Recenze: Sucker Punch dává podpásovku žánrové rozkoši

Kamil Fila Kamil Fila
31. 3. 2011 16:20
Fetišistická comicsově herní fantazie Zacka Snydera
Foto: Aktuálně.cz

Recenze - Ve chvíli, kdy po hodinu a tři čtvrtě dlouhém mozkovém výplachu najedou závěrečné titulky, spousta lidí se začne ptát: Co měl ten Sucker Punch, zatr sakr, znamenat? A je až příliš snadné odsoudit ho jako přeplácaný chaos, u nějž sami tvůrci neměli jasno, čeho chtějí dosáhnout a vymklo se jim to z ruky.

Naopak, má smysl se ptát, co tento akční fantasy film "o Alence v říši divů v psychiatrické léčebně v 50. letech" chce sdělit, a jaký by asi byl, kdyby se povedl. A víme vůbec jistě, že se jim nepovedl?

Foto: Aktuálně.cz

Vyjděme přímo z názvu, Sucker Punch znamená "úder pod pás". Kdo ho tady komu dává? Zcela jistě několik postav v ději: zlý otčím nevlastní dceři, když ji nechá neprávem zavřít do blázince, chovanky blázince svým ošetřovatelům (protože se snaží utéct) i jeden proradný ošetřovatel, který zneužívá své moci (a nezákonně jim nechává provádět lobotomii).

Nejvíc se ale zřejmě mají cítit podvedení i modeloví diváci: cílová skupina náctiletých kluků, kteří chtějí vidět sexy holky s velkými bouchačkami, jak nakopávají zadek hnusným chlapům a monstrům. Úder pod pás přichází od tvůrců, kteří cosi naslibují a nalákají, ale pak to předvedou v podobě, která neodpovídá očekávání. Nebo aspoň to tak říkají.

Byla by jim zima

Režisér Zack Snyder, který má už za sebou snímky Úsvit mrtvých, 300: Bitva u Thermopyl, Watchmen: Strážce a Legendu o sovích strážcích, tvrdí, že jeho nejnovější (a první originální scenáristický) počin má být "kritikou kultury geekovského sexismu a nazírání na ženy jako pouhé předměty". (Pokud byste tápali, tak geekové jsou právě ti náctiletí kluci vychovaní internetem.)

Foto: Aktuálně.cz

Čili to, že ve filmu silně nalíčené holky v korzetech a upnutých kožených oblečcích vrtí prdelkami a kamera si je zálibně prohlíží v dlouhých zpomalených záběrech, je kritika fetišismu, pokud vám to nedošlo.

Může vám to připadat absurdnější než Havlovo Odcházení, ale lze na tuto interpretaci přistoupit. Sucker Punch ony zpomalovačky dohání do naprostého ubíjejícího excesu a holky nechá navlečené v natolik nepraktických oděvech a botách, že by nikdy nemohly být akceschopné, byla by jim v těch minišatečkách zima, byly by na bitevních polích mnohem umazanější a nemohly by být tak nezranitelné. Akční scény vystavěné na principu, aby vše vypadalo maximálně cool, však snad i záměrně postrádají napětí nebo rytmus. Jsou to čiré fantazie, nekonečně natažené fascinované pohledy vymknuté z řádu dramatického času.

Čím se dostáváme k tomu, jak se tu ve vyprávění na sebe vrství různé roviny reality. S největší pravděpodobností se přechází mezi třemi světy: tím prvním (možná základním) je realita v blázinci v 50. letech.

Foto: Aktuálně.cz

Zde hrdinky hrají pod dohledem personálu terapeutické hry, berou léky a některé zvlášť těžké případy podstupují operace mozku. Druhý svět je navrstvený na ten první - v očích hlavní hrdinky (a možná i těch dalších) se prostor blázince mění v luxusní bordel, kam chodí bohatá klientela, holky před nimi tančí a pak musí „být na hosty milé". Poslední svět pak představují (možná) soukromé fantazie hlavní hrdinky jménem Baby Doll, jakýsi zvláštní mentální stav, do nějž se dostává, když tančí.

