Recenze: Režisér Zdeněk Tyc je ve formě. Jako nikdy

Jan Gregor Jan Gregor
26. 9. 2013 14:00
Drama Jako nikdy se opírá o uvěřitelný scénář a skvělé herce
Jiří Schmitzer (Jako nikdy).
Jiří Schmitzer (Jako nikdy). | Foto: Falcon

Recenze - O stavu české kinematografie něco vypovídá, když se film Zdeňka Tyce Jako nikdy jeví bezmála jako zjevení. V záplavě komerčních produktů plných product placementu na straně jedné a ambiciózních narcistických nedodělků na straně druhé představuje tenhle film typ podívané, která se už v Česku pro kina v podstatě nenatáčí: komorní psychologické drama, které staví na pečlivě prokreslených charakterech a skvělých hereckých výkonech.

Foto: Falcon

Film o umírajícím malíři Holasovi (Jiří Schmitzer) a dvou ženách, které se o něj starají, není založen na žádných líbivých nebo podbízivých motivech. Je dost znát, že scenáristka Markéta Bidlasová je divadelní dramatička a dramaturgyně.

Příběh tří hlavních a několika vedlejších postav si lze docela dobře představit jako divadelní hru. Režisérovi vyšla víra v to, že neokázalé téma je natolik nosné, že obstojí i bez sentimentu a citového vydírání. I když vypráví o věcech depresivních, koření své vyprávění i jemným humorem (viz scéna s farářem).

Cholerik, kterého si lze jen těžko zamilovat

Je to vlastně docela jednoduchý příběh. Až na výjimky se navíc odehrává v prostředí jedné velké venkovské chalupy, v níž si svůj ateliér, chrám i tvrz vybudoval akademický malíř