Recenze - S příchodem třetího dílu romanticko-upírsko-vlkodlačí ságy Twilight je namístě otázka, zda je opravdu "ženská oddechová zábava" principiálně horší než ta "mužská". A nemusí být pokládána nějakým šovinisticky pohrdavým tónem.
Opravdu, proč jsou hollywoodské filmy určené téměř výhradně ženskému publiku tak špatné? Jak může vznikat něco tak nedějového, banálního, nudného, mdle režírovaného a strašně zahraného jako Twilight nebo nedávný Sex ve městě? Jak a proč to může tolik stát a tolik vydělávat?
Podceňují producenti (a producentky) inteligenci a vkus žen a dívek? Nebo spoléhají na to, že tyto snímky oslovují jen část ženské osobnosti a většina žen už předem zaujímá ke "svým" filmům obranný postoj "vím, že to je hloupost, ale mám na podobný únik právo"? Všimněte si, že tento postoj zaujímají muži vůči "svým" akčním filmům zřídkavě a v zásadě jsou s podobou příběhů o hrdinech zachraňujících svět spokojeni.
Zásadní faktor je věk
Je tedy ženská touha po romantickém vztahu z podstaty hloupější než mužská touha dominovat nad nepřáteli? Ten spor je těžký, protože důsledně vzato neexistuje žádná čistá podoba "ženského" a "mužského vkusu".
Už proto, že většina dnešních hollywoodských filmů se snaží zaujmout více demografických skupin a kromě pohlaví (a genderu) myslí i na etnickou příslušnost, sociální status či věk. Nejvíc omezujícím faktorem dneška je právě věk - proto také Twilight působí naprosto nepochopitelně na většinu lidí, jimž je mentálně více než 18 let (nebo spíš šestnáct.)
Nerad opakuju to, co jsem psal už u Sexu ve městě: nejde o to, že je to film "pro ženy", ale že je silně nepřátelský vůči komukoli, kdo nepatří do poměrně úzké cílové skupiny, kam přitom zdaleka nespadají všechny ženy. Hollywoodské trikové blockbustery dnes přitom představují asi nejdemokratičtější formu umění, byť někomu taková demokracie a umění nevyhovuje. Takže když má něco celosvětové nasazení v kinech, větší rozpočet a triky, působí donebevolající drzost, že se nemyslí na více typů publika.
Problém s "ženskými filmy" (chick flicks) je tedy v tom, že nejsou demokratické ani "uživatelsky vstřícné" a nijak neutužují sounáležitost smíšených párů. Naopak vytvářejí vizi pohlavně oddělených světů, totální izolace a sobeckého přetváření "těch druhých" do neživotných ideálů.
Zní to paradoxně, protože přesně takto byly popisovány dříve akční filmy - ženy v nich hrají okrajovou dekorativní úlohy "odměny" pro hlavního hrdinu. Jenomže dnes to víceméně neplatí; vznikla spousta samostatných akčních hrdinek, které zametají s chlapy.
Akční protagonisté mají rovnoprávné parťačky a superhrdinové mají složitější psychologii a řeší své city. A naopak romantické filmy dávají stejný prostor pro vyjádření (a diváckou identifikaci) ženám i mužům - někdy prakticky ani nevíte, který žánr a gender je dominantní.
Dělat panenky z kluků
Muži se nepotřebují vysmívat Hříšnému tanci nebo Osobnímu strážci, protože jim mužští hrdinové imponují. Nebo si vezměte Titanic, Spider-Mana, Tygra a draka či Matrix atd. Jmenujte libovolný velký akční nebo katastrofický film - takřka vždy v nich najdete silné ženské hrdinky. Vždyť i v hororech se dnes nebojuje do posledního muže, ale do poslední dívky - příslovečné „final girl". Nepřekvapí proto, že většinu publika hororů dnes tvoří holky, které zde mají symbolicky možnost vykastrovat nadržené chlapy. Proč ne; jen ať filmy reagují na proměnu společenských sil.
