Recenze: Zabili Ivetu, parchanti! Amatérsky a neostře

Jan Gregor Jan Gregor
8. 8. 2012 15:01
Ve slasheru Tomáše Kučery je na zabití nejen Iveta Bartošová
Iveta Bartošová ve filmu Poslední výkřik
Iveta Bartošová ve filmu Poslední výkřik | Foto: Bleskově

Recenze - Žijeme v krásném světě plném neomezených možností, když se i neumětelské filmové pokusy, jako je Poslední výkřik, mohou hrát v regulérní distribuci. Stačí mít pár set tisíc korun na postprodukci v profesionálním studiu, založit si společnost, která bude vyjednávat s kiny, a váš na koleně točený filmeček, který jste dělali o víkendech s kamarády, se může promítat v nejbližším multiplexu.

Co na tom, že by váš nevkus a nedostatek talentu vynikl i na amatérských přehlídkách? Teď se váš diletantský film hraje na velkém plátně třeba hned vedle sálu, kde promítají nového Batmana. No nepolechtalo by to vaše ego?

Foto: Tomáš Kučera

Scénář jak od schizofrenika

Poslední výkřik je druhým celovečerním opusem sourozeneckého dua bratrů Kučerových, kteří už před třemi lety dostali na pulty s DVD svůj opus Čepel smrti. Tomášovi je 27 a je režisér, Honza napsal scénář a ve filmu si zahrál jednu z hlavních rolí.

Chlapci mají rádi slashery - hororový subžánr, v němž tajemný a většinou maskovaný zabiják likviduje postupně jednoho člena komunity za druhým: většinou jde o teenagery. O rozmach slasherů v osmdesátých letech se postaraly úspěšné horory Halloween a Pátek třináctého, k jejich renesanci potom v druhé polovině devadesátých let přispěla série Vřískot Wese Cravena - poučená, reflexivní, satirická pocta slasherům, která si citlivě dělá legraci z klišé žánru a žongluje s odkazy na jeho ikonická díla.

Nikdo po bratrech Kučerových nemůže žádat invenci třeba právě Vřískotu, ale aspoň špetka originálního přístupu ke kanonickým pravidlům žánru by vyzvedla jejich film z naprostého dna, když už je jasné, že po filmařské stránce je jejich „první český slasher v kinech" katastrofa.

Foto: Tomáš Kučera

Poslední výkřik je technicky o něco lepší než Čepel smrti, místo ruční roztřesené kamery používají tvůrci častěji stativ, obraz je ale často neostrý a jeho rozlišení je nedostatečné, takže na velkém plátně je nepříjemně zrnitý. Jediné, co snese jakás takás měřítka, je zvuk a postsynchrony ulítávají méně často než v jejich debutu.

Všechny ostatní složky filmu jsou amatérské. Scenárista Honza se pokouší ve filmu hrát tajemného teenagera Erika, o kterém jedna z postav tvrdí, že je schizofrenik. Zákruty příběhu o záhadné sérii vražd v městečku Petroviče, které se zdají točit kolem místní teenagerky Karin Tomečkové (třicetiletá Irena Máchová), vypadají, jako by je napsal člověk se zmíněnou diagnózou.

Film Poslední výkřik - Dana Morávková
Film Poslední výkřik - Dana Morávková | Foto: Produkce

Nemastný mord Bartošové

Zdroj bezděčného humoru přinášejí lokace: policejní ústřednu představuje kancelář jisté soukromé firmy, střední škola, na jejíchž chodbách se koná velké finále, je vyzdobena malůvkami žáků ze základky.

Jen jeden detail z vyvrcholení děje, v němž tajemný muž v rybářské pláštěnce a s kuklou na hlavě dýchavičně a nemotorně nahání po škole vyděšenou Karin: škola je zamknutá, takže z ní dívka nemůže utéct, ale přesto jí občas cestu zkříží některá z vedlejších postav, které se do budovy dostaly pravděpodobně teleportací.

