Recenze: Vražedným vztahům Temných koutů chybí jízlivost

Jan Gregor Jan Gregor
17. 6. 2015 12:00
Z filmové adaptace úspěšného románu Gillian Flynnové budou mít fanoušci knižní předlohy pocit, že se něco ztratilo v překladu.
Temné kouty
Temné kouty | Foto: Bioscop

Recenze - Francouzský režisér Gilles Paquet-Brenner je druhým filmařem, který se zhostil výzvy převést na plátno látku bestsellerové autorky drsných thrillerů Gillian Flynnové. Loni představil David Fincher adaptaci jejího zatím posledního díla s názvem Zmizelá a možná i díky tomu, že scénář k filmu napsala sama Flynnová, zachovala si tahle černá satira na instituci manželství šťavnatou jízlivost předlohy.

To se bohužel Paquet-Brennerově uctivé a věrné adaptaci autorčina předchozího románu tak úplně nepovedlo. Je to slušně odvedená práce, ale fanoušci knížky budou mít patrně pocit, že se něco ztratilo v překladu.

První problém nastává s rozkošatělým příběhem, který by asi i suverénnější tvůrce než Paquet-Brenner měl problém nacpat do stopáže celovečerního filmu. Vyprávění se odehrává ve dvou časových rovinách. Jednak se vrací do poloviny osmdesátých let a mapuje jeden hektický den farmářky Patty Dayové (Christina Hendricksová) a jejích čtyř dětí, vrcholící brutálním masakrem, který přežijí jen dva členové rodiny. Sedmiletá Libby (Sterling Jerins) přitom pomůže usvědčit jako vraha svého staršího bratra - patnáctiletého Bena (Tye Sheridan).

Trailer k filmu Temné kouty | Video: Bioscop

O čtvrt století později poznáváme Libby (Charlize Theronová) jako poněkud asociální mladou ženu, která dosud žila jen z darů a výnosů z knihy, která o krveprolití vyšla. Jenom proto, že na vybrakovaném účtu už nemá žádné peníze, svolí k setkání s mladíkem Lylem (Nicholas Hoult), který jí nabídne honorář za to, že přijde na setkání bizarního spolku Kill Club. Setkání s podivíny posedlými masovými vraždami, kteří jsou přesvědčení, že ve vězení sedí pětadvacet let nevinný člověk, Libby vykolejí a začne se svou rodinnou historií, kterou úspěšně vytěsnila na dno paměti, opět zabývat.

Režisér umně splétá dohromady všechny motivy a vedlejší dějové linky, které jsou obsaženy v knize. Při adaptaci románu, jehož rafinovaná konstrukce plná matoucích stop udržuje čtenáře v neustálém napětí, aby mu v závěru uštědřila ránu na solar nečekaným twistem, neměl Paquet-Brenner ani jinou volbu. Vedlejším důsledkem ovšem je, že děj sice pádí dopředu v solidním tempu, ale je zalidněn postavami s pouze hrubě naskicovanými charaktery a hlavně motivacemi. V tom tkví výsada dobrého psaní: Flynnové stačí jeden odstavec, někdy i jedna věta, aby dokonale vystihla povahu svých hrdinů. Paquet-Brenner se příliš soustředí na to, aby stihl všechno odvyprávět, a nenechá svým postavám dostatek prostoru, aby se divákovi mohly dostat pod kůži.

Hodnocení: 70 %
Autor fotografie: Bioscop

Hodnocení: 70 %

Přestože film velmi autenticky zachycuje atmosféru života na americkém Středozápadě, chybí mu oproti skvělé knižní předloze jízlivý humor. Děj sice pádí dopředu v solidním tempu, ale je zalidněn postavami s pouze hrubě naskicovanými charaktery. Temné kouty jsou zdařilá adaptace, fanoušci knížky ale budou mít patrně pocit, že se něco ztratilo v překladu.

Drama / Thriller, Francie, 2015, 104 min

Francouzskému tvůrci se na druhou stranu překvapivě povedlo velmi dobře vystihnout atmosféru života na americkém Středozápadě se vší venkovanskou bigotností a pokrytectvím. Vykresluje Kansas, mimochodem rodiště Flynnové, jako místo, které ubíjí lidského ducha a kde se můžete snadno stát obětí honu na čarodějnice. Temné kouty coby film působí proto hodně depresivně a bezvýchodně. Oproti předloze totiž snímku chybí jedna ingredience, kterou Gillian Flynnová ve svých knihách nešetří: humor.

Humor - byť hodně černý nebo cynický - prosvětluje v románu hlavně kapitoly viděné očima nespolehlivé vypravěčky Libby, která ve svých popisech a přirovnáních nešetří své okolí ani sama sebe. Pronikavou první větu románu "Mám v sobě zlolajnost, skutečnou jako tělesný orgán" sice reprodukuje i film, ale říká ji ústy bývalé modelky Charlize Theronové, což je další - ale už poslední - hřích, který budou určitě mnozí příznivci Flynnové filmu vyčítat. I když Theronová nosí obnošené triko a baseballovou čepici na hlavě a její výkon je vlastně docela přesvědčivý, tohle není ta zakrslá a jedovatá kleptomanka Libby, jaká uvízla v paměti statisíců čtenářů knihy.

I přes uvedené výhrady napsané z pozice člověka, který Temné kouty považuje za jeden z nejlepších knižních thrillerů posledních let, je Paquet-Brennerova adaptace solidní žánrovkou. Francouzský režisér se ale na vlastní kůži přesvědčil o jedné věci. I když je román Temné kouty se svými krátkými kapitolami a častým střídáním perspektiv a časových rovin strukturovaný skoro jako filmový scénář, natočit podle něj dobrý film není tak snadné, jak by se zdálo.

 

Právě se děje

Další zprávy