Recenze - Existují žánry a subžánry, u nichž diváci rádi zapomínají na obecně beztak přeceňovaný pojem "originalita" a spokojí se s dobře zvládnutým schématem. U máločeho to platí jako u severských dramat a kriminálek. Vzpomeňme na Hon Thomase Vinterberga, který ve své bezelstné čistotě málem nedovoloval udělovat vysoká hodnocení. To by ale nesměl být tak skvělý.

Po vzoru Stiega Larssona tedy pátrá hrdina Ženy v kleci po tajemství minulosti, ač pouze pět let staré. Proti své vůli je převelen k odloženým případům a jako první se pouští do případu nevysvětleného zmizení zřejmě velmi milé a nekonfliktní ženy, jež se především starala o postiženého bratra a žila velmi spořádaný život.

Foto: Aerofilms

Její smrt, ať už z jakýchkoliv příčin, vyšetřovatelé berou za uzavřenou a danou věc, ale film i kniha volí zajímavou taktiku - z pointy dělají premisu a hned na počátku prozrazují, že žena nezemřela, je pouze kdesi vězněna v dekompresní komoře.

Kniha Jussiho Adlera-Olsena zachází tak daleko, že čtenář zná pravdu od samotného prologu, kdežto diváci se ji dozvědí až po několika minutách.

Veřejné tajemství

Teď co s tím? Před Nørgaardem se otevírá columbovské dilema, jak vyšetřovat případ, když "zvrat", zná divák takřka od počátku. Většinu filmu logicky sledujeme detektiva Carla (Nikolaj Lie Kaas) pachtícího se za zcela mylnými předpoklady a místo všetečného Petera Falka s ještě jednou otázečkou občas navštívíme hrdinku v kobce, aby nám ukázala, jak ještě pořád není nikdo z vyšetřovatelů pravdě ani na dohled. Pro některé diváky to může být poměrně demotivující.

Nevíme sice, kdo ženu v komoře drží, snímek ovšem s motivem pachatele, té jediné záhady, pracuje velmi nešikovně. Ve scénách, kdy působí zcela nedotknutelně a nepoznatelně, je na něm cosi perverzně impozantního. Jakmile se začně odhalovat a ještě hůř, když už odhalen je, se leda ukáže jeho fádní a chatrná motivační historka, mystérium opadne bez většího důvodu pro vzrušení.

Foto: Aerofilms

Jinými slovy jde o kriminálku, kde se odkrývá tajemství a hledá zločinec, přičemž tajemství známe od začátku a zločinec není zajímavý a čím víc o něm víme, tím víc zadrhávajícím motorem vyprávění se stává.

Představa ženy roky uzavřené v malé cisterně a zakoušející nesmyslně kruté příkoří bude přesto jistě vždy poutavým thrillerovým motivem, i když je zde rovněž rozvíjen zcela standardně a ne příliš explicitně. Ano, obligátní scéna trhání zubu sobě samé má jistou sílu, je to však spíš ostrůvek v moři, navíc ne moc vystupující nad hladinu potřebnou syrovostí.

Má to zadarmo

Všechny výše zmíněné potíže by šly snadno smáznout prací s postavami, škatulky jsou však příliš pevné. O jejich životnosti jako by se nás tvůrci ani nepokoušeli přesvědčit.

Foto: Aerofilms

Samozřejmě máme přijmout existenci pesimistického detektiva Carla zničeného životem a zkoušeného osudem. Morouse, se kterým není snadné vyjít, posedlého vyřešením svého případu. A ještě samozřejměji Assada (Fares Fares), jenž tomuto muži propadá, automaticky přejímá podřadnou "buddy" pozici pomocníka, toleruje Carlovi všechny výlevy a pomáhá mu dostat se z depresí.

Assad možná není až tak pasivní a submisivní postavou, jak jsme u klasických Watsonů zvyklí, proto chvílemi poutá pozornost. Hrdina na rozdíl od něj není ve své stereotypnosti posouván a bezezbytku odpovídá zajeté škatulce tak přesně, až to hezké není.

Chybí mu, jako celému snímku, cynická černohumorná vrstva, která se na papíře buduje tak lehce, ale přenést ji na plátno, když nestojíte o komedii, je velmi tvrdý oříšek. Lepší ho vynechat, řekl si režisér.

Jenže co je detektiv v oprášené kožené bundě bez cynického úšklebku? Brát se smrtelně vážně, když už sloužíte nějakých osmdesát let jen na filmovém plátně? Právě ta absentující jiskra, jež by všem přísadám dodala chuť, Ženě v kleci chybí. Vše v ní má svůj důvod, svůj účel a svůj směr, jak se od precizní severské kinematografie čeká. Chybí však naléhavost, osobitost, životnost a intenzita.

Platí, že některé filmy v sobě skrývají jakousi automatickou kvalitu. V případě Ženy v kleci to platí dvojnásob. Námět zní bezpochyby chytlavě sám o sobě a chladné severské prostředí mezi diváky po celé Evropě frčí. Rozhodně ne bezdůvodně. Při takové konkurenci jistě není snadné natočit film výjimečně skvělý, snad ještě těžší ale je své dílo úplně zkazit.

Už jen proto, že velmi podobné filmy jako kriminálky spolu často v naší paměti komunikují a my nevýraznému hrdinovi dosadíme automaticky vlastnost jeho mnohem zajímavějšího kolegy z něčeho podobného.

U Ženy v kleci jako by režisér sedl do auta a sice netrefil na místo určení, ale dojel alespoň někam, přičemž z okénka byl celou dobu docela hezký výhled.

Youtube video | Video: youtube.com