V roce 1998 to klání sledoval také jiný Dominik, hrdina snímku Děti Nagana, který ve čtvrtek začala promítat kina.

Je snadné vyvolat emoce pomocí těch dávných sportovních scén. Kdo z pamětníků by si nevybavil, co tehdy dělal, jak se kvůli následujícímu finálovému zápasu ve školách udílelo ředitelské volno, jak ponocující diváci, kteří si o přestávkách vařili kafe, rozhodili elektrárenská počítadla odběru proudu. A průpovídky moderátorů v čele se slavným "Přepište dějiny" zlidověly.

Související

Hašek: Do Nagana mi volal Havel, že si už balí kufry. Řekl jsem mu, že na Hrad nechci

Pětatřicetiletý režisér a scenárista Dětí Nagana Dan Pánek byl jedním z těch školou povinných hochů, kteří sledovali turnaj na malém městě, kde se hokejky prodávaly v papírnictví, tak jako v jeho snímku. Nejspíš i díky této osobní rovině se mu povedlo natočit dětský snímek, který navzdory různým přešlapům dovede vtáhnout diváky.

Hrdina Dominik žije s mámou a otčímem, nepůsobí jako sportovní typ. A nejen u sportu, ale ani u žádného jiného koníčku dosud nevydržel. Po olympijském zlatu českých hokejistů však nachází vášeň pro hokej a sní, že se stejně jako jeho jmenovec Dominik Hašek stane neprůstřelným brankářem. Podmínky by mohl mít ideální. Nevlastní otec kromě toho, že je hospodským, trénuje místní hochy. Jenže si vyhlídl jiné talenty a Dominika vidí jako budižkničemu, co si neumí ani zavázat brusle.

Protagonista se však rozhodne nevzdat, byť ani matka není nakloněna tomu opět investovat do něčeho, u čeho syn nejspíš dlouho nezůstane. Ale kde je vůle, tam stačí tenisák a silnice před domem. A také parta spíše podivínů než sportovců, kterou nakonec Dominik ve škole naverbuje. "S nima hraje i holka?" poznamená na adresu začínajícího týmu kdosi ze starších žáků, kteří na plácku u místní hospody s tenisákem soupeří o poznání déle a zkušeněji.

Přesto je Dominik a jeho outsiderská partička z páté třídy vyzvou na zápas. Dopadne pochopitelně debaklem.

Děti Nagana stojí na otřepaném půdorysu sportovních snímků o ošuntělých týmech a trenérech za zenitem, kteří to nakonec všem natřou, jak je variuje nespočet dramat typu amerických Hráčů z Indiany z roku 1986. Dan Pánek toto schéma neumí naplnit strhujícími momenty, nemá k dispozici nejlepší dětské herce a sociální téma je v jeho filmu přítomné v dost nedotažené podobě.

Dominik má kolem sebe mnoho dospělých s nevyrovnanou minulostí, jenže to, jak se matka, otčím či dědeček chovají, se většinou podřizuje potřebám konkrétní scény spíš než tomu, aby byli uvěřitelnými postavami. Byť se Klára Issová v roli matky, Otakar Brousek mladší coby děda či Hynek Čermák jako soused a trenér snaží dorovnat fakt, že dětští herci mnohdy nejsou moc přesvědčiví.

Je zkrátka hlavně potřeba dostatečně dlouho oddalovat závěrečné utkání, v němž Dominik a jeho tým mohou oplatit starším kolegům potupnou porážku. Co na tom, že nápadů, dějových linek či alespoň vděčných sportovních akcí není ve scénáři na celovečerní stopáž. A tak Dominik opakovaně propadá pochybám a projevuje se jeho slabá vůle, což, jak snímek časem prozradí, má nějaké důvody. K finále to ještě bude dlouhá cesta.

Přesto nakonec fakt, že nejde v první řadě o sportovní drama, ale dětský snímek, drží Děti Nagana při životě. Je v nich kus naivity a upřímnosti, kterými místy umí zapůsobit. Někdy stačí k atmosférické chvilce tenisák a pár venkovských opilců. Jindy drobná chvilka dětské vzájemnosti či naznačený motiv domácího násilí, aby nezůstalo jen u sportovních pnutí.

Hynek Čermák jako Karel. | Foto: Jana Lábrová

Děti Nagana celkem dovedně těží z nostalgie, ale stačí to? A není to nakonec spíše film pro rodiče pamětníky než opravdu dětská podívaná, s jejímž hrdinou by se dovedli identifikovat desetiletí chlapci či dívky? Tak napůl. Příběh v závěru graduje, outsiderům celkem upřímně přejeme úspěch. Jen je poněkud málo mít radost z toho, že filmaři zvládají - a ještě ke všemu polovičatě - naplnit nabízející se žánrová klišé.

V drobné, takzvané cameo roli se tu mihne skutečný Dominik Hašek. A jako by se v té jeho několikavteřinové přítomnosti ztělesnily všechny potíže filmu. Brankář se nijak nezapojí do děje, před kamerou působí až neuvěřitelně uměle, spíše jako špatně zapracovaný "product placement".

Pocit nepříliš dokonalé nápodoby cizích vzorů umocňuje také použitá píseň Heroes od Davida Bowieho. K hokeji má blízko, zněla ve videohře NHL 99 z doby naganské slávy. Pro Pánkův snímek ji nově nazpíval Vojtěch Dyk. Ne špatně, jen zapomenutelně. Stejně tak působí Děti Nagana. Jako chvilkový závan nostalgie, který brzy sejde z mysli.