Recenze - Tomu Cruisovi je 48 a Cameron Diazové 38. Hrají lidi, kterým je asi 35 nebo 30. On má být supertajný superschopný agent, který chrání jakýsi bazmek, aby se ho nezmocnili jiní tajní, ale zlí agenti, ona je obyčejná dívka, která se živí montováním starých aut.
Dostanou se spolu souhrou okolností do jednoho letadla, jehož posádku složenou ze zákeřných zabijáků on v nestřežené chvíli povraždí, zatímco ona si na záchodku přepudrovává nos a těší se, jak s ní ten fešák flirtuje. S letadlem pak on musí přistát v polích a ona se ráno probudí zfetovaná doma.
Nejklišovitější akční komedie léta
Prostě příběh, který se stává každý den. Ale ono to pokračuje. Přijíždějí další agenti, on pak namísto superklaďase připomíná uprchlého šílence a nejpodlejšího konspirátora, ona se nestačí divit, do čeho všeho ji namočil. (Aspoň že ne do pití.)
Vzklíčí mezi nimi i přes všechna protivenství láska? A dostane se ta spešl-barterka skrytá v plastové figurce rytíře do správných rukou? Přiletí nakonec na svém kole Jan Tleskač? Odpovědi naleznete v té nejklišovitější akční komedii letošního léta (i roku) Knight and Day; u nás uváděné pod názvem Zatím spolu, zatím živi.
V jistém ohledu jde o film nerecenzovatelný, respektive téměř neinterpretovatelný, protože vychází jen z předem připravených formulek. Můžeme si k němu říct dva příběhy; jeden se odehrává ve frontě na lístky před kinem, druhý v hollywoodském zákulisí.
Příběh z hlediska recepce a konzumpce
Holka s klukem se rozhodují, na co půjdou. Spoustu názvů těch filmů neznají, plakáty jim nic neříkají. Jdou si takzvaně jen oddechnout. Tu uvidí plakát, kde je Tom Cruise a Cameron Diaz: jedou na motorce, objímají se a zároveň střílí. Čili je jasné, že to bude romantické i akční a bude to švanda. O programu večera je rozhodnuto.
K lístkům se dokoupí příruční vagon popcornu a galon coly. Na plátně se pak opravdu střílí, jezdí na motorce a je to švanda. Cameron kulí oči, piští, když neví coby, nahodí úsměv od ucha k uchu (a kdyby neměla uši, tak ho má kolem celé hlavy) a jednou se svlékne do bikin.
Tom hází ocelové pohledy, mluví, jako kdyby byl naspeedovaný, a párkrát si svlékne tričko. Asi třikrát se změní perspektiva, jestli je klaďas nebo padouch. Jednou naoko umře, ale Cameron moc dobře ví, že žije; a taky že jo. Hepáč na pláži, jde se domů. Klukovi se to líbilo jakž takž, ale hlavně proto, že se to líbilo holce, a jí se to líbilo proto, že si myslí, že se to bude líbit jemu a v kině pak už hlavně kontroluje, aby jí moc nelezl do kalhotek, když okolo sedí lidi.
Příběh z hlediska produkce
Tom Cruise sedí doma u bazénu, dělá si klystýr podle návodu z dianetiky a dumá, jak se to stalo, že už není taková akční hvězda. Asi by měl udělat další film se špionskou tematikou, to přece zatím vždycky zabralo.
Cameron Diaz kouká doma do zrcadla a říká si Jo, holka, už to není, co to bejvávalo. Ale než půjdu do důchodu, nebo se přehraju do vážnějších poloh, ještě bych mohla aspoň jednou být za krásku. Číšník, který celý den kmitá po place, po večerech smolí scénář a doufá, že ho jednou podstrčí u oběda nějakému hlavounovi z velkého studia.
A nakonec vesmír imploduje a dá se to všechno hezky dohromady. Zatím spolu, zatím živi skutečně představuje jakousi snahu o vykoupení a očištění Toma Cruise poté, co svou duši již příliš očišťoval pomocí scientologických procedur a podařilo se mu na veřejnosti získat image kvalitního magora (viz zde a zde).
Cameron Diaz zase (bohužel) opravdu dovede vypadat dobře, jen když se přes ni přežene několikahodinová photoshopová vichřice. Ale jinak je to milá holka, všechno, akorát už několik let po sobě vydělává miliony každý rok, aniž filmy, v nichž hraje, byly dobré. (Omlouvám se, za tu jakešovskou dikci, ale člověku to nedá.)
Žánry jako fusekle
A opravdu první verzi scénáře z osmi napsal ve volných chvílích jako svůj debut herec Patrick O´Neil, kterého si nepamatujete z žádného filmu, ve kterém hrál - většinou chlapíka, jenž tluče v pozadí na bubínek nebo stojí za barem.
