První den karlovarského festivalu nabídl příběhy atypických hrdinek, které vzezřením i herectvím vzdorují stereotypům.
Režiséři László Csuja a Anna Nemesová do svého snímku obsadili skutečnou vrcholovou body builderku Eszter Csonkaovou. A lze si představit, že i zápletka Něhy je žitou realitou většiny sportovců, kteří v tomto odvětví pomýšlejí na vrcholové výkony.
Hrdinka Edina chce vyhrát světový pohár a k tomu se nemusí jen rozhodnout experimentovat se zakázanými látkami, jejichž přítomnost v těle se v tomto sportu nijak nekontroluje. Další potíží jsou finance.
Edina tak přijímá místo ve specifické eskortní agentuře. A s tajuplným mužem prožívá chvilky, jaké se svým trenérem, bývalým kulturistou a také partnerem, dosud neprožila. Zatímco trenér Adam vnímá její tělo především jako stroj, který musí podávat výkony a přijímat živiny ve správný čas i správném množství, milostné eskapády se záhadným cizincem připomínají spíše podivuhodné sny.
Kontrast úsporných, až dokumentaristicky laděných scén ze šaten, tělocvičen a pódií s romantickými úniky, kde Edina objevuje vlastní potlačované stránky, občas působí lehce nuceně či modelově. Ale film stojí na výkonu a fyzickém projevu Csonkaové. Ta každou naběhlou žílou a každou vráskou v obličeji podává zprávu o oběti, kterou pro sportovní úspěch podniká.
Něha je tak nejsilnější právě uprostřed příprav na výkon, kdy sledujeme mnoho takřka odhalených těl i v jiných momentech, než když na ně září reflektory a když se soustředí na perfektní zvládnutí nacvičených póz. Mnohdy jen letmo a ve druhém plánu, neboť filmaři nechtějí na tématu parazitovat. Dovedou být střídmí.
Přesto vynikne ten zvláštní rozpor, kdy sport postavený čistě na estetice a "uměleckém" dojmu vytváří podivné napětí mezi tím, co hodnotí odborná porota, a tím, jak vypadají pro běžné oko těla vrcholových body builderů či body builderek v okamžicích, kdy nepózují. V ten jediný okamžik, kdy dehydratace a ztráta až 74 procent tělesného tuku na kýžený moment vyrýsují dokonalou sochu, která se však s prvním napitím začne vzdalovat ideálu. Pak přichází pragmatická, bolavá realita asketického života.
Paradoxů spojených s tímto sportem odhaluje Něha vícero. Především ten, že jde o jedno z vůbec nejnáročnějších odvětví, kdy se člověk stává otrokem vlastního těla, ale peníze v něm zdaleka neodpovídají mukám, jimž se sportovci vystavují. Zůstává tak jen touha být nejlepší na světě coby motor, který ovšem nevede ke slávě, spíše ke krátkodobému potlesku, uznání, uspokojení. Ale z dlouhodobého hlediska jde o kolotoč, který tělo nemusí vydržet.
Něha ukazuje zdrcující realitu tohoto sportu bez senzacechtivosti. Stačí citlivý pohyb kamery kolem těl, o nichž snímek vypráví. A za nimiž se pokouší najít i mysl, duši, osobnost. Zkrátka ty věci, k nimž nevede nonstop příprava a dny rozplánované takřka na minuty.
Na ženskou tvář opakovaně a zblízka hledí také další film, který karlovarský festival nabídl hned v pátek, americké nezávislé drama A Love Song. Plně využívá specifického vrásčitého výzoru šedesátileté herečky Dale Dickeyové, která v roli tulačky čekající uprostřed coloradské pustiny na dávného přítele z dětství nemusí příliš předstírat větrem ošlehanou ženu, co strávila život na cestách.
Opět jde o jednoduchý příběh, jakých už v americké nezávislé kinematografii pár vzniklo. Mlčenlivé drama o lásce, jež nestihla dojít naplnění, o tom, jak nepropásnout ten správný okamžik, si vystačí s málem.
Fotogenické prostředí jezera, kde protagonistka parkuje s karavanem, nabízí pár pohledů na kvítí vzácně vyrůstající z popraskané půdy. Debutující režisér Max Walker-Silverman si vypůjčuje fígle z indie slovníků zakladatelů tohoto kinematografického proudu v čele s Jimem Jarmuschem. A tak hrdinka mezi všednodenními úkony jako lovem raků, které má prakticky ke každému jídlu, ráda slovy katalogizuje rostlinstvo i ptactvo, jež vidí či slyší v okolí.
Vedle těchto roztomilých exkurzů do tajů severoamerické fauny a flóry jemný humor pramení hlavně ze setkání s indiánskou rodinkou, která by z místa pod karavanem potřebovala vykopat pohřbeného tatínka, neboť se změnil ráz krajiny a ta už nenabízí tak hezký pohled pro poslední spočinutí.
Drobné gagy nepřekvapí, ale potěší. A byť se snímek odvíjí trochu jako podle příručky, jak natočit nezávislé, divácky vděčné drama, všechny triky mu vycházejí. Opět především díky silnému výkonu hrdinky.
V momentech, kdy vycházejí najevo bolestivé okolnosti, herečka Dale Dickeyová jen sedí, hledí do nebe a tváří jí proběhne celá plejáda drobných změn mimiky. Pokud lze někde spatřit zhmotnění onoho klišé, jak člověku ve zlomových okamžicích proběhne celý život před očima, tady jsme toho svědky.
A Love Song měl premiéru na nejznámějším americkém festivalu Sundance. Je to přesně ten typ filmu, jaké tam mívají úspěch. Hořkosladký, ale nuancovaný snímek s precizními hereckými výkony teď oživil začátek karlovarského festivalu i díky tomu, jaké "párování" páteční odpoledne v Karlových Varech nabídlo. První den se odvíjel ve znamení výrazných ženských hrdinek, které vyprávějí silné příběhy už tím, že jsou. Stačí, aby na ně pohlédla kamera.