Kde se to odehrává

Nevíme, co přesně vidí ostatní přihlížející, dokonce ani nikdy nevidíme Baby Doll tančit. Zkrátka se vždy jen přeneseme do snového prostoru, který připomíná level nějaké počítačové hry - někdy starodávné Japonsko s démonickými samuraji, někdy steampunkově pojatou první (nebo druhou?) světovou válku, kde se místo německých vojáků nacházejí zombie, někdy jakýsi pseudo-středověký hrad strážený létajícími draky a skřety jako z Pána prstenů, někdy zas futuristickou sci-fi, kde jacísi antropomorfní roboti (něco mezi C3PO z Hvězdných válek a vzbouřenými stroji v Já, robot) vezou vlakem atomovou bombu do města. 

Foto: Aktuálně.cz

Že v akcích proti těmto vždy neživým monstrům, které je možné bez výčitek vybíjet po tuctech a mandlech, asistují i ostatní holky z blázince/bordelu, zvyšuje nejistotu, nakolik se vše odehrává jen v hlavě Baby Doll.

Trochu to připomíná hru Lijavec divadla Járy Cimrmana, kde se pomalu dozvídáme, že se nejedná o klasické divadelní představení, ale o tzv. psychodrama, které sehrávají obyvatelé starobince pod Cimrmanovým vedením. Toto léčebné divadlo (jež je Cimrmanovým vynálezem)  jim má pomoci vyrovnat se s psychickými problémy. Ale Snyder jistě Cimrmana nezná a nepokouší se naplnit jeho odkaz.

Problém je, že ani na konci filmu nebudete o moc moudřejší, co je skutečně realita; opravdu tvoří poslední "hmotné patro" blázinec v 50. letech? Jistě mohl být celý děj jen zábleskem mozku jedné pomatené dívky; jenomže zároveň víme, že ona nakonec není pravou hlavní hrdinkou.

A navíc - kdyby se základ děje odehrával v 50. letech a všechny ostatní světy od něj byly odvozené, jak by bylo možné, že by hrdinky znaly takové věci, jako jsou futuristické zbraně, roboti, Pán prstenů, estetika japonských animovaných filmů či počítačových her atd.?

Není to naopak tak, že hrdinky žijí v budoucnosti a vše co vidíme, jsou jen různé retro-stylové vzpomínky, jakási mediální klišé a virtuální simulace, které mají maskovat realitu za nimi; realitu, kterou ovšem nikdy nespatříme, protože nám byla odepřena, jelikož sami jako filmoví diváci podobných spektáklů vyžadujeme jen líbivé iluze?

Foto: Aktuálně.cz

Není to tedy tak, že ti nejhorší manipulátoři jsou nakonec muži-kluci-geekové, kteří hrdinkám implantují své fantazie?

Žánrová rozkoš?

Všechny pochybnosti můžete odmáznout jednoduše tím, že film žádnou logiku nemá, a pokoušet se nacházet k němu interpretační klíče je pošetilé. Na druhou stranu - opravdu věříte, že někdo mnoho let usilovat o to natočit film, který nedává žádný smysl, má být pouhou vizuální a hudebně remixérskou exhibicí, všichni studioví šéfové to schválili a zbůhdarma přiklepli na produkci přes 80 milionů dolarů? Nevyznívá nesmyslněji spíš tato varianta?

Zack Snyder si jako spoluscenáristu vybral Steva Shibuyu, podivína, který se za celý život podílel jen na několika naprosto ulítlých titulech typu Killer Clowns from Outer Space či No Rest for The Wicked. Dále si záměrně prosadil, aby snímek přes všechno násilí a nabízející se erotiku dosáhl ratingu PG-13 (tj. hlavní cílové skupině-mládeži přístupno) a v režisérské verzi, která vyjde na blu-ray, hodlá dílu dodat ještě interaktivní prvky, jež by měly narušovat a relativizovat plynulost děje. To nejsou náhody a omyly, ale jasný koncept jít proti cílovému publiku a znemožnit mu prožít žánrovou rozkoš.

Foto: Aktuálně.cz

Sucker Punch je zjevně vystavěný jako opozice chlapáckého 300: Bitvy u Thermopyl (herečky mimochodem prošly tříměsíčním výcvikem u stejného trenéra) a strukturou zviditelňuje podobnosti mezi akčními filmy, muzikálem a pornografií - tedy že děj se neustále zastavuje a sledujeme roztažená „čísla" (akční, hudební a sexuální výstupy). Snaha smíchat tyto žánry dohromady do jakéhosi mash-upu je podporována i hudebním doprovodem, který měl na starosti Marius de Vries, který smíchal slavné skladby už v muzikálu Moulin Rouge! a vytvořil tak jakýsi „ultimátní pop". 