V jedné fázi mohli mít hlavní role Afroameričan Chris Tucker a Latinoameričanka Eva Mendez, ale taky tam mohl být Adam Sandler nebo Gerard Butler. Podobná škatulata, hejbejte se a různé varianty samozřejmě platí u většiny studiových žánrových filmů, ale málokdy působí scénář tak zaměnitelně, abyste do něj vměstnali libovolnou hvězdu. Že dotyčnou oddechovku režíroval James Mangold, který střídá žánry jako fusekle, už jen korunuje vyřčené.
Zatím spolu, zatím živi patří do kategorie snímků, kde větší hodnotu než zápletka má právě smlouva s hereckými hvězdami a největší snahou je vytěžit něco z jejich lesku, dokud ho mají. Před lety to takhle v Hollywoodu zkusili s týmem známým pod kódovým označením Brangelina ve filmu Pan a paní Smithovi, na sklonu 80. let podobnou sázku na jistotu představovala komedie Pták na drátě s Goldie Hawnovou a Melem Gibsonem.
Jenomže ve srovnání s těmito - dlužno dodat také nijak úžasnými snímky - selhává Zatím spolu, zatím živi v tom, že mezi hlavními představiteli není jiskra. Jsou k sobě posazení jen tak a ani ze scénáře není moc jasné, nakolik tu má panovat erotické napětí.
Jsem největší borec na světě
Nejenomže tu není žádná sexuální scéna a vše se odehrává v jakémsi pubertálním oparu prvního okukování a osahávání, což by stvrzovalo dlouhodobý Cruisův status nejasexuálnějšího sex-symbolu všech dob. Ale ani z děje příliš nevyplývá, co by ty dva k sobě mělo táhnout. Stejně tak není úplně patrné, jakou míru nadsázky má celý snímek mít.
Chvílemi se pohybuje na hranici parodie, ale nikdy své téma nezesměšňuje a v mnoha scénách má být dramatický, napínavý či dojemný. Jedním z možných vysvětlení je právě výše uvedený důvod, že v zájmu širšího pokrytí trhu snímek cílí více na ženy, respektive odpovídá představě akčního filmu u holek, co radostně chodí do nákupního střediska. Tato představa přitom moc nekoresponduje s tím, co si pod tím pojmem představuje cílové (primárně) mužské publikum.
Ale čím déle vyprávění pokračovalo a vršila se za sebou jedna absurdní situace za druhou (Cruise přeskakuje ve stokilometrové rychlosti z auta na auto; pomocí biče zpoza záběru zasekne a odhazuje padouchy za krk jako panenky) tím více to vypadalo jako jakýsi splněný scientologický sen jednoho herce: „Jsem největší borec na světě, jsem tak nejlepší, že už nikdo není lepší".
Záhada vyřešena, ten film vzniknul proto, aby Cruisovi napravil pošramocené sebevědomí, nikoli jeho pověst a komerční bilanci - protože o žádný velký hit se přes veškerou vykalkulovanost nejedná.
Nemyslím to nijak zle, Cruise je unikátně pracovitý herec, který - i když to zní jako fráze - si obvykle vybírá „zajímavé látky a režiséry" - Magnolia, Eyes Wide Shut, Minority Report, Collateral, Válka světů, Tropická bouře; ostatně i Mission Impossible jsou dost unikátní filmy v rámci Hollywoodu. Ovšem posedlost sebou samým nakonec narušuje i jeho jinak velmi povedené výkony a za poslední dobu nejvíc to postihlo právě postavu Roye Millera ze Zatím spolu, zatím živi.
Musím ocenit, že se všechny situace a dialogy odehrávají témě bezvýhradně za pochodu během další akce, čili tu není chvíle na oddech a vždy se zde nějak překrývá více úrovní děje. Film je navíc nadaný mimořádnou plynulostí a i když je o něco delší, než je únosné pro „výplachovou zábavu", pořád je co sledovat.
Neupírám mu tedy zábavnost, jen pochybuju o tom, zda vůbec musel vzniknout. Podobné pochyby sice můžete vyjádřit o více než polovině celoroční filmové produkce, ale v tomto případě byl ten pocit neodbytně silnější, než u jiných letošních titulů aspirujících na to být velkými hity.
| Zatím spolu, zatím živí | |
| Knight and Day | |
| Žánr: | Akční, Komedie, Špionážní |
| Režie: | James Mangold |
| Obsazení: | Tom Cruise, Cameron Diaz, Peter Sarsgaard, Maggie Grace, Paul Dano, Marc Blucas, Viola Davis, Jordi Mollŕ, Dale Dye, Nicole Signore, Dan Marshall, Jeffrey Corazzini, Robert Masiello, Keith Fluker |
| Délka: | 110 minut |
| Premiéra ČR: | 29.07.2010 |