Nejvíc ale film baví svým castingem - mix režisérových kamarádů, prkenných celebrit a profesionálních herců dodává filmu surrealistický šmrnc. Čtenáři, kteří si přečetli titulek a dočetli až sem, patrně netrpělivě očekávají klíčové slovo Bartošová. Ano, Iveta je v prvních minutách nemilosrdně zamordovaná, ale celá tahle sekvence je tak nemastná neslaná, že se při pohledu na zpěvačku v tratolišti krve zrychlí tep snad jen Jiřímu Pomeje.

Milovník popkulturních úchyláren ovšem zůstane hodně neuspokojen. Žádné sarkastické odkazy na její život a dílo, snad až na příjmení její postavy Perlová, které by mohlo odkazovat na jistou pražskou uličku, ale takovou sofistikovanost člověk od tvůrců čekat nemůže.

Televizní rychlokvašky z reality show typu Miro Šmajdy nebo Petra Machaly neangažovali Kučerové do filmu proto, že by si chtěli dělat legraci z jejich mediálního obrazu, jak by člověk od soudných dvacátníků čekal, ale jenom proto, že na jejich jména chtěli nalákat nějaké důvěřivce do kina.

Shakespeare mezi amatéry

Proč se ale na celé věci podíleli také respektovaní herci, kteří mají zkušenost s angažmá na respektovaných scénách, jako jsou René Přibil nebo Miloš Mejzlík, zůstává největší záhadou. Ve společnosti křečovitých amatérů se do rolí patrně ze zoufalství pokládají jako do Shakespeara a je pravda, že Mejzlíkův závěrečný výstup na pódiu tělocvičny by se na YouTube mohl stát kultovním.

Tomáš Kučera se se svým bratrem podílí na trendu, který by se dal nazvat podle duchovního otce série Bastardi magnuskizací české kinematografie.

Tomáš Magnusek také zamořuje veřejný prostor svými diletantskými projekty, také se mu do nich daří dostat bulvární celebrity a zkrachovalé herce a lidí mu na ně chodí do kina tolik, že se nemusí živit ničím jiným.

Kučera na rozdíl od Magnuska nefrčí na primitivní xenofobii, a tak se dá smířlivě odmávnout jako bezděčně komický projekt, který nikomu neškodí, ale není zase zábavný natolik, aby se stal kultem mezi fanoušky různých bizarností.

Poslední výkřik
Žánr: Horor, Krimi
Režie: Tomáš Kučera
Obsazení: Iveta Bartošová, Irena Máchová, Dana Morávková, Miloslav Mejzlík, Petra Horváthová, René Přibil, Miro Šmajda, Vojtěch Hájek, Petr Machala, Marek Jurčík, Jaroslav Synek, Štěpán Turek, Honza Kučera
Délka: 90 minut
Premiéra ČR: 02.08.2012

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Máte rádi filmové novinky?

 

Právě se děje

před 1 hodinou

AC Milán vydřel remízu 1:1 s Udine a na Inter ztrácí tři body

Fotbalisté AC Milán ve 25. kole italské ligy doma zachránili remízu 1:1 s Udine až díky gólu z penalty ze sedmé minuty nastavení. "Rossoneri" z druhého místa neúplné tabulky ztrácejí tři body na městského rivala Inter, ale lídři Serie A mají k dobru čtvrteční utkání v Parmě.

AC Milán se bez zraněného kanonýra Zlatana Ibrahimovice trápil a na San Siru se v 68. minutě jako první prosadil Rodrigo Becao. Hosté z Udine dlouho sahali po nečekané výhře, ale v nastavení Jens Stryger Larsen zahrál v šestnáctce rukou a spolehlivý exekutor AC Franck Kessié z penalty nezaváhal.

Záložník Antonín Barák přispěl k vítězství Hellasu Verona 3:0 na stadionu Beneventa. Za hosty se v první půli prosadil Davide Faraoni a vlastní branku si vstřelil Daam Foulon. Po změně stran zvýšil Kevin Lasagna. Hellas poskočil na osmé místo.

