Recenze - Není moc filmů, které vás nakopnou od úvodního záběru, vtáhnou vás do světa, který je stejnou měrou přitažlivý a odpudivý, a po devadesáti minutách vás vyplivnou omámeného do najednou tak fádní a šedé reality. Je to ale rozhodně příklad Trainspottingu režiséra Dannyho Boyla, jenž se po šestnácti letech od vzniku vrací jako součást Projektu 100 do českých kin. Zachycuje přesně a zábavně ducha doby a zároveň nadčasově zkoumá limity lidské svobody.
Kdo potřebuje důvody?
Už úvodní monolog Trainspottingu dokonale shrnuje jeho ústřední téma. „Vyber si život. Vyber si práci. Vyber si kariéru. Vyber si rodinu. Vyber si myčky, auta, přehrávače cédeček a elektrické otvírače plechovek…" Tím začíná ironický výčet životních voleb, kterými se Ewan McGregor alias Mark Renton v úvodní dynamické scéně Trainspottingu podbarvené hitovkou Iggyho Popa Lust For Life obrací přímo na diváka.
Začátek filmu ukazuje vypravěče coby rebela, bouřícího se proti společenským hodnotám: „A na konci všeho zplesnivět a pochcávat se v ubohým domku a bejt jen na obtíž těm sobeckejm zmrvenejm spratkům, který si zplodil, aby tě nahradili. Vyber si budoucnost. Vyber si život," pokračuje Mark a ve vybydleném bytě klesá na zem pod vlivem silné dávky bílého prášku: „Ale proč bych měl chtít něco takového? Rozhodl jsem se nevybrat si život. Zvolil jsem něco jiného. A důvody? Neexistují. Kdo potřebuje důvody, když má heroin?" Z hrdiny sympaticky se vymezujícímu se proti konzumnímu způsobu života se tak klube hned vpočátku otrok jedné z nejtěžších závislostí.
Z Trainspottingu se stal populární generační film navzdory tomu, že 99,9 procent jeho diváků nemělo zkušenost s tvrdými drogami. Už proto, že chytrý a vyčůraný Mark, neurotický dobrák Spud, ukecaný narcis Sick Boy (Jonny Lee Miller), nešťastně zamilovaný Tommy (Kevin McKidd) a násilnický psychopat Begbie (Robert Carlyle) jsou charaktery, se kterými se dá ztotožnit nebo je známe ze svého okolí.
Žádné bezmocné socky, které si kdesi v ústraní píchají svinstvo do žíly a od nichž se dá snadno distancovat. Boyle diváky navíc velmi účinně vtahuje do jejich vystíhované psychiky. Nahlíží na svět feťáckou optikou, která je mixem normálního vnímání, psychedelického rauše a noční můry. Památné jsou surreaálné scény Markova noření pro čípky do nejšpinavějšího záchodu ve Skotsku, jeho absťák v roztahujícím se pokoji vytapetovaném vláčky nebo předávkování na červeném sametu za zvuků Reedovy Just A Perfect Day. Všemi možnými efekty se Boylovi daří docílit pocitu odtrženosti od reality. Používá paletu nepřirozeně teplých barev, objektivy, které deformují obraz, hlasité zvukové efekty.
Na úspěchu snímku, který se objevuje na vrcholcích žebříčků nejlepších filmů devadesátých let, má potom obří podíl i skvělá hudba. Trainspotting demokraticky propojil několik hudebních dekád a stylů. Síly spojily raveové hvězdy parketů jako Underworld nebo Leftfield s britpopovými králi Blur a Pulp, protřelým ambientním mágem Brianem Enem a starými pardály Lou Reedem a Iggym Popem. Soundtrack byl obrovský hit, srovnatelný v poslední dekádě dvacátého století pouze s podobně našlapaným výběrem hudby z Pulp Fiction. Firma EMI dokonce pro velký zájem vydala po roce druhý disk, na kterém byly písně, které se nevešly do prvního alba plus songy, které se buď nedostaly do finálního střihu nebo autory inspirovaly. Každopádně ono mezigenerační propojení muzikantů posiluje pocit nadčasovosti filmu.
Příšerně smutný příběh cool kluků z plakátu
Klíčová byla při vzniku kultu také skutečnost, že autoři ani náznakem nemoralizují. Film nepropaguje braní drog, ale ani ze svých hrdinů nedělá nesvéprávné trosky. Boyle se kdesi vyjádřil, že hlavně nechtěl natočit film plný scén, před kterými člověk musí odvracet oči. Snímek místo toho prošpikoval gagy a anarchistickou odvázaností. Prezentuje ve svůdném cool obalu příběh, který je ve své podstatě příšerně smutný. Figuruje v něm smrt nevinného batolete, úmrtí naivního kamaráda a jako svým způsobem happyend se tu nabízí divákům rozuzlení, v němž hlavní hrdina Mark podrazí své kamarády. Jiný režisér by to možná celé natočil jako tíživé sociální drama, ale Danny Boyle své hrdiny prezentuje málem jako nějaké popové hvězdy. Z plakátu k filmu pózují jako na přebalu cédéčka a v úvodní sekvenci je tvůrci představují jednoho po druhém pomocí titulků se jménem jako by to byli členové nějakého boybandu.
A právě v rozporu mezi realitou a optikou hlavního hrdiny tkví ironická síla Trainspottingu. Pomocí videoklipové estetiky podává život Marka a jeho kumpánů jako sérii více či méně vzrušujících dobrodružství. Tím, o čem vypráví, ale usvědčuje tuhle estetiku ze lži a jeho postavy ze slabošství a sebeklamu.
Trainspotting patří mezi filmy, které prozkoumávají, jestli je v dnešní společnosti prostor pro autentický životní postoj, jestli se dá najít azyl před svazujícími pravidly majority.
Je příznačné, že dlouhá řada stejně kultovních filmů s podobným tématem od Mechanického pomeranče po Klub rváčů ukazuje, že spíše není, a pokud ano, tak jedině ve formě sebedestrukce. Na výběr nejznámějších filmů o hrdinech hledajících únik ze společenských konvencí se podívejte do fotogalerie a pod článkem diskutujte, jestli vám tam nějaký oblíbený film z tohoto ranku chybí.
Trainspotting si navíc na rozdíl od mnohých těchto filmů vědomě pohrává s faktem, že žijeme v době, kdy média a reklama jakoukoli potenciálně vlivnou subkulturu životního stylu od sprejerů po skejťáky marketingově vytěží, vyprázdní a zbaví ji alternativního obsahu. I proto lze o heroinistech, tedy sociální skupině výrazně se vymezující proti hodnotám většinové společnosti, natočit úspěšný popový film.
A to je ve výsledku Boyleův nejpodvratnější kousek. Protože film je tak přístupný, že se líbí i dospívajícím dětem, které mají pokojíčky plné věcí koupených na základě podobných reklamních sloganů jako je „vyber si život", kterým se Mark Renton v úvodu tak vysmívá. A to jen posiluje hlavní vyznění filmu, který nám sugestivně servíruje tu nejdepresivnější myšlenku: že žádná revolta není možná.
| Trainspotting | |
| Trainspotting | |
| Žánr: | Drama, Krimi |
| Režie: | Danny Boyle |
| Obsazení: | Ewan McGregor, Ewen Bremner, Jonny Lee Miller, Kevin McKidd, Robert Carlyle, Kelly Macdonald, Peter Mullan, James Cosmo, Susan Vidler, Shirley Henderson, Irvine Welsh, Keith Allen, Kevin Allen, John Hodge |
| Délka: | 94 minut |
| Premiéra ČR: | 03.05.2012 |
