Slovenská kinematografie vstala v posledních dvou třech letech z mrtvých. Po dlouhých letech půstu šlo loni do kin nevídaných osm celovečerních filmů a z toho dva byly velmi dobré. Dům Zuzany Liové a Cigán Martina Šulíka si nevedly špatně v kinech a udělaly si dobré jméno i na slovenských festivalech. Letos se tak kvalitní filmy na Slovensku neurodily: úplně nepřesvědčil Nvotův Konfident a alegorická love story Andělé Róberta Švedy se setkala se smíšenými reakcemi. Jsou to alespoň filmy, o nichž se dá diskutovat, chválit je nebo odsuzovat.
Pak jsou ale snímky, na nichž lze jen těžko najít něco pozitivního a jejich zbytečnost vynikne nejvíce právě v situaci, kdy celý místní filmový průmysl bojuje o svou existenci. V Česku by „letní romantická komedie plná písniček" s názvem Tak fajn spíše zapadla a rychle upadla v zapomnění, ale na Slovensku podobně neumětelské pokusy nahrávají kritikům, kteří tvrdí, že tamní filmaři si nezaslouží podporu, protože produkují takové škváry jako je právě Tak fajn.
Hysterický humor
Nekompromisně se k filmu debutujícího režiséra Paľa Janíka postavila i internetová komunita hemžící se například na ČSFD komentáři typu „nejhorší slovenský film po 89ém. Zvrácená reklama na špatný vkus." nebo „ty drogy, který bere režisér tohoto filmu, nezná ani Dan Nekonečný". Odkaz na křepčícího blondýna v žluté tóze, jehož životním posláním je šířit vesmírem pozitivní vibrace (následkem čehož se u nemalé části posluchačů, kteří s jeho tvorbou přijdou do styku, spouštějí příznaky deprese a sebevražedných tendencí) není vůbec od věci. Řekl bych, že leckomu včetně autora těchto řádků vypálil Nekonečný nezacelitelnou díru do mozku svým herecko-zpěváckým výkonem v komedii Marie Poledňákové Jak se loví krokodýli.
Porevoluční filmy této nestorky české komedie připomíná příběh o jedné „nezapomenutelné dovolené v Chorvatsku" v několika ohledech. Jeden jsme už naznačili. Paľo Janík - zdá se - sdílí s Marií Poledňákovou pocit, že humor vzniká tím, když se postavy chovají nesnesitelně hystericky a exaltovaně. V Tak fajn se tahle herecká poloha neomezuje jen na rádoby komickou postavu Mikiho (Tomáš Palonder), kterého autoři prezentují jako dobrosrdečného showmana, který v dobré vůli pokazí, na co sáhne.
Janík mu dokonce ke konci filmu připsal jeden sebezpytný moment, ale tím už Palonder sympatie diváků zpátky nezíská. U většiny z nich je už ztratil někde po pěti minutách filmu, při nichž se stačí pohádat se svou partnerkou Janou (Zuzana Norisová) tak, že s ním odmítne odjet, a pak se v autě chová jako infantilní harant, jehož největším projevem inteligence je imitace disneyovského Goofyho.
Nejméně kompatibilní filmový pár
Miki tak dělá na té úžasné expedici k jadranskému pobřeží křena partnerské dvojici Milana (Marián Labuda ml.) a Beaty (Barbora Žilecká), kteří by mohli s klidem kandidovat v soutěži o nejméně kompatibilní filmový pár. Milan má konstituci hrocha a jeho neopálené tvarohovité tělo v plavkách vystavují tvůrci kameře s obzvláštním zalíbením, snad v bláhové víře v komický účinek. Beata je reprezentativní načančaná bruneta, jejíž komická šarže spočívá zase v tom, že nevyleze na pláž bez dokonalého makeupu a když se jí jednou ve vodě namočí hlava, ztropí dokonalý hysterický záchvat.
Milan je „ajťák" a hodně pracuje. Beata pravděpodobně nedělá nic a zdá se jí, že Milan se jí už tolik nevěnuje. Milan má při tom pro Beatu připravený zásnubní prstýnek. To je asi vše, co by se dalo říci k zápletce, která je tak konzervativní a krotká, že mám podezření, že jediná cílová skupina, která by mohla film ocenit nejsou teenageři, ani třicátníci, o nichž se vypráví, ale ženy v domácnosti a důchodci.
Janík s Poledňákovou sdílí brnkání na maloměšťáckou notu (dovolená v Chorvatsku jako vrchol blaha, fetišistická slabost pro silná auta, hédonismus, materialismus), ale kde je v oblasti mezilidských vztahů Poledńáková zdravě (realisticky) cynická, tam Janík vypráví červenou knihovnu. A navíc se mu příběh rozpadá jen v sérii nevtipných gagů, které často evidentně vznikaly až na místě.
Přesvícené home-video
Debutant a samouk Janík (televizní moderátor např. Študia Kontakt, který žil dlouhá léta v Americe), neumí vést herce, kteří jen bezradně přehrávají, a postrádá i jakoukoli technickou kompetenci k tomu, aby si mohl troufnout pustit se do celovečerního filmu. Snímek tak nejvíc připomíná přesvícené home-video.
Celým filmem se prolínají skladby od řady interpretů slovenské popové scény (nebo spíše scény komerčních popových rádií) Od Elánu přes Roba Grigorova po I.M.T. Smile. Písně nejen že nemají s atmosférou scén, v nichž se vyskytují, moc společného, ale nutí navíc Janíka, aby film strukturoval jako sérii videoklipových montáží, které rozmělňují už tak dost řídké vyprávění.
Pavel Janík zkrátka natočil film, v jehož světle vypadá i Marie Poledňáková jako velký filmový vypravěč.
| Tak fajn | |
| Žánr: | Komedie, Romantika |
| Režie: | Pavol Janík |
| Obsazení: | Marián Labuda ml., Tomáš Palonder, Barbora Žilecká, Marián Labuda st., Zuzana Norisová, Andrea Járová, Zuzana Plačková |
| Délka: | 90 minut |
| Premiéra ČR: | 09.08.2012 |
