Recenze - Jaké filmy jsou nejhorší? Ty opravdu hrozně nepovedené, nebo ty průměrné? Samozřejmě, že ty průměrné, takzvaně běžné oddechové. Neexistuje větší nuda než solidně, ale šedivě natočený film, v němž je všechno předvídatelné a v němž není nic extrémního a hodného zapamatování.

Jestli chcete výplach, dejte si klystýr, bude mít podstatně lepší efekt než "odpočinkový film" - doporučí vám čtyři recenzenti z pěti, kteří obvykle milují absolutní ptákoviny a zhůvěřilosti, o nichž se aspoň dobře píše. Ale desátá variace na druhý odvar z něčeho, co nikdy nezanechalo stopu v dějinách, dokáže jen ubít do bezvědomí.

Film, na který se nečeká

Komedie Noc v muzeu 1 vznikla v roce 2006 a jen v Americe utržila absurdních 250 milionů, přestože v ní nebylo téměř co k vidění. Vše, co nabízela, bylo už na plakátu: komik Ben Stiller hraje hlídače v muzeu, kde v noci ožívají exponáty jako kostra tyranosaura.

Že vznikne pokračování a že do něj bude investováno víc než do jedničky, bylo studiovým účetním jasné hned. Pro ty, kteří se rozhodují, na co do kina, až před pokladnou, půjde o ideální titul.

Jinak je druhá Noc v muzeu bída za 150 milionů dolarů a spousta lidí si asi samaritánsky představí, kolik by se za to najedlo chudáků v Africe. Není to "film, na který se čeká", ani dílo, jehož první díl má věrné fanoušky, a už vůbec to není a nebude kult, kolem kterého se točí spousta hlášek a pamětihodných scén.

Foto: archiv

Nejenže je otravný, nenápaditý a nepromyšlený, ale i bez základní logiky, jejíž nepřítomnost neomluví ani případný argument, že jde o fantaskní komedii, která má pobavit děti a neurazit dospělé.

Velmi nesoudržný fikční svět

Vzpomeňte si na spoustu amerických komedií z 80. let typu Rošťáci (Goonies), Miláčku, zmenšil jsem děti, Vnitřní vesmír či Gremlins, nebo na filmy a seriály podle scénářů Miloše Macourka (Což takhle dát si špenát, Konec vodníků v Čechách, Arabela) - a ke svému úžasu zjistíte, že tato hravá dílka nabízejí velmi soudržné fikční světy s přísnou logikou.

Jejich bláznivost je (paradoxně) nejen udržuje v jasných mezích, ale hlavně díky ní v příbězích existuje napětí a je srozumitelné, v čem spočívá vtip, protože jsou definovaná pravidla toho, co je zde možné.

Noc v muzeu 2 naopak - stejně jako jednička - trpí tím, že v něm není stanovena míra realističnosti ani nadsázky. Základní nevěrohodnost, kterou se nikdo neobtěžuje vysvětlit, je to, že v muzeu nejsou kamery ani další hlídači a oživlé exponáty rozbíjejí spoustu věcí, ale druhý den po tom není ani památky.

Foto: archiv

Dvojka to přebírá po jedničce, jen tuto nesmyslnost ještě vyhání do výšin tím, že se nacházíme v obřím washingtonském komplexu, a ne jen jedné budově.

I magická egyptská deska, která oživuje mrtvé, má nepochopitelné vlastnosti. Oživuje nejen skutečné mrtvoly (kostry, vycpaniny, mumie), ale i makety a modely (které fakticky nejsou tím, co reprezentují, čili by neměly mít žádnou "paměť"), či dokonce dvourozměrná umělecká díla. S východem slunce ovšem všichni zase ztuhnou.

Bitvy dobra a zla o ničem

Pak ale nemá sebemenší logiku zápletka o zlotřilém faraónovi, který se rozhodne ovládnout svět, protože druhý den by zase stál na podstavci se svými podřízenými: Ivanem Hrozným, Napoleonem a Al Caponem - u nichž se ani neví, proč se mu podrobují.

Stejně tak není vysvětleno, jak můžou migrovat různé exponáty bez přítomnosti desky mezi muzei vzdálenými stovky kilometrů, ani není řečeno, jak to, že se některé exponáty znají, a jiné ne; ani jestli někdo z nich může zemřít.

Foto: archiv

Pak jsou pochopitelně všechny ty "bitvy dobra a zla" o ničem; nehledě na to, že ani obě strany nejsou dobře definovány. Co mezi klaďasy dělá kontroverzní postava generála Custera či římský centurion?

Největší kroucení hlavou vzbudí finále, kde oživlá socha Abrahama Lincolna nejprve vstoupí do bitvy, smete pár zloduchů, a pak odkráčí a nechá kladné hrdiny napospas hordám dalších záporáků. A věc, která má faraónovi pomoct, se stane zdrojem jeho záhuby, přičemž opět nikdo neví proč.

Noc v muzeu 2 je zkrátka vrcholně nezábavný a iritující film, kde se libovolný potenciální vtip zabije slabou realizací či jen tím, že je mu věnován minimální prostor a invence. Nedovedu si představit člověka, kterému připadá vtipné, že prezidenti Roosevelt a Lincoln mají státnické proslovy.

Foto: Aktuálně.cz

A že jedna socha mrkne na druhou a sochy andělíčků zpívají v duchu kastrátských klučičích kapel? Marně přemýšlím, co strašného by vás muselo potkat, abyste byli schopni odpočívat a bavit se u tohoto. Lobotomie? Lékařská zpráva, že do týdne zemřete a je vám už všechno jedno?

Stiller si umí vydělávat vtipněji

Hlavní vinu na bezvýraznosti celého projektu mají jak scenáristé, kteří dělali filmy jako Taxi či Můj kamarád Brouk, tak především režisér Shawn Levy. Jeho jméno znají opět jen lidé, kteří se jeho snímkům typu Velký tlustý lhář, Líbánky, Dvanáct do tuctu nebo Růžový panter snaží vyhýbat obloukem.

Co dovedlo Bena Stillera k tomu, že kývl na natáčení, je záhada. Vždyť má dost jiných příležitostí a vydělává na mnohem stylovějších a vtipnějších věcech jako Zoolander, Starsky a Hutch, Vybíjená, Tropická bouře nebo Fotr je lotr. Vypadá to na právnickou kličku ve smlouvě k prvnímu dílu, jež ho zavázala točit dvojku, protože otráveněji se tvářící herec už léta nebyl na plátně k vidění.

I plejáda jindy výborných komiků, jako jsou Hank Azaria, Robin Williams, Owen Wilson, Ricky Gervais, Steve Coogan, Bill Hader, Jonah Hill či Jay Baruchel, tu je navlečena do kostýmů a zatažena do scének, které nejsou ani srandovní, ani jim neumožňují moc hrát.

V průběhu sledování se pak můžete soustředit maximálně na to, že v českém dabingu faraon obfas fiflá, a občas ne. Nebo se - pokud jste muži, případně ženy s lesbickými sklony - můžete zasnít nad tím, jak by vypadal film, v němž by také hrála Amy Adamsová navlečená v úzkých rajtkách, jmenoval by se také Noc v muzeu, ale nebyl by vhodný pro děti.