Recenze: Špatnej polda se probelhá na dno i na vrchol

Kamil Fila Kamil Fila
6. 5. 2010 8:00
Werner Herzog a Nicolas Cage utvořili úderné duo
Foto: Kultura

Recenze - To mi posol bulvu! Remake, který má smysl! Film, v němž Nicolas Cage hraje skvěle! A jeden z největších režisérských svérázů světové kinematografie Werner Herzog, který je větší badass než Chuck Norris, zadními vrátky dobývá a podrývá Hollywood! Na Facebooku sice vznikla skupina „Chuck Norris snědl jídlo od Babici a ještě si přidal", ale co je to proti Wernerovi, který snědl vlastní botu a vznikl o tom dokument?

Foto: HCE

Ne nadarmo loni několik kritiků, včetně recenzentského papeže Rogera Eberta označilo Bad Lieutenanta alias Špatného poldu za jeden z nejlepších počinů roku. Špatnej polda je ale hodně zákeřný film, takže u spousty diváků a divaček může vzbudit dojem, že je spíš nepodařený, divný nebo dokonce nudný - právě proto, že sám strukturou a stylem nerespektuje zažitá pravidla. Není to tedy jenom tak, že vyšinutá by byla hlavní postava, na niž máme jakýsi objektivní náhled - ale celý film se „chová" divně.

Řešení mnoha malých problémů

Poručík Terence McDonagh si při zachraňování vězně při povodni poškodí záda a začne trpět bolestmi, které utišuje léky na předpis, ale postupně si k tomu přibere i drogy zabavené v policejním skladišti. Jeho okolí buď neví, v jakém stavu přesně je, nebo velkoryse přehlíží, že se McDonagh nechová standardně. (Čímž nemyslím, že v polovině scén pajdá jako Frankensteinův sluha Igor.)

Foto: HCE

Vše je mu odpouštěno jednak proto, že má vynikající pátrací čich, a pak proto, že umí skvěle lhát. Anebo mu vše prochází jen proto, že si sám McDonagh myslí, že mu to prochází, a přitom už se na něj jako na každou svini někde vaří voda. Ale - je poručík McDonagh opravdu tak špatný? Či - jak poznáte špatného poldu? Podle toho, že porušuje zákony, nebo podle toho, že vyřeší případ?

Z hlediska toho, co považujeme za vydařený žánrový snímek, Špatnej polda mate publikum tím, že tříští pozornost na řešení mnoha malých problémů - není tu jedna dějová linka, ale více pracovních a soukromých linií, jež se navzájem překrývají a proplétají, přičemž řešení každé z nich je téměř vždy jiné, než by se dalo předvídat na začátku.

Film průběžně mění i náladu: sledujeme detektivku, drama, či komedii? Bude snímek vážný, varovný, návodný, nebo si jen utahuje z našich očekávání? Tak jako sám Herzog i hlavní hrdina vyprávění se pohybuje po nepoznatelné hranici mezi genialitou a šílenstvím. Přitom coby celek zapadá velmi přesně do Herzogova díla soustředěného na osudy podivínů a bláznů, často až maniaků.

Z Herzogova života by šlo udělat film

Foto: HCE

S mentálně retardovaným Brunem S. udělal Herzog dva snímky (Každý pro sebe a Bůh proti všem, Stroszek), natáčel s liliputány (I trpaslíci začínali jako malí), s údajně zhypnotizovanými herci (Skleněné srdce), s Klausem Kinskim (což je samostatná psychiatrická diagnóza) dokonce pět filmů, přičemž u Aquirre: Hněv boží ho chtěl dokonce zcela vážně zabít („Klausi, jestli opustíš plac, tak přísahám, že tě zastřelím tímhle revolverem!"). Zkrátka z Herzogova života by šlo udělat film, u něhož by asi nikdo nevěřil, že je podle skutečných událostí.

Se Špatným poldou budou mít ovšem problémy nejen někteří mladší diváci (jak se často říká, Herzog točí filmy pro dospělé lidi, a ne pro hlavní multiplexovou cílovku, která miluje klišé a jednoduché atrakce). Ošívat se mohou i mnozí ctitelé původního Bad Lieutenanta z roku 1992 od Abela Ferrary, jenž působí jako seriozní psychologické drama, zatímco remake výsledně vyznívá spíš jako rozverná hříčka.

Jenomže Herzogův Bad Lieutenant je konečně po dlouhé době remake, jenž má smysl, jelikož naplňuje prapůvodní význam tohoto pojmu: jde o opravdu originálně a kreativně přepracované starší dílo; snahu nahlédnout totéž téma v úplně jiném světle.

