Recenze - Vánoční rodinné filmy nemají nejlepší pověst - a pro ty americké to platí speciálně. Obzvlášť těm, kdo nevyrůstali ve stínu Santy Clause, může být podezřelá myšlenka, že je něco magicky tajuplného na tlustém vousatém pánovi v červeném kožichu, který v noci prolézá komínem a plní dětem ponožky hračkami.
Mnohým z nás nemusí být příliš sympatická ani sentimentální nostalgie, se kterou tyto snímky adorují význam Vánoc a snaží se nás příliš direktivně přesvědčit, že přes všechno horečnaté nakupování a stres spojený s obstaráváním hladkého průběhu svátků máme mít Vánoce rádi; dokonce snad nejraději z celého roku.
Vánoční selanka se nekoná
Na druhou stranu nemusí být od věci námitka, že slzavý sentiment, ve kterém vánoční filmy své diváky koupají, má vlastně co dělat s nostalgií dospělých po dětské bezelstnosti - zatímco dětští diváci jsou zvědaví spíš na vybuchující techniku, hrubozrnou legraci, příšerky a roztomilé tvorečky.
Animovaný film Velká vánoční jízda jako by si tohle všechno uvědomovala a rozdává rodinnému publiku trochu vděčnější dárky než typickou vánoční selanku. Děti dostanou svoje exploze, vtipy i elfí příšerky a dospělí nezvykle sofistikovanou úvahu o generačních rodinných vztazích a obchodních korporacích (ale samozřejmě i decentní porci nostalgie po oné dětské bezelstnosti).
Britské studio Aardman, dosud známé především v souvislosti s projekty Nicka Parka Wallace a Gromit, Ovečka Shaun a Slepičí úlet, si tímto filmem vytváří celkem osobité místečko v prostoru současného počítačově animovaného filmu.
Velká vánoční jízda používá poměrně typickou kombinaci realistického pohybu a karikaturní, cartoonové animace převedené do 3D modelů. Film spadá mezi animované filmy s lidskými, nikoli zvířecími hrdiny a stylizace postaviček v podstatě připomíná podobné animáky jako Zataženo, občas trakaře nebo Já, padouch.
Po filmu Spláchnutej, který Aardman produkoval ve spolupráci s americkým studiem DreamWorks v roce 2006, je Velká vánoční jízda první celovečerní počítačově animovaný film studia. Byl natočený opět v koprodukci, tentokrát se Sony Pictures Animation (na příští rok Aardman a Sony plánují další snímek The Pirates! Band of Misfits).
Pravda, ani jeden z projektů nevyhlíží zvlášť originálně - Velká vánoční jízda vypadá jako tuctová vánoční pohádka a Piráti zase budí podezření, že budou papouškovat z ramene Jacka Sparrowa. Konvenční náměty ale jsou možná právě tím, co dnes animované 3D filmy potřebují.
V poslední době totiž tahle oblast filmu sází spíš na nedomyšlené kombinace motivů z dětských a pohádkových filmů s prvky dospěláckých žánrů. Gnomeo a Julie inscenuje Shakespeara se zahradními trpaslíky, mimozemští únosci v Mámě mezi Marťany hrozí připravit maminku o její maminkovost, Kocour v botách roztomile poulí očima v prostředí Zorra a spaghetti westernů.
Tento trend dovršuje snímek Rango o chameleonovi, který se stane westernovým hrdinou. Spolu se Spielbergovým Tintinem je Rango asi nejvýraznější počítačový animák letošního roku - mimo jiné právě kvůli tomu, že už s dětským a rodinným publikem moc nepočítá a předvádí v podstatě čistý dospělácký western se zvířaty.
Velká vánoční jízda naopak uhýbá od polovičatosti opačným směrem, tedy k rodinnému filmu. Nenajdeme tu moc konkrétních odkazů na žánrové filmy pro dospělé, snímek si spíš hraje s vánočními klišé o Santa Clausovi, které znají všichni.
Santova dárková korporace
Film začíná otázkou zvídavého děvčátka, jak Santa zvládne roznést všem dětem na zeměkouli dárky během jediné noci. Různé praktické návrhy, které děvčátko předkládá, předčí odpověď, kterou nám snímek následně nabídne. Dělá to přece s pomocí vojensky řízené organizace speciálně vycvičených elfích pomocníků. Lépe řečeno ve velíně celého projektu sedí ambiciózní Santův syn Steve - prototyp perfekcionistického manažera zajišťujícího hladký průběh akce s pomocí nejmodernější techniky a tuhé disciplíny podřízených.