Snyder by pochopitelně uměl natočit akci tak, aby byla brutální a realistická - což dokazuje minimálně jeho Úsvit mrtvých i to, že mu kdysi studio odmítlo příliš drsnou verzi filmu S.W.A.T., který pak dostal na starost jiný režisér.  Že dovede natočit muzikál, je vidno v závěrečných titulcích, z finální verze dokonce byla vystřižena scéna, kde zpívá sama Baby Doll.

A film by mohl být mnohem více sexy, kdyby dívky nebyly nalíčeny tak výrazně, kdyby se divákům prostřednictvím odpudivých mužských postav nepřipomínal jejich vlastní voyeurismus a kdyby například nebyla vystřižena jedna milostná scéna Baby Doll s doktorem, který jí má provést lobotomii.

Foto: WB

Film by mohl být mnohem větší jízda a zábava, kdyby nebyl tak vizuálně přešlechtěný a falešný, jenomže právě tím se poukazuje na práci s fenoménem „nespolehlivého vypravěče", který se nám snaží cosi líčit, ale my víme, že jsou to lži a přeludy.

Namísto nezvládnuté snahy natočit do nejatraktivnější a nejkomerčnější film, jak Sucker Punch vidí někteří odpůrci, zde máme spíš vrcholně podvratné dílo útočící na samotné kořeny současné popkultury. Ostatně, onen soustavně připomínaný motiv lobotomie může snadno sloužit jako metafora pro to, co dělají hollywoodské akční filmy se svými diváky.

Nikoli parodický, jen destruktivní

Cílem hrdinek snímku je před lobotomií utéct. Dělají to tak, že neprovedou lobotomii na divácích, kteří by po ní byli spokojení a svým způsobem šťastní - ale snaží se publikum oslnit a přemírou dráždidel unavit do naprosté apatie, případně zhnusení. Skoro bych se nedivil, kdyby v titulcích bylo napsáno, že režisérem byl Lars von Trier, který se rozhodl zničit další žánr.

Sucker Punch lze do určité míry obhájit a nepovyšovat se nad něj jako domněle chytřejší. Nejde o nezdar toho typu, jako když dříve rafinovaný režisér M. Night Shyamalan natočí primitivně blbý film jako Poslední vládce větru. Nejde ani pouze o formální exces, kdy filmaři zkouší něco, co se ujme teprve díky novým technologiím, jako když například sourozenci Wachowští natočili Speed Racera předtím, než se rozšířila kina IMAX, 3D projekce a blu-ray.

Jde spíše o opakování dějinné etapy na přelomu 70. a 80. let, kdy Hollywood začal příliš věřit režisérům a jejich vizím. Francis Ford Coppola tehdy stvořil "nestravitelný" (příliš drahý, příliš dlouhý a příliš temný) válečný film Apokalypsa a Michael Cimino zase "nestravitelný" western Nebeská brána. Výsostná umělecká díla, která zároveň měla být komerčními hity, zapůsobila jako varování. Od té doby se režisérům začala přistřihovat křidélka a filmy s vysokými rozpočty musely být jasně vyrobeny podle univerzálních formulek, jak točit hity pro náctileté kluky.

Sucker Punch tak všechny tyto formulky obsahuje; ale nejenže je naplňuje, překračuje je až do neúnosnosti. Problém však je, že ani obhajoba nepřináší nějaký velký požitek ze sledování. Sucker Punch není parodický, ale pouze destruktivní. Promlouvat bude nejvíce k dívkám, které obrážejí sci-fi a fantasy "cony". Zároveň se nikdy nestane uznávaným dílem jako byla třeba výše zmíněná Apokalypsa. Jeho téma je na rozdíl od vietnamské války příliš nevážné a povrchní. A kritizovat povrchnost zdůrazňováním povrchu představuje slepou uličku vývoje.

 

Sucker Punch
Sucker Punch
Žánr: Akční, Fantasy, Thriller
Režie: Zack Snyder
Obsazení: Emily Browning, Abbie Cornish, Jena Malone, Jamie Chung, Carla Gugino, Jon Hamm, Oscar Isaac, Scott Glenn, Vanessa Anne Hudgens ad.
Délka: 109 minut
Premiéra ČR: 31.03.2011
 

Právě se děje

Další zprávy