i do tváří postav menších rolí a komparsu, které Grófová obsadila výhradně z místních obyvatel. Vychází jí z toho skoro antropologická sonda do života v prokletém kraji.

Oboustranně výhodná prostituce

Film působí sugestivně zejména proto, že režisérka míchá hrané a dokumentární filmové postupy. Kamera sleduje děj často zdálky nebo z neobvyklých úhlů kamery jako náhodný voyer, neherci pronášejí své částečně improvizované dialogy tak přirozeně, že se člověk často přistihne při myšlence, že je svědkem scény natočené skrytou kamerou. Všechny potenciálně významné dějové  momenty jsou podány s velkou mírou nezúčastněnosti nebo ve filmu zcela chybí a divák si je musí domýšlet.

Foto: CinemArt

Vyprávění je strukturováno jako série banálních výjevů ze života hlavní hrdinky, ale právě banalita, nuda a zoufalost, které sálají z postav kolem Doroty a z bezútěšného prostředí Aše, vnášejí do jejího příběhu existenciální přesah, který svým univerzálním vyzněním může oslovit diváka z Krnova, ale i třeba z Pekingu.

Grófová si dovolila jediný stylistický prvek, který ten všeobecný zmar zmírňuje. Krátké animované sekvence, které reflektují naivní a ještě nevyzrálou duši mladé dívky, která žije ve svých zidealizovaných představách.

Foto: CinemArt

Na jednu stranu ukazují, že se netečně a pasivně se projevující Dorota ještě úplně uvnitř nezlomila, na druhou stranu je kontrast s její životní situací ještě drtivější. Po hromadném vyhazovu z textilky ji totiž protřelejší kamarádka (Silvia Halušicová) zasvětí do nočního života a brzy obě začnou prodávat své tělo sexuchtivým Němcům.

Prostituci vykresluje Grófová bez jakékoli sentimentality, jako prostý akt výhodný pro obě strany. Kolem Doroty se brzy začne motat slizký padesátník Johann a výjevy popisující jejich nerovnovážný vztah, ztížený ještě jazykovou bariérou, patří mezi nejsilnější momenty filmu, za něž by se nemusel stydět ani současný evropský klasik sociálního naturalismu Ulrich Seidl.

Že u nás někdo konečně natočil film, který se jak po stránce formální (chladný distanc a dokumentaristická autenticita), tak po stránce obsahové (deficit lásky a mezilidské blízkosti ve světě determinovaném ekonomickými rozdíly) dá s klidným svědomím připodobnit k poetice tohoto skvělého rakouského filmaře, je triumf, na který může být debutantka Grófová právem hrdá.

U nás zkrátka v posledních dvaceti letech nevznikl film, který by věrohodně vykreslil život lidí na periferii. Díky sklonu k přílišné poetizaci neuspěl zcela Martin Šulík ve Slunečním státu ani v Cigánovi, loňská Jiráského Poupata byl schematický midcultový kýč pro Pražáky, kteří nevytáhli paty za Jižní město. Až do města Aš boduje věrohodností: tedy tím, co Poupatům zoufale scházelo.

Díky české producentské účasti bude film zařazen do tuzemských výročních filmových soutěží a mně se alespoň vyřešilo dilema, pro jaký snímek v letošní slabé nadílce hlasovat v cenách filmových kritiků. I když tuším, že tenhle sebevědomý film evropského formátu zůstane ve všemožných anketách ve stínu Ondříčkovy uhlazené detektivky.

Až do města Aš
Žánr: Drama
Režie: Iveta Grófová
Obsazení: Dorota Billá, Silvia Halušicová, Robin Horký
Délka: 84 min
Premiéra ČR: 15.11.2012

 

Právě se děje

před 19 minutami

Životopis Philipa Rotha vydá stejné nakladatelství, které publikovalo paměti Woodyho Allena

Životopis renomovaného amerického spisovatele Philipa Rotha, který sepsal Blake Bailey, vydá nakladatelství Skyhorse Publishing. Rozhodlo se tak krátce poté, co původní vydavatel W.W. Norton & Company stáhl knihu z prodeje kvůli obviněním Baileyho ze sexuálního obtěžování. Titul na pultech amerických knihkupectví vydržel jen pár týdnů. Skyhorse Publishing jej tam vrátí 15. června, elektronickou verzi a audioknihu zveřejní již tuto středu. Bailey všechna obvinění odmítá.

Jak připomíná agentura AP, kauza tak končí podobně jako ta loňská, kdy pro změnu nakladatelství Hachette Book Group odmítlo zveřejnit autobiografii filmaře Woodyho Allena, v 90. letech minulého století obviněného z obtěžování své adoptivní dcery. Také Allenovy memoáry nakonec vydalo Skyhorse Publishing.

Stejná firma nedávno uzavřela smlouvu na vydání dvou knih Garrisona Keillora, dlouholetého moderátora populárního hudebního pořadu A Prairie Home Companion, podle nějž natočil film Robert Altman. Spolupráci s Keillorem před několika lety rozvázaly rozhlas Minnesota Public Radio i deník Washington Post poté, co byl moderátor obviněn z obtěžování. K němu se vyjádří ve své autobiografii, jedné ze dvou knih, jež vydá Skyhorse.

Zdroj: AP
před 24 minutami

Policie řeší u Hamáčkovy cesty do Moskvy podezření ze dvou trestných činů

Národní centrála proti organizovanému zločinu zahájila úkony trestního řízení v případě neuskutečněné cesty vicepremiéra Jana Hamáčka (ČSSD) do Moskvy. Uvedla to Česká televize. Mluvčí centrály Jaroslav Ibehej sdělil, že podezření se týká dvou trestných činů, konkrétně ohrožení utajované informace a zneužití pravomoci úřední osoby.

Ibehej dále zopakoval, že okolnostmi Hamáčkovy cesty se policejní centrála začala zabývat z vlastní iniciativy. Doplnil, že věc dozoruje Vrchní státní zastupitelství v Praze. "Vzhledem k tomu, že přípravné řízení je neveřejné, NCOZ k věci zatím nebude poskytovat žádné další informace," uzavřel.

Další zprávy