Recenze - Snímek Výchozí bod režiséra Mike Cahilla, který právě vstupuje do kin, zahajoval letos karlovarský festival a sklidil spíš rozpačité reakce. Je pravda, že cynické středoevropské publikum je patrně už z principu skeptičtější vůči podobným emo sci-fi melodramatům než návštěvníci festivalu Sundance, který Cahilla pasoval už na počátku téhle dekády na jednu z vycházejících hvězd amerického nezávislého filmu.
Ve dvojici s kolegyní herečkou, scenáristkou a producentkou Brit Marling si už v roce 2011 udělal slušné jméno filmem Jiná země, v němž příběh o vyrovnávání se s traumatem ze zaviněné autonehody napasoval na sci-fi koncept o druhé zeměkouli, která se jednoho dne objeví na obloze a kterou obývají takřka identičtí dvojníci obyvatel naší matičky Země. A Výchozí bod není ve svých metaforách o nic méně ambiciózní.
Spor o existenci vyšších sil
Cahillův film se sice odehrává do velké míry ve vědecké laborce a neřeší se v něm nic menšího než spor mezi věřícími a náboženskými skeptiky o existenci vyšších sil, filozoficky sofistikovaný zážitek typu Kubricka ale nečekejte. A přestože kombinuje žánrové ingredience s odvahou, kterou by mu záviděli i pejsek s kočičkou, výsledek přesto drží vcelku pohromadě.
Zápletce pohrávající si s ideou reinkarnace chybí jen krůček od toho, abyste ji odpískali jako přitaženou za vlasy. Ale režisérova směs patosu, sebeironie a opravdové emoční investice nakonec člověka donutí odpustit filmu i jednotlivé nelogičnosti.
Biolog Ian Gray (Michael Pitt) je fascinovaný lidským okem. Říká se, že že oko je okno do duše, ale tohle slovo je na blacklistu všech seriózních vědců. Duše je jen pověra propagovaná zpátečníky, kteří ve složitosti oka vidí důkaz existence inteligentního designéra. S kolegyni Karen (Brit Marlingová) se proto Ian pokouší prokázat evoluční podstatu oka.
Rozum protestuje, cit jásá
Půvabné oči skryté za maskou stojí na počátku vzplanutí vášně racionálního Iana ke spontánní a duchovně založené argentinské krásce Sofi (Astrid Bergés-Frisbey). Tahle část filmu je exaltovaná love story pro rozervané teenagery, kterým nevadí, že se milenci spolu nebaví jako lidi, ale předhánějí se v oduševnělých bonmotech o podstatě všehomíra.
Výchozí bod (60%)
Výchozí bod se sice odehrává do velké míry ve vědecké laborce a neřeší se v něm nic menšího než spor mezi věřícími a náboženskými skeptiky o existenci vyšších sil, filozoficky sofistikovaný zážitek typu Kubricka ale nečekejte. A přestože kombinuje žánrové ingredience s odvahou, kterou by mu záviděli i pejsek s kočičkou, výsledek přesto drží vcelku pohromadě. Rozum protestuje, ale cit říká, že ho tenhle film ho vlastně příjemně zahřál na duši. Tedy pardon, samozřejmě že nic takového jako duše není. Nebo ano?
Po čase ale dojde k jisté tragédii, bizarní děj se začne ubírat nepravděpodobnými směry, ale závěr (odehrávající se kde jinde než v Indii, když mluvíme o reinkarnaci) docela elegantně nechá otevřenou odpověď na celé to skepticko-duchovní dilema a ještě poskytne hlavnímu hrdinovi dojemnou osobní katarzi.
Mike Cahill je trochu (no, možná víc) pozér, ale všechno to okázalé pohrávání s velkými myšlenkami a tématy mu odpustíte. Možná proto, že herci hrají skvěle (scéna prvního setkání Iana, Sofi a Karen je nabitá hmatatelnou trapností) a režie a střih jsou víc než slušné (klíčová scéna ve výtahu je nabitá opravdovým napětím).
Rozum protestuje, ale cit říká, že ho tenhle film ho vlastně příjemně zahřál na duši. Tedy pardon, samozřejmě že nic takového jako duše není. Nebo ano?
Výchozí bod (I Origins). USA, 2014, 107 minut. Scénář a režie: Mike Cahill. Hrají: Michael Pitt, Brit Marling, Astrid Berges-Frisbey, Archie Panjabi, Charles W. Gray, Cara Seymour, William Mapother, Steven Yeun, Rhonda Ayers.
