Recenze: Užívat si, krást a sjíždět Love je super

Kamil Fila Kamil Fila
23. 1. 2012 15:01
Jaký je nejúspěšnější slovenský film posledních let
Foto: Aktuálně.cz

Recenze - Suverenita, s jakou je natočen druhý celovečerní film teprve čtyřiadvacetiletého slovenského režiséra Jakuba Kronera, bere dech. Takovou kontrolu nad sladěním kamery, střihu a vedením herců těžko pozorovat i u mnohem zkušenějších tvůrců.

Veškeré banální situace a dialogy vyznívají přirozeně jako součást banality života hrdinů, ale nepůsobí jako „banální umělecké řešení". Když chlapec říká dívce něco jako „Znáš to, že někoho potkáš a máš pocit, že ho znáš celý život", dokonale to pasuje, protože tímto způsobem on i dívka přemýšlejí a věří tomu.

Foto: Aktuálně.cz

Titul Love (psáno též jako Lóve) každopádně představuje unikát. Slovenská kinematografie se považuje víceméně za mrtvou, a pokud už na Slovensku nějaký film vznikne, nechodí se na něj (výjimkou byla před lety Báthory) - a v této situaci má Love už přes 100 tisíc diváků. 

I na debutový Kronerův snímek Bratislavafilm (psáno též Bratislava Film a všelijak jinak) v roce 2009 přišlo přes 70 tisíc lidí.  Nelze ale sázet na to, že tehdy zafungoval pouze výhružný reklamní slogan na plakátu „Ak neprídetě, naserete nás!" - a dokonce ani podtitul „Film, ktorý sa na nič nehrá". Pozérství totiž čiší už z téhož plakátu, který tak dokonale popírá sám sebe.

Zaplnění místa na trhu

Kronerovi se ovšem podařilo zaplnit generační místo na trhu. Mezi teenagery existuje dlouhá desetiletí výrazná skupina těch, kteří od kultury hledají především povyražení prostřednictvím vylepšených obrazů sebe sama. Nezajímá je kdokoli ze starší generace a nezajímá je ani kritický pohled na sebe samé.

Foto: Aktuálně.cz

S postupující dobou a s nástupem (svobodnějšího i nebezpečnějšího) kapitalismu tuto vrstvu mladistvých (či přímo mladistvých deprivantů) z chudších tříd fascinují obrazy zdánlivé revolty, která je ovšem vedlejším produktem tohoto zřízení. Snímek svou "cool energií" určitě zaujme i ty, kdo by se občas na budování kapitalismu vykašlali - ale v zásadě je cílen na ty, kteří nemůžou takřka nikdy uspět kooperací se systémem.

Jinými slovy: pro diváky Love je úžasné koukat se na lidi, kteří kradou, točí se kolem nich velké peníze a ustavičně paří a kalí až do úplného zemdlení. Systém od nás chce, abychom se bavili a utráceli; a je mu celkem jedno, odkud na to vezmeme. Dotyční „rebelové" si možná dočasně myslí, že na systém vyzráli, ale ve skutečnosti se celou dobu chovali tak, že mu vlastně vyhovovali.

A stejně se to má s Love. V rámci filmové produkce vyhlíží „nezávisle", velmi syrově a drze, ale fakticky jen dává svému cílovému publiku zažít vzrušení a prostor ke snění. Dva zlodějíčci aut, kteří pracují pro jednoho mafiána, jsou už od počátku líčeni jako víceméně sympatičtí darebové. Trochu flákači, kterým se těžce stává v kalných ránech, trochu průseráři, ale vlastně milí kluci. Jeden z nich Maťo (Michal Nemtuda) však pozná konečně pravou lásku a kvůli ní se chce změnit. Jeho kamarád Tomáš (Jakub Gogál) se mu za to vysmívá, ale snímek je tak „pravdařsky" vystavěný, že zde zkrátka platí, že láska je vysvobozením.

Foto: Aktuálně.cz

Těžko něco odvozovat o morálce autora z toho, že se nezabývá prezentováním svých postav s morálním odsouzením. Jistě své dílo bude vysvětlovat v duchu, že jde o příběh, v němž někdo dostane druhou šanci a že si pravé hodnoty hrdina i publikum uvědomí na konci. Marně ale doufat, že se tím smaže atraktivita předcházejících pasáží, z nichž plyne, že krást, mít love a užívat si je super.

Love z pasáže a Hiphoppříběh

Vždyť i honička s policajty v nabušeném sporťáku má být hlavně nářez. V jednom momentu Maťo s Tomášem míjejí majitele vykradeného auta a přes sklo se mu smějí: „Čo hledáš ujo, včerajší deň?" Scéna je umístěna tak odzbrojujícím způsobem za předcházející akci, že nezbývá než se smát.

Řemeslo a talent Kronera a jeho spolupracovníků se dá srovnávat s dobovým standardem Jaroslava Soukupa (Kamarád do deště, Láska z pasáže, Diskopříběh). I tady šlo o filmy, které na první pohled vyhlížejí jako společenské kritiky, ale v jádru mají uspokojovat identifikací s mladými hrdiny. Ti nejsou nahlíženi z odstupu, ale naopak se dílo plně podřizuje jejich vidění. (V rámci 80. let kritičtěji a distancovaněji vyznívaly např. filmy jako Bony a klid nebo Proč?)