Samozřejmě, že tohle není odpověd, kterou by většina (rozněžněných) dospělých i dětských diváků ve filmu ráda slyšela. Naštěstí je tu druhý Santův syn Arthur, typický dobrosdečný ňouma, kteří vítězí alespoň v pohádkách, když už ne ve skutečném životě. Jeden dárek, který během štědrovečerní noci omylem nebyl doručen, je pro Steva statisticky zanedbatelnou položkou, zatímco pro Arthura zhroucením celého vánočního ideálu.
Můžeme jistě zpochybňovat, jak velká tragédie ve skutečnosti je, když dítě nedostane k Vánocům přesně to, co si přeje. Na druhou stranu je rozhodně sympatické, že když už film přichází s těžkotonážním vánočním sentimentem, nasazuje ho právě do boje proti pedantskému a tyranskému manažerskému myšlení.
Celá situace je přitom ještě o trochu složitější. Santova dárková korporace je ke všemu rodinný podnik, který sice řídí dosluhující Santa, ale má do ní ještě co mluvit dědeček a předchozí vykonavatel santovského řemesla - a konečně i Steve dychtící celý byznys co nejrychleji se vším všudy převzít.
Film to sice nikde přímo nerozebírá, ale vize obří továrny se stovkami pilných elfích pracovníčků, jichž se nikdo na nic neptá, centrálně řízené třemi rozhádanými členy jedné rodiny, kteří si skrz firmu vzájemně vyřizují malicherné účty, vyznívá jako až mrazivě trefná společenská metafora.
My jsme jedna rodina
Ještě sympatičtější však je, že film nestranní jen Arthurovi, ale ukazuje, že síla je ve spolupráci. To je nečekané zejména ve vztahu k používání moderních technologií, na které si mnoho moralistů rádo zanadává. Dědeček sice Stevovo hypermoderní vznášedlo patřičně pomluví, pak se ale ukáže, že i jeho prastaré sáně jsou vlastně technický vynález.
Na závěr se dokonce dozvíme, že Arthurův entusiasmus sice dokáže udržet ducha Vánoc při životě, ale z logistického hlediska je Stevovo technologické monstrum i dril elfí pracovní síly nezbytností udržující rodinný podnik v chodu.
Nakonec si tak dospělí diváci přece jen mohou vychutnat narážky na každodenní pracovní proces. Dětští diváci by zase mohli ocenit rodinný rozměr příběhu. Chování i fyzická podoba členů Santovy rodiny ovšem výmluvně ukazují charaktery i mocenské rozvržení sil v rodinách obecně a pro všechny.
S Arthurem se mnoho dětí může ztotožnit, protože je to nejméně šikovná a nejvíc bezmocná postava; táta Santa se sice chová jako autoritativní figura, ale není schopen nic prosadit. A s dědečkem je sice legrace, ale může být občas také pěkně nebezpečná.
Vůbec postava dědečka patří k hlavním tahounům filmu. Nejenže jí tvůrci dodali vydatnou porci důchodcovského svérázu a umanutosti, ale ještě ji nechali často pronášet a provádět celkem morbidní nebo nechutné (ale přitom neškodné) věci, které děti mají rády, ale dospělí jim je nechtějí dopřávat.
Velká vánoční jízda nás příliš vánočně nenaladí, zato nemáme pocit, že z nás film tahá dojetí násilím. Všechny ty správné hodnoty rodinného vánočního filmu jsou nakonec patřičně oslaveny, ale zajímavější je, čemu musí duch Vánoc v současné době čelit.
| Velká vánoční jízda | |
| Arthur Christmas | |
| Žánr: | Animovaný, Dětský, Komedie, Rodinný |
| Režie: | Sarah Smith |
| Obsazení: | Bill Nighy, James McAvoy, Hugh Laurie, Jim Broadbent, Imelda Staunton, Ashley Jensen, Ramona Marquez, Sarah Smith, Laura Linney, Eva Longoria Parker, Michael Palin, Robbie Coltrane, Joan Cusack, Rhys Darby |
| Délka: | 98 minut |
| Premiéra ČR: | 08.12.2011 |
