Recenze - Moje žena je dlouholetý fanoušek Nicolase Cage. A je to jedna z mnoha věcí, které máme společné. Proto nás přivádí do rozpaků, když se při uvedení prakticky každého "z jeho filmů" obsáhlá grupa posměváčků a chytrolínů stádně a velmi konformisticky promění v hollywoodské účetní.
Jednak samozřejmě vědí, jaké role by si měl Cage vybírat. Vždyť on má na čele stále ještě nesloupnutou nálepku "STAR" a šmarjápano, pokud bude hrát v takovejchhle blbinách, tak o ni přijde. Brrr, strašná představa!
Být hollywoodská hvězda s sebou totiž nese stejně jako kousnutí radioaktivního pavouka obrovskou zodpovědnost. A podívejte, třeba takovej Tom Cruise, hodnej kluk to všechno... a jak si vybírá. Ten se svou image nehazarduje, pánové, ten ne!
Dále je těmhle "amatérským producentům" jasné, že Cage by měl coby současná "STAR" i docela jinak hrát. Dneska se přece hraje civilně a minimalisticky... Di Caprio třeba, vidíte ho snad ve filmech šílenecky koulet vočima a pořvávat, hmm? Hrát by se mělo, jak se má, a né, jak se nemá. Je jen jediná cesta k životu věčnému, řekli by Jehovovi svědci, a Cage po ní zkrátka ne a ne kráčet.
Taky těch filmů by měl točit míň, aby se divákům náhodou ten jeho workoholismus nezačal přejídat. A v neposlední řadě se uděluje i expertní kadeřnický povzdech: Co ty vlasy, Nicolasi!?
Do nebe nesmí, v pekle ho nechtějí
Tak tedy, vy účetní a kadeřníci, berte na vědomí, že filmografie Nicolase Cage je jako hadí sako jeho Námořníka v Lynchově Zběsilosti v srdci (1990). Je symbolem jeho individuality a víry v osobní svobodu. A bude ho nosit, i když to někomu může připadat nemoderní a trapácké.
Tolik k jednomu z mála "áčkově placených hollywoodských herců", jemuž věřím, že se při ztvárňování svých postav opravdu dobře baví a že dionýsovskému principu sebeuspokojení podřizuje i výběr a množství filmů, často navzdory zájmu publika.
Diváckým mínusem tohoto "svobodomyslně nezodpovědného" přístupu je ale to, že ač sám režisér, věnuje Cage svůj naturel do rukou kdekomu, pokud je mu nabídnuta "lákavá role". A kdekým je tentokrát Patrick Lussier, který se ze střihače Wese Cravena (sedm filmů od Nové noční můry po Noční let) prošmikal až k režijní specializaci na hororová béčka (Dracula 2000), momentálně i ve 3D (Krvavý Valentýn).
Jenže… představte si, že za vámi kdekdo přijde a nabídne vám, že budete hrát roli největšího motherfuckera pod sluncem i Měsícem. Bijce mužů a svůdce žen, kterého nadlouho nedokáže spoutat ani peklo. Zvlášť poté, co se dozví, že jeho dcera byla podříznuta a jeho batolecí vnučka má být obětována kastrovaným vůdcem satanistické sekty. Při filmování se navíc často budete projíždět ve fakt cool kárách a po boku máte koz...ačky Amber Heard.
No nebrali byste to? ...být Cagem!
Peklo jsou ti druzí
No a Cage to vzal. Protože určitě byl zvědavý na tu scénu, kde během soulože s prsatou blondýnkou zredukuje bouchačkou řady satanististů - a jak budou podobné scény propojené, už ho zas tolik nezajímalo. A taky proto, že určitě chtěl říkat ten plamenný monolog, jak se hříchy jedněch stávají utrpením druhých - to, že postavám chybí elementární soudržnost, už nebylo tak podstatné.
A Protože se bezesporu těšil i na to, jak bude kroutit volantem Dodge Chargeru z roku 1968 nebo Chevroletu Chevelle SS, ročník 1971 - a nikdo ho nenapomenul, že to působí, jakoby to auto vůbec neřídil, protože jede zajištěné na vlečňáku.