No, a pak přijde taková - s prominutím - zkurvenina jako Twilight. Knihy a filmy, které jednak ničí hororový žánr, jednak dělají panenky z kluků. Kdo z vás je schopen se u Twilightu bát nebo cítit napětí? V jediném ze tří filmů se nepodařilo vybudovat atmosféru hrůzy nebo osudovosti; všechno působí strašně uměle, lacině a rychlokvašeně. V trojce jsou vrcholem scény na sněhu; to jsme v televizním studiu Brno na začátku 90. let.
A dovedete si představit kluka, který se identifikuje s některou mužskou postavou, ať už upírem Edwardem, nebo vlkodlakem Jacobem? Já ano, ale vypadá jako ta nejzoufalejší kombinace emáka a šampona. Bez dalšího výsměchu se ovšem dá připustit, že v Twilightu máme co do činění s modelem vztahu "holka na střední má za nejlepšího kámoše gaye".
Nikdo v knihách ani filmu (co jsem byl schopen zachytit) není gay, ale v asexuálním kámošení nebo spíš naivní iluzi "kluk se mnou kamarádí jen tak" či "naše láska přesahuje hranice fyzického" je ukrytý zmiňovaný model. Teoreticky by tam mělo cosi eroticky bublat, ale prakticky vyznívají filmy jako zbavené pudů.
Navazuje se tím zvláštně a dobově příznačně na tradici romantických příběhů, kde se mezi milenci klene velká sociální propast; tady jde o rozdíl mezidruhový. Dnešní doba je přesycena sexem a romantika má málo místa. Proto představa, že "se mnou kluk z určitého morálního principu nemůže spát, i když mě miluje" může leckoho vzrušit; zvláště "nedotčené" holky.
Druh sebeklamu
Je v tom i jakýsi druh sebeklamu a falešné víry, že můžu být zároveň čistá a zkažená, ale také dnešního přesvědčení, že můžete mít víc identit - stačí jedno kousnutí a bude ze mě upírka. Jde o podivně zmutovanou tezi "Buď svá" a neomezuj se, stejně tak o bezpečnou formu generační revolty, v něčem neuvěřitelně zpátečnickou a hůř než konzervativní.
Konzervativní způsob života diktuje, že se vdáte, máte děti a víte, kde máte jako žena svoje místo. V Twilightu ovšem žádná tradiční rodina nebude, přitom "patříte jednomu muži" a jste pod jeho ochranou. Rodiče vás přitom mají rádi, neubližují vám, všechno v pohodě; tak proti čemu se bouřit?
Hlavní hrdinka Bella je po celou dobu pasivní, nic neumí, nic nedělá, nemá zájmy, ničím nevyniká, o nic se nesnaží, jen pendluje mezi dvěma kluky, kteří ji musí chránit před smrtelným nebezpečím. Největší záhadou zůstává, proč by se do ní měli zamilovat.
Toto samo o sobě stačí, abyste Twilight nesnášeli, protože zde není NIC zábavného. Ne, že bych se nesnažil být tolerantní a nesnažil se ponořit do děje, ale nebylo do čeho. Situace rozehraná v prvním díle se ve dvojce a trojce vůbec neposunula. Tedy v prvním díle se dozvíme, že Edward je upír. V druhém, že Jacob je vlkodlak. Obojí je tak šokující, až vám zaskočí žvejka.
A v třetím díle se ukáže, že upíři a vlkodlaci můžou i spolupracovat, a že nově vzniklí upíři jsou víc lační po krvi, ale když je praštíte do hlavy, tak jim upadne jako rampouch. Jinak vše stojí na místě a důkazem je i neustále opakovaná scéna, kdy Edward s Bellou sedí na louce s fialovými kytičkami a do toho jim (asi luční skřítek) brnká na klavírek.
A todle je teprv třetí film z pěti...