V případě Love se to maximálně naplňuje sekvencí, kdy Maťo a Tomáš vykrádají na čas auta na parkovišti: obraz se rozdělí jako na hrací konzoli a z prohledu každého „hráče" vidíme, co sbírá a jaké body a bonusy za to obdrží. Svým způsobem neotřelý nápad (aspoň v rámci slovenské kinematografie - jinak viděný poprvé snad v Pláži  s Leonardem DiCapriem) přesně dokládá, že nejen hrdinové, ale film sám se ztotožňuje s metaforou života jako počítačové hry.

Foto: Aktuálně.cz

Určitě se v tom ukrývá mírný posun od metafory života jako diskopříběhu, kde všichni pijí colu, sbírají céčka a s tím, co přijde, mají chuť se rvát. Ale rozhodně to není posun k opravdu drsným filmům, v nichž není naděje na happy end, jako byly brazilské snímky americké Kids.

Přímo Diskopříběh byl limonádovým odvarem předchozích Soukupových filmů a ztělesňoval spíše přesné propojení lidové kultury učňovské mládeže s oficiální normalizační kulturou - v obou případech šlo o to zapomenout na skutečné podmínky, v nichž se žilo. Love (i Láska z pasáže a Kamarád do deště) se spíše tváří jako kritika dobových poměrů. Zcela bezpochyby jde o filmy nesoucí ohromné množství symptomatických znaků a nepřímých zpráv o době svého vzniku - významné a „hodnotné" jsou ale právě v tom, co si neuvědomují.

Žádná kritika, ale hodně realismu

Stojí za to zamyslet se, nakolik se jejich působení liší od filmů typu Gympl nebo Bastardi, které předstírají kritiku, ale jsou křečovité, neumětelské nebo přestylizované a umělé; zkrátka jim chybí základní úroveň realismu a přesvědčivosti. Jejich trefnost nebo dokonce nebezpečnost potenciální nápodoby je mizivá. Naopak Love prýští takovou dávkou „kapitalistického realismu", že s ním téměř nelze polemizovat „takhle to není".

Jistě, film neposkytuje odpovědi na otázky, jak dlouho se Maťo a Tomáš takhle živí - ani jak je možné, že je až dosud nikdo nechytil, když všude nechávají otisky prstů. Režisér se navíc vyhýbá tomu přímo ukázat, že a jak auta skutečně kradou. Většinou jejich džob vypadá velice snadno; zkrátka nahmátnou schované klíčky podle předchozích instrukcí pod blatníkem apod. Jenomže to jsou víceméně drobnosti, které překryje fyzický a slovní projev postav - gesta, slovník, tón, rytmus řeči, to všechno sedí. Rodilý mluvčí možná odhalí nějakou faleš, ale pro mé ucho nevyčníval žádný part jako nezvládnutý.

Pod takovouto náloží, kdy jsou melodramatické nebo akčně-dramatické či jednoduše cool scény ponořeny do kontextu ostatních „z normálního života, tak jak ho známe", snadno získáme představu, že stačilo málo a film by mohl být seriózním dramatem nepokaženým příliš idealistickým závěrem.

Přitom se má situace zcela opačně - realistický kabátek tu ospravedlňuje, či dokonce zastírá utopičnost celého příběhu, která je v něm přítomná od začátku až do konce. Žijeme slastně v prodlouženém dětství či mládí; ani navázání vztahu není přechodem do dospělosti, ale jen další verzí pubertálního snění. Dospělost a odpovědnost nepřicházejí, jedna peripetie, kdy se natvrdo střetnete s rukou zákona, nás „opravně" vžene do náruče dalšího, tentokrát milostného štěstí; slast z loupení je zapomenuta.

Přes veškerou verbální i fyzickou drsnost se film vyhýbá skutečné ošklivosti a sociálním problémům; všichni hrdinové jsou hezcí, nejhladší pleť a pokožku má samozřejmě ústřední pár. Zřejmě se tu rýsuje dosavadní pomyslný vrchol realistického kýče a neškodné sociální kritiky, kterou ve slovenské popkultuře představují třeba Fontána pre Zuzanu, píseň Sprejer frajer či bezpočet hiphopových klipů, kde si zachmuření mladíci libují v tom, v jak drsných podmínkách žijí a jejich vykoupením se má stát, že si pořídí nablýskanější a tlustší zlatý řetěz okolo krku.

Love
Lóve
Žánr: Drama, Romantika, Thriller
Režie: Jakub Kroner
Obsazení: Michal Nemtuda, Kristína Svarinská, Jakub Gogál, Dušan Cinkota, Tina, Samuel Spišák, Zuzana Porubjaková, Roman Luknár, Ľuboš Kostelný, Viktor Horján, Vlado Hajdu ad.
Délka: 90 minut
Premiéra ČR: 12.01.2012


Fanouškovská stránka Kamila Fily na Facebooku
Rozhovor s Kamilem Filou o filmové kritice
 

Právě se děje

Další zprávy