Recenze: Suchar Niki Lauda plní sen génia průměrnosti

Martin Svoboda Martin Svoboda
8. 10. 2013 19:20
Howard a jeho nekonečně adekvátní přístup sklidili ovoce na formulové trati
Niki Lauda (Daniel Brühl).
Niki Lauda (Daniel Brühl). | Foto: Bioscop

Recenze - Rivalové nejsou o Niki Laudovi, Rivalové přímo jsou Lauda. To přirovnání se nabízí samo. Slavný závodník Formule 1 je zde popsán jako precizní technik, suchar odhodlaný svou pílí získat, co jeho oponent zvládá ukořistit spontánností a charismatem.

Připomíná to obráceného Formanova Amadea, génius průměrnosti tentokrát sice materiálně prohrává, ale morálně vítězí nad horkokrevností a radostí ze života svého protivníka. S trochou jízlivosti se nabízí, že něco takového musí být tajným snem Rona Howarda. A využití osudu známého závodníka se tak stává jen záminkou odvyprávět vlastní příběh.

Foto: Bioscop

Howard začínal jako herec, ale kariéru se mu nepodařilo dostatečně naplnit. Homer Simpson mu kdysi upřímně vysvětlil, že zkrátka zošklivěl. Za kamerou se mu daří mnohem lépe.

Celou jeho tvorbu však prostupuje až přehnaná preciznost ve všech ohledech. Dobře volené postupy ozkoušené mnohými před ním. Leckdy padne jeho úsilí na úrodnou hlínu (Duel Frost/Nixon, Apollo 13), jindy se stanou fatálním omylem (brownovské adaptace, Grinch) a třeba i zdrojem nekonečných debat, jde-li o umění, nebo o zbabělou kopii či dokonce bezduchý kýč (Čistá duše).

Zbabělost se vyplácí

Čekat, že se Ron Howard změní a začne experimentovat, by bylo stejně pošetilé jako chtít po Hansi Zimmerovi, aby složil ještě čtvrtý hudební motiv, který by přidal k těm třem, co už dvě desetiletí dokola opakuje. Ani jeden nemá k posunu důvod - formální zbabělost a sázka na jistotu jim přinášejí povětšinou uznání a řadu obdivovatelů v divácích, kteří oceňují, že v kině vidí či slyší přesně to, pro co přišli.

Proti takovému přístupu je vždy dobré se ozvat a upozornit na hranice schopností tvůrců, kteří už nikdy nemohou svůj obor posunout ani vylepšit, v ideálním případě mohou pouze předvádět vysoký nadstandard.

Pro jednou si ale odpustím kverulantství a uznám, že Rivalům jejich veskrze adekvátní forma akademicky přesného sportovního dramatu svědčí.

Foto: Bioscop

Je až zarážející, že snímek ve všem tak doslovný, čitelný, zcela nepřekvapivý a zkrátka rutinní dokáže těmito vlastnostmi neiritovat, ale naopak vzbudit dojem, že jedině takto mohl výsledek vypadat a že proti těmto volbám a postupům nemá smysl vznášet námitky.

Ano, přes negativní podtón musím zamířit k vysokému hodnocení, protože Rivalové zkrátka mají potřebný drive a sice klišovitý, ale stále působivý souboj dvou protichůdných pohledů na svět strhne přinejmenším na dobu nezbytně nutnou.

Foto: Bioscop

Chris Hemsworth (Thor) a Daniel Brühl (Good Bye, Lenin!) odvádějí skvělé výkony a celá konstrukce drží pohromadě jako strohá, ale bytelně a poctivě stlučená skříň od truhlářského mistra.

Ale takhle to nebylo!

Když už padla zmínka o Formanově Amadeovi, našli bychom další spojitost. V obou případech se ihned po premiéře objevily desítky textů o tom, že takto k zobrazovaným historickým událostem přeci nedošlo, že hrdinové mezi sebou měli zcela korektní vztah a spíš než rivaly byli vzájemnými obdivovateli nebo i přáteli (Lauda a Hunt spolu jednu dobu dokonce sdíleli byt, takže asi jen těžko byli jeden druhému nemesis). Že jejich postoje nebyly opačné a že tato adaptace jejich života konflikty nejen po vzoru správného hollywoodského trháku zveličuje, ale přímo tvoří nové, dosud neexistující.

Čím víc se ve světě závodů formulí vyznáte, tím víc si zřejmě budete všímat nepřesností i vyložených opaků reality. Nezbývá než upozornit, že film má nárok s pravdou nakládat velmi svéhlavě a měli bychom to akceptovat do doby, kdy by se za manipulací s fakty skrývaly ideologické důvody. I zde bychom nalezli odpustitelné výjimky, když jde o posun „nezištný", třeba v případě Schindlerova seznamu a dalších "ušlechtilých lží".

Foto: Bioscop

Mnozí sportovní znalci tedy skřípou zuby, ze svého úhlu pohledu oprávněně. Vadí jim, že Brühl tak skvěle imituje Laudu, nicméně ho vede do situací, v nichž se buď neocitl, nebo během nich reagoval velmi odlišně.

Nutno podotknout, že samotný Lauda objel několik premiér a rozhodně se netvářil nespokojeně. Se scénářem Petera Morgana buď problémy nemá, nebo necítí potřebu je ventilovat.

Pro méně znalé sportovní nadšence a lidé sportem netknuté (můj případ) pak problémy s realističností odpadají a zdá se, že právě tyto dvě skupiny, jež vlastně snímek vnímají jako nový příběh, jsou nejvíce spokojené.

Rivalové jsou oproti americkému původu režiséra relativně skromnou britskou produkcí. Možná trochu zamrzí, že z těchto nezávislých prostředků vznikl zcela standardní jakoby-hollywoodský snímek jen s několika málo připomínkami volnějších rukou tvůrců.

V rámci americké oscarové sezony jde o film se zcela proměněným potenciálem, dotažený takřka k dokonalosti, z pohledu nezávislejší britské produkce naopak o dílo, které se nepokusilo vůbec o nic, čím by vybočilo.

Jako u Howarda ne poprvé tedy o smysluplnosti jeho snahy rozhoduje námět a scénář. Pokud je oboje vhodné k jeho standardizovanému pojetí nekonfliktní bezchybnosti, má vyhráno. A archetypální duel opačných principů naroubovaný na sportovní drama to na rozdíl od brakové literatury a dětské vánoční povídky snese, proto Rivalové končí jako velmi kvalitní podívaná plnící vše, co od ní divák čeká. S výjimkou faktické přesnosti, která by ale, ruku na srdce, mohla i ubrat ze zážitku.

Rivalové
Rush
Žánr: Akční, Drama, Sportovní, Životopisný
Režie: Ron Howard
Obsazení: Daniel Brühl, Chris Hemsworth, Alexandra Maria Lara, Olivia Wilde, Natalie Dormer, Christian McKay, Pierfrancesco Favino, Jamie Sives, Lee Asquith-Coe, Egija Zviedre, Julian Seager, Joséphine de La Baume
Délka: 123 minut
Premiéra ČR: 03.10.2013
Youtube video
Youtube video | Video: youtube.com
 

Právě se děje

Další zprávy