Další český reprezentant Jakub Jankto odehrál za Sampdorii závěrečnou půlhodinu při venkovní remíze 1:1 s městským rivalem FC Janov. Gólfový účet derby v 52. minutě otevřel Davide Zappacosta, v 77. minutě odpověděl další obránce Lorenzo Tonelli. Sampdoria zůstala desátá a tři kola čeká na plný bodový zisk.

Italská fotbalová liga - 25. kolo:

Sassuolo - Neapol 3:3 (34. vlastní Maksimovič, 45.+1 Berardi z pen., 90.+5 Caputo - 38. Zieliňski, 72. Di Lorenzo, 90. Insigne z pen.), AC Milán - Udine 1:1 (90.+7 Kessié z pen. - 68. Rodrigo Becao), Benevento - Hellas Verona 0:3 (25 Faraoni, 34. vlastní Foulon, 50. Lasagna), Bergamo - Crotone 5:1 (12. Gosens, 48. Palomino, 50. Muriel, 58. Iličič, 85. Mirančuk - 23. Simy), Cagliari - Boloňa 1:0 (19. Rugani), FC Janov - Sampdoria Janov 1:1 (52. Zappacosta - 77. Tonelli), Fiorentina - AS Řím 1:2 (60. vlastní Spinazzola - 49. Spinazzola, 88. Diawara).

Tabulka:

1. Inter Milán 24 17 5 2 60:24 56
2. AC Milán 25 16 5 4 48:30 53
3. Bergamo 25 14 7 4 60:32 49
4. Juventus Turín 24 14 7 3 48:20 49
5. AS Řím 25 14 5 6 50:38 47
6. Neapol 24 14 2 8 52:28 44
7. Lazio Řím 24 13 4 7 38:32 43
8. Hellas Verona 25 10 8 7 34:27 38
9. Sassuolo 24 9 9 6 40:37 36
10. Sampdoria Janov 25 9 4 12 34:37 31
11. Udine 25 7 8 10 27:34 29
12. Boloňa 25 7 7 11 32:38 28
13. FC Janov 25 6 9 10 27:37 27
14. Fiorentina 25 6 7 12 26:38 25
15. Spezia 25 6 7 12 32:46 25
16. Benevento 25 6 7 12 25:47 25
17. Cagliari 25 5 6 14 27:41 21
18. FC Turín 23 3 11 9 33:41 20
19. Parma 24 2 9 13 19:47 15
20. Crotone 25 3 3 19 24:62 12
před 3 hodinami

Kanadský soud uznal útočníka, který najel v Torontu do davu lidí, vinným

Kanadský soud uznal vinným z desetinásobné vraždy a 16 pokusů o vraždu Aleka Minassiana, který v roce 2018 vjel v Torontu s dodávkou do chodců. Deset jich zabil a 16 zranil. Osmadvacetiletý muž se hlásil ke skupině lidí žijících v "nedobrovolném celibátu" (anglicky involuntary celibate, zkráceně incel), která je spojována také s dalšími útoky, píší americká média.

Minassianův právník se soudu snažil dokázat, že jeho klient nevěděl, že činí něco špatného, protože trpí poruchou autistického spektra. Minassian se loni k činu nepřiznal a jeho právní zástupci tvrdili, že vzhledem ke svému psychickému stavu není trestně odpovědný.

Soudkyně Anne Molloyová však rozhodla, že se tato tvrzení nepodařilo přesvědčivě prokázat. Není podle ní pochyb, že jeho činy byly dopředu naplánované a úmyslné, a že si byl plně vědom toho, co dělá. Minassian podle ní rovněž vyhledával a užíval si pozornost, kterou mu jeho čin přinesl.

Minassian najel v dubnu 2018 se zapůjčenou dodávkou do davu chodců v rušné čtvrti na severu Toronta. Mezi mrtvými bylo osm žen a dva muži, lidé ve věku mezi 22 a 94 lety.

Zdroj: ČTK
Další zprávy