Zkrátka Lussier vjel do té samé, "falešnými grindhousovkami" vyjeté koleje jako Tarantino (Auto zabiják, 2007), Rodriguez (v Planetě Teror z roku 2007 a o tři roky později společně s Ethanem Maniquisem v Machete), Rick Jacobson (Kurevská nakládačka, 2009), Scott Sanders (Černej Dynamit, 2009) a mnozí další... Také v Drive Angry se vědomě pracuje s laciností zápletky i provedení á la sedmdesátkový až osmdesátkový brak. Také tady se hraje hra na politickou nekorektnost hrubou mluvou, nahotinkami i starým dobrým ultranásilím.
Ovšem zatímco u výše jmenovaných jde vyjma lásky k braku rozpoznat i autorské záměry, příp. v nich vidět aktuální obsahy, Lussier vykazuje pouze onen fanboyovský zápal. Není ani dost talentovaný, aby svou oblíbenou škatuli přesáhl nečekaným nápadem, či dokonce myšlenkovým proudem, ani dost sofistikovaný, aby s námi hrál stylistickou mystifikaci.
Shrnuto, Drive Angry je ten druh filmu, který působí výrazně zábavněji, když si přečtete jeho synopsi, z odstupu ho popisujete kamarádům/-kám, nebo si sjíždíte vybrané scénky na YouTube, než když ho budete hodinu a třičtvrtě sledovat. Tohle je prostě v dobrém i špatném slova smyslu "autentické béčko", kterému Cageova účast zajistila vyšší rozpočet, mediální pozornost a mezinárodní kinodistribuci v oči tahajícím a esteticky podvyužitém 3D.
Peklo kleklo
A na závěr v duchu nedomykavé struktury Cageova nového úletu - či újezdu? - dva spolu příliš nesouvisející, přesto propojené zážitky z kina.
V průběhu sledování mě v hluchých místech bavilo přemýšlet o tom, že Lussier zřejmě skutečně četl barokní puritánský epos Ztracený ráj z roku 1667, k jehož autorovi přímo odkazuje jméno hlavního hrdiny - John Milton. Ten přebásňuje biblické události kolem stvoření světa a pozornost soustřeďuje především na Satana, jeho svržení z nebes a jeho roli při vyhnání Evy a Adama z ráje.
Na poměry filmu neobvykle svěží vize pekla, které je jedním velkým vězením jak pro hříšníky, tak v podstatě i pro pekelníky, sice vizuálně krade z Lawrencova Constantina (2005), ale ideologicky je očividně zakotvena mnohem hlouběji než pouze v osmdesátkovém Útěku z New Yorku Johna Carpentera. A představa, že právě Lussier modernizuje a domýšlí Miltona, má něco do sebe...
O ještě výživnější náplň volné chvíle se mi postarala důchodkyně s několika igelitovými taškami, která si také přišla vychutnat Cage ve 3D - podotýkám, že po úvodních titulcích. Celý film jsem tak měl podbarvený hlasitými výbuchy emocí (několikrát zaznělo upřímným zděšením a překvapením vyvolané "Ježišmarja!") a neméně hlasitým komentováním uzlových bodů zápletky ("Ne, nedělej to!").
K happyendovému usmíření všech účetních tak píšu doporučení: pokud se vyžíváte v nefalšované béčkové zábavě a nebo jsou vaše nároky na filmový zážitek totožné jako u téhle paní, připočtěte si k mému hodnocení libovolný počet procent nad padesátku.
A co se týče tebe, můj milý Nicolasi Cage, doufám, že tě nermoutí finanční neúspěch tvého nového bijáku: Vím totiž minimálně o jedné divačce, kterou jsi v závěru svým výkonem strhnul k slzám!
| Drive Angry | |
| Drive Angry 3D | |
| Žánr: | Akční, Thriller |
| Režie: | Patrick Lussier |
| Obsazení: | Nicolas Cage, Amber Heard, William Fichtner, Charlotte Ross, Billy Burke, David Morse, Tom Atkins |
| Délka: | 104 minut |
| Premiéra ČR: | 03.03.2011 |
