Recenze: Holy Motors, snobská anarchie, jež vznikla pro krásu skutku

Jan Gregor Jan Gregor
3. 12. 2012 14:49
Holy Motors je jedním z nejpodivnějších a nejdiskutovanějších filmů roku.
Foto: Aktuálně.cz

Recenze - Patrně nejdiskutovanější film téhle sezony, Holy Motors režiséra Leose Caraxe, vstupuje pět měsíců po svém prvním českém uvedení na festivalu v Karlových Varech konečně do tuzemských kin. Už v Cannes se stal miláčkem filmových kritiků a černým koněm soutěže. Když Zlatou palmu získala nakonec Hanekeho Láska, obviňovali Caraxovi příznivci porotu ze zbabělosti, že nedokázali ocenit film, který slastně a radikálně bourá filmové konvence.

Málokterý film se dá s tak klidným svědomím doporučit ostatním s tím, že nic podobného dozajista ještě neviděli. Originalita unikátního konceptu celého filmu je nezpochybnitelná.

Foto: Aktuálně.cz

Sledujeme jeden den v životě pana Oscara (Caraxův dvorní herec Denis Lavant), který popojíždí po Paříži v dlouhé bílé limuzíně s šarmantní řidičkou Céline (Edith Scob). Z auta sloužícího mu jako pojízdná maskérna si odskakuje na domluvené "schůzky".

Při nich se převtěluje do cizích identit, stává se například starou žebračkou, nájemným vrahem, otcem plísnícím svou dceru, umírajícím starcem, groteskním skřetem žijícím v kanálu nebo akrobatem simulujícím choreografii akčních scén pro počítačovou animaci.

Jednotlivé segmenty napodobují různé žánry. Skeče a krátké povídky na sebe berou podobu fyzicky laděné němé komedie, sociálního dramatu, akčního filmu, muzikálu nebo třeba kýčovitého melodramatu. Pan Oscar je herec, který na sebe bere různé role v jakémsi mezisvětě mezi realitou a filmovým médiem jako takovým.

Foto: Aktuálně.cz

Chameleonsky se proměňuje před publikem, kterým jsou stejnou měrou svědci jeho performancí ve fikčním světě Caraxova filmu, tak diváci v kinech. Když mu šéf (Michel Piccoli) v limuzíně při jednom přejezdu ze schůzky na schůzku vyčte, že mu přijde unavený a zeptá se ho, proč to všechno ještě dělá, zní Oscarova odpověď: Pro krásu toho skutku.

A Holy Motors jsou cinefilním gestem, které využívá nepřeberné možnosti filmu a horuje za jeho krásu a nesmrtelnost. Svět, který pan Oscar obývá, je totiž zbaven tíhy smrti. Vrah na sebe bere podobu zavražděného, mrtvý stařík po dojemné scéně svého vlastního skonu křepce vstává z postele a konverzuje už zase jako Oscar se spoluherečkou. I Kylie Minogue coby Oscarova kolegyně z konkurenční limuzíny spáchá sebevraždu ne sama za sebe, ale v roli klamané letušky.

Foto: fdc

Zároveň ale svět, v němž Oscar jen přehrává smrtelné zápletky, prochází změnami a podle režiséra rozhodně ne k lepšímu - jedna scéna se například odehrává v ruině kdysi honosného pařížského obchodního domu. Caraxův film v mnoha momentech kritizuje odcizenost dnešní doby a kinematografie jako takové.

Digitální CGI obrázky vypadají směšně vedle ladného tance vášně a nenávisti, který Oscar ve ztemnělé hale provozuje se živou tanečnicí. Móda a kult ženského těla se staly fetišem, který nedokáže vydýchat ani leprechaun žijící v podzemí pod nejznámějším pařížským hřbitovem, jehož náhrobky mají ve filmu místo obvyklých epitafů odkazy na internetové stránky zemřelých.

K nostalgickým povzdechům nad stavem světa se přidávají v závěru i mluvící limuzíny, které si v obřím hangáru stěžují, že "lidé už nemají rádi stroje". Chce tím Carax říci, že radost z elegantní krásy drahých vozů už ustoupila požitkům virtuálních náhražek ve zdigitalizovaném světě?

Foto: Aktuálně.cz

Těžko říci a v Holy Motors je skoro všechno otevřeno libovolným interpretacím. Spodním vírem Caraxových filmových simulaker prosakuje hlavně v závěrečné půlhodině melancholie: pro mě osobně bohužel pořád málo a pozdě, aby mě Caraxův vymakaný a obdivuhodný intelektuální konstrukt vzal skutečně za srdce.

Příliš prostoru věnuje režisér různým odkazům na své a cizí filmy (skeč se skřítkem je variací na jeho segment z povídkového filmu Tokio!, Edith Scobová si na obličej dává zelenou masku stejně jako před půl stoletím ve filmu Oči bez tváře), a z filmu tak chvílemi čiší konstruktérský chlad.

Jediným výjevem, který mě pohnul i citově, byl Oskarův návrat po šichtě domů, jehož povahu nechci spoilerovat. Tam poprvé se na mne přenesl z plátna pocit tíže samoty našich ubohých existencí, v rámci nichž na sebe neustále bereme různé role, ve kterých se ztrácíme, ale ke skutečně obohacujícímu mezilidskému kontaktu dochází jen zřídka. Mnohem více mě před pár lety emotivně zasáhl nedoceněný film Charlese Kaufmana Synekdocha, New York, který podobně dekonstruktivistickým způsobem zpracovává stejná témata.

Holy Motors jsou v mnoha ohledech osvěživě svobodný a anarchistický film. Ocení ho ale především cinefilní snobové, jimž činí potěšení ztrácet se v košatém labyrintu významů a interpretací, který reflektuje povahu filmového média.

Holy Motors
Žánr: Drama, Experimentální, Komedie
Režie: Leos Carax
Obsazení: Denis Lavant, Kylie Minogue, Michel Piccoli, Eva Mendes, Edith Scob, Jean-François Balmer, Elise Lhomeau
Délka: 115 min
Premiéra ČR: 29.11.2012
 

Právě se děje

Další zprávy