Recenze - Kdybychom ve filmografii režiséra Anga Leeho hledali jednotící linii pro všechny jeho stylově, tematicky i žánrově odlišné tituly, byly by jí motivy dvojí identity a skrývání citů.

Od prvních filmů, jež rozváděly témata autorových tchajwanských kořenů, přes progresivní žánrové výlety v Tygrovi a drakovi či Hulkovi až po psychologicky i emocionálně mnohovrstevnaté romance Zkrocená hora a Touha, opatrnost se vždy vyprávění zaměřovala na postavy, které se musely z různých důvodů přetvařovat.

Foto: Aktuálně.cz

S tím šly ruku v ruce komplexní profilace charakterů a netriviální pojetí konfliktů mezi hrdiny. Leeho novinka Zažít Woodstock tak překvapí mimo jiné tím, že nic z právě řečeného neobsahuje.

Rebelové v papučích

Film vypadá jako encyklopedie liberálních klišé a schémat: odpovídá tomu, jak vidí volnomyšlenkáři sami sebe a jak se dívají na své okolí. Jenže na rozdíl od podobně koncipovaných amerických hippie filmů z přelomu 60. a 70. let (Bezstarostná jízda, Zabriskie Point či Vanishing Point), které sálaly výbušnou revoltou vůči autoritám a touhou vykřičet se, působí loni natáčený snímek překvapivě usedle.

Foto: Aktuálně.cz

Hrdina Elliot, který shodou okolností umožní, aby se uskutečnil nejlegendárnější hudební festival 20. století, se v zásadě proti nikomu nebouří. Naopak pokorně pomáhá svým rodičům v jejich motelu a celou akci rozjede proto, aby v rodném zemědělském maloměstě pozvedl ekonomiku.

Jeho příběh je navíc pojat jako tradiční melodrama o těžkosti vydat se vlastní cestou, kde ale veškeré překážky mizí jak mávnutím kouzelného proutku a všichni se mají tuze rádi - samozřejmě až na hrstku škarohlídů.

Principielně nesourodé spojení liberálních a konzervativních motivů ovšem nelze brát jako dramaturgický nedostatek; právě v něm naopak spočívá jedinečnost filmu. Oproti nedávno uvedeným Pirátům na vlnách se nejedná o zplošťující výklad 60. let z pozice současného většinového pohledu, nýbrž o subjektivní vzpomínku na určitou éru, kterou nevyhnutelně zkresluje nostalgie.

Jak to tenkrát vlastně bylo?

Foto: Aktuálně.cz

Film je adaptací memoárů Elliota Tibera, které vyšly předloni, když autorovi bylo dvaasedmdesát. Ang Lee ve spolupráci se scenáristou a producentem Jamesem Schamusem i dalšími členy tvůrčího týmu dokázal bravurně zhmotnit právě osobní zaujaté hledisko na onu dávnou dobu.

Přestože vypravěč není ve filmu vyloženě přítomný formou hlasu či sekvencí ze současnosti, které by zbytek snímku ukazovaly jako retrospektivu, jeho existenci stvrzuje výrazná stylizace postav, jejich vztahů a prostředí.

Ve výsledku vznikl unikátní hybrid: hippie melodrama. Symbiózu volnomyšlenkářského pohledu na svět a žánru, který vždy sloužil k utvrzování konzervativních, či přinejmenším tradicionalistických hodnot, umožňuje právě to, že hledisko vyprávění vychází z člověka, který po letech nevázaného života dospěl do stádia stáří, jež s sebou nevyhnutelně nese jistý idealizující a schematizující přístup k minulosti.

Foto: Aktuálně.cz

Proto ve filmu všechny postavy mají podobu karikaturních figurek - zemití maloměšťáci, chaotický veterán z Vietnamu, spanile éteričtí hippies či výstavní gay dělník jak z Village People.

Ve vyprávění podobně nechybí tuctově prostinké a úsměvné generační konflikty, ikony Woodstocku jako bahenní skluzavka, ani křiklavě barvité tripové sekvence a zábavně přibarvené „huličské" historky jako veřejný proslov pod vlivem drog či odvázané skotačení rodičů po nevědomém snědení hašišových dezertů.

Mariňák v dámských šatech

Ačkoli nelze film v předkládaných událostech a stylizaci postav i prostředí považovat za věrohodný, z hlediska atmosféry doby je výstižně bezprostřední. Dokonce i mezi mnohými dobovými snímky bychom stěží hledali tak nekřiklavě samozřejmé vyjádření společnosti ve víru sexuální revoluce.

Zažít Woodstock prezentuje hippies coby prostředí, kde neexistovala sexuální orientace ve smyslu segregačního cejchu. Ačkoli vyprávění zahrnuje spoustu sexuálně mnohoznačných postav a situací, nikdo nemá potřebu cokoli klasifikovat. Nesejde na tom, jestli to tak tehdy opravdu bylo - ostatně až do roku 1973 byla v USA homosexualita oficiálně považována za duševní poruchu. Právě jako zaujatý portrét komunity a doby je film výmluvnější a také adekvátnější než tuctová naivita zmíněných Pirátů na vlnách.

Vyvolat dojem tehdejšího zeitgeistu se filmu daří i díky preciznímu řemeslu, jež dává vzniknout realisticky působící obyčejnosti. Vlastně se jedná o velkofilm plný logisticky náročných davových scén, který ovšem vypadá naprosto civilně, až dokumentárně.

Z formálních prostředků americké kinematografie 60. let si Zažít Woodstock vypůjčuje rozdělení plátna na dva a více obrazů, v nichž sleduje stejný okamžik z odlišné perspektivy. Tento postup jakoby vyjadřoval snahu postihnout událost z víc než jednoho zorného pole; ale přitom je ve výsledku právě subjektivita ve své jedinečnosti nejpřínosnější. Třebas právě v tom, že zdejší hrdina Woodstock inicioval, ale sám se na žádný koncert nedostal.

Nejnovějí film Anga Leeho vlastně nabízí divákům naprosto výjimečný zážitek částečně i díky tomu, že z režisérovy filmografie vybočuje. Stejně jako vzpomínky kohokoli staršího šedesáti let ho sice nelze brát úplně vážně, ale v mnoha ohledech může být obohacující a pro správně naladěné publikum až úchvatný.