Foto: HCE

Nicolas Cage se tudíž nepokouší nijak napodobit démonického Harveyho Keitela, proto ve filmu není ani na chvíli nahý, nemasturbuje, ani se neopíjí. „Jen" jede v obrovském množství drog, a ty ho kupodivu nestahují ani tak na dno, ale umožňují mu stoupat k novým dimenzím vědomí, nebo spíš sebevědomí alias nebetyčné drzosti.

Vyšinutost ve správných chvílích

Herzog navíc dovede využít Cageovo jindy nesnesitelné přehrávání a veškerou křečovitou expresi a vyšinutost nechá tryskat ve správných chvílích. Stav hlavního hrdiny zavdává příčinu a je omluvou pro to, že Cage nehraje postavu nějak soudržně, ale v každé scéně jde o trochu jinou osobu. Cokoli by jinde vadilo, tady je to ve svém zveličení „součástí plánu" - jak by řekl Joker v Batmanovi.

Významové posuny mezi originálem a remakem vykrystalizují do záměrné antiteze: Ferrarův Bad Lieutenant je depresivní katolické drama o hříchu a prozření (kdy ovšem vykoupení není jisté) a vyprávění se pohybuje v těžce ospalém rauši.

Foto: HCE

Vedle Keitela je tu druhou hlavní postavou New York raných 90. let, kdy město bylo prohnilé zločinem a zažívalo krutý dojezd z osmdesátek (tuto éru ukončil až starosta Rudy Giuliani). U Ferrary stojí téměř vše na atmosféře, neboť film zůstává takřka bez děje a záměrně se snaží zhmotnit „zastavený čas".

Herzogův Špatnej polda je oproti tomu nabitý dějovými zápletkami a pracuje s několika deadliny -„odtikávajícími časovanými bombami", které hrdina musí do určitého limitu zneškodnit, jinak bude dead. Místo tmavého New Yorku tu máme prosvětlené New Orleans v době poté, co ho zdevastoval hurikán Katrina. Místo pocitů dekadence a morálního úpadku jsme však spíš svědky „normální denní rutiny" jednoho fakt fikanýho chlápka.

Jak podotkl kolega Jan Bušta, s nímž je radost chodit na filmy, poněvadž pak od něho můžete krást myšlenky, z moralistického díla se nyní stala „egodeistická" černá komedie o tom, že máte právo dělat si, co chcete, a pokud ve vás něco je, tak je jedno, jestli porušujete psané i nepsané zákony. Vy jste Bůh svého světa a určujete pravidla.

Když si vzpomenete, že Herzog sám před lety veřejně a bez ostychu tvrdil, že na natáčení filmu nepotřebujete ani peníze, protože pokud máte umělecké poslání, máte právo si kameru i materiál klidně ukrást v laboratoři, je vám jasné, že pojem hřích a vina v tomto autorském vesmíru neexistuje.  Herzog vás každopádně na základě rafinované manipulace donutí, abyste fandili antihrdinskému fízlovi na speedu.

Při sledování Špatnýho poldy lze mít ustavičně na tváři pobavený úsměv a říkat „to snad není možný, ten chlap nemá žádný skrupule, tohle nemůže dobře skončit" - a říkáte to o hrdinovi a občas i o režisérovi. Ale potěšení se nevyčerpává jen na tom, že s překvapením zíráte, co všechno si tenhle divnej policajt dovolí, a jaký další Damoklův meč se mu rozhoupe nad hlavou. (Zároveň je vhodné dodat, že Herzog efektu překvapení nedociluje extrémními výrazovými prostředky či snahou být módně cool.)

Onen vrcholný zážitek plyne až z toho, když si uvědomíte, že Herzog přečural cenzuru i celý hollywoodský systém a dodal na klíč film, proti němuž nelze z oficiálního hlediska nic namítat, protože skončí přesně v tom duchu, jak by měly končit americké filmy, i když logika příběhu říká, že takto by to skončit nemělo. Herzog tak vyhrál tím nejzákeřnějším způsobem dilema mezi happy endem a zaslouženým špatným koncem a odchází hrdě středem se vztyčeným prostředníkem.

Špatnej polda
Bad Lieutenant: Port of Call New Orleans
Žánr: Drama, Krimi
Režie: Werner Herzog
Obsazení: Nicolas Cage, Eva Mendes, Val Kilmer, Xzibit, Fairuza Balk, Shawn Hatosy, Jennifer Coolidge, Vondie Curtis - Hall, Brad Dourif, Denzel Whitaker, Irma P. Hall, Shea Whigham, Michael Shannon, Gary Grubbs, Marco St. John ad.
Délka: 122 minut
Premiéra ČR: 29.04.2010
 

Právě se děje

Další zprávy