Může takovou prázdnotu někdo uhrát? Dialogy jsou tak tupé, až si uvědomíte, že Edward je Dylan z Beverly Hills, který si na pouti u kolotoče koupil upírské zuby. A když se nemluví, tak Bella lehce otvírá pusu, mikroskopickými pohyby trhá hlavou a rychle vydechuje. Chvílemi to celé vypadá jako parodie sebe sama, či dokonce preventivní obrana před zesměšněním. I ojedinělé, zjevně sebeironické vtipy ("I´m hotter than you", v titulcích: "Jsem teplejší než ty") jsou neústrojně vlepené, aby se něco řeklo.
Ostatně většina snímku mi připomínala scénku z komedie Jak básníci přicházejí o iluze, kde se Štěpán ptá Kendyho při natáčení seriálu: "A proč mu ta holka říká ´Jdeš do školy?´ Vždyť se vidí každej den, to je snad jasný, kam jinam by šli?" - načež přijde pragmatická reakce "Ty vole, má to třináct dílů, něco si říct musej, ne?". Ty vole, a todle je teprv třetí film z pěti...
Neschopnost vyprávět příběh, špatné triky, více či méně špatní herci a různě více či méně srandovně namaskovaní herci, akční scény bez nápadu postavené na tom, že někdo s někým hodí zpomaleně do dálky a ten si narazí záda, namátkově pouštěná a utínaná hudba. Najde se někdo, komu připadá, že Twilight naplňuje aspoň standardy hollywoodského řemesla?
I když se spolehnete, ke komu dotyčné knihy a filmy promlouvají, a chápete princip, na němž to stojí, pořád nemáte odpověď, proč by konkrétní podoba těchto děl měla někoho uchvátit. Nejsmířlivější řešení, které v Twilightu nevidí jen bizarní omyl, by mohlo být: stejně jako existuje "hudba pro lidi, kteří neposlouchají hudbu" (například většina českého popu), existuje i ";literatura pro lidi, kteří nečtou knihy" - a přesně to je Twilight.
Nelze než souhlasit se Stephenem Kingem, že sága Twilight se nedá číst, protože Stephenie Meyerová neumí psát. Jenomže právě tím se přibližuje svým čtenářkám, které to taky neumějí, ale rády píšou. Odsud záplava blogísků, fanynkovských stránek a tzv. fan fiction povídek. Tvrdí se, že umělecké dílo je principiálně otevřené k dotváření svými čtenáři či diváky. Většinou je to ale dáno tím, že nabízí různá čtení, případně přepisování a domýšlení.
V případě Twilightu jde naopak o to, že dílo je tak prázdné, až je nutné dotvářet ho. Žít s ním tak, že si fantazijně rozvíjím nepravděpodobné scénáře, že na mě někde čekají ne jeden, ale hned dva kluci, a nemusím hnout prstem. Meyerová píše natolik banálním jazykem, že si do jejích textů můžete promítnout cokoli a přetvářet je ve své vlastní dílo, aniž poškodíte originál. Můžete ho jen vylepšit.
Hodnotit výkon lidí, kteří píšou takové knihy a točí takové filmy, se vymyká normální stupnici. Jedinou zábavnou věcí bude sledovat to jako sociální fenomén.
| Twilight sága: Zatmění | |
| Twilight Saga: Eclipse | |
| Žánr: | Akční, Horor, Romantika, Thriller |
| Režie: | David Slade |
| Obsazení: | Kristen Stewart, Robert Pattinson, Ashley Greene, Taylor Lautner, Peter Facinelli, Jackson Rathbone, Kellan Lutz, Nikki Reed, Bryce Dallas Howard, Dakota Fanning, Elizabeth Reaser, Jack Huston, Billy Burke, Jodelle Ferland, Gil Birmingham, Catalina Sandino Moreno, Christian Serratos, Charlie Bewley, Xavier Samuel, Chaske Spencer, Alex Meraz, Kiowa Gordon, Bronson Pelletier, Anna Kendrick ad. |
| Délka: | 124 minut |
| Premiéra ČR: | 01.07.2010 |
