Recenze - Režisér Danny Boyle natáčel film Trans během příprav zahajovacího ceremoniálu londýnských olympijských her. A příznačně ho označil za temné dvojče sportovních oslav fair play.
V jeho novém snímku o krádeži a následném hledání Goyova obrazu Létající čarodějnice, v němž hraje hlavní roli hypnóza a její účinek na lidskou mysl, intrikuje každý proti každému. V průběhu jeho sledování si nemůžete být jistí, že i z toho nejnevinnějšího hrdiny se náhodou nevyklube ústřední zloduch.
To je potenciálně sympatická hra s žánrovými očekáváními, ale hystericky přepjatá a překombinovaná zápletka spolu s typicky boyleovským agresivním stylem dovádí ve finále člověka k naprostému vyčerpání a to, co se na plátně děje, je mu nakonec šumafuk.
I sympatičtí lidé si dělají nepěkné věci
Boyle se vrací ke svým neo-noirovým kořenům, zejména k debutu Mělký hrob a feťácké klasice Trainspotting. Oba napsal John Hodge a ten se podílel i na vzniku Transu, jenž je remakem televizního filmu Joea Ahearneho z roku 2001 (Ahearne v devadesátých letech scénář Boyleovi neúspěšně nabízel).
Režisér se svým dvorním scenáristou zjevně sdílí cynický pohled na mezilidské vztahy a vypráví rád o sympatických lidech, kteří si kvůli penězům dělají nepěkné věci.
Trans nabírá vysoké obrátky už v úvodní dynamicky sestříhané sekvenci loupeže slavného obrazu, jak si ji z paměti rekapituluje vypravěč příběhu Simon (James McAvoy), pracovník aukční síně, který se snaží mnohamilionový artefakt zachránit a při konfrontaci s lupičem Franckem (Vincent Cassell) dostane tak velkou ránu do hlavy, že mu to způsobí amnézii.
Ještě předtím však dokáže obraz uschovat na neznámém místě. V tisku je pak oslavován jako hrdina, přitom, jak divák brzo zjistí, je členem Franckova gangu.
Kumpáni ho po propuštění z nemocnice chvíli mučí v opuštěných docích, aby nakonec dospěli k názoru, že si skutečně nic nepamatuje a objednali ho k renomované hypnoterapeutce Elisabeth Lamb (Rosario Dawson), aby z jeho nevědomí vytáhla zasuté vzpomínky.
Svůdná doktorka ví podle zděšené reakce při svém prvním setkání se Simonem o celé akci víc, než se zdá. Přesto si získá Franckovu důvěru, a když začne hypnotizovat pod jakousi směšnou záminkou i zlodějský tým, mění se zamotaný příběh na totální „mindfuck", v němž se výjevy z reality mísí s obrazy z nevědomí a často není vůbec jasné, na projekci čí mysli se zrovna díváme.
Zdvižený prostředníček cenzorům
Stylově se Danny Boyle drží své osvědčené videoklipové estetiky. Používá nečekané střihy, nezvyklé úhly kamery a vynalézavě si hraje s mizanscénou. Hypnotickou atmosféru se snaží navozovat skoro neustále taneční hudba od Ricka Smithe z Underworld.
Přesto tu je dost rušivých prvků, které divákovi brání, aby se do Boyleovy filmové hypnózy bez zábran ponořil. Zaprvé je to nekonzistentní tón vyprávění. Nálada filmu osciluje od drsného thrilleru s naturalistickými násilnými a erotickými scénami (dlouhý záběr na vyholené pohlaví Rosario Dawson je zdviženým prostředníčkem americkým cenzorům) až k záměrně směšné brakové parodii na Rodinu Sopranů.
A příběh plný zvratů je natolik bláznivý, že i po prvním zhlédnutí si člověk vybaví řadu zcela zjevných logických lapsů.
V recenzích Transu se logicky objevují srovnání s filmy, jako jsou Počátek nebo Věčný svit neposkvrněné mysli. Oba tyhle snímky přenesly na plátno vizuálně velmi působivě obrazy nevědomí svých hrdinů a zabývaly se tematikou identity, paměti a věrohodnosti vzpomínek.
Jenže jak majestátní Nolanův trip do „snů uvnitř snů", tak matematicky propočítaná love-story Charlese Kaufmana a Michela Gondryho mají vnitřní soudržnost a stavba jejich fantazijních světů má pevné základy.
Naproti tomu Boyle s Hodgem se rozhodli nedodržovat při míchání reality a falešných představ žádná pravidla. Na jednu stranu je divák atakován novými a překvapivými twisty, na stranu druhou si těžko může vytvořit nějaký vztah k postavám, jejichž charakter se mění z minuty na minutu podle aktuální scenáristické libovůle.
Trans se tak dá nejlépe užít, když se necháte unášet režisérovou fantazií a všemi těmi audiovizuálními atrakcemi. Moc smysl to ale celé nedává. Je asi chyba, když u filmu, z jehož zápletky by měl lidem šrotovat mozek, je nejlepší tenhle orgán vypnout a užít si alespoň hezké obrázky. Na režiséra Boyleova formátu je to ale trochu málo.
| Trans | |
| Trance | |
| Žánr: | |
| Režie: | Danny Boyle |
| Obsazení: | James McAvoy, Vincent Cassel, Rosario Dawson, Tuppence Middleton, Sam Creed, Danny Sapani |
| Délka: | 101 minut |
| Premiéra ČR: | 13.06.2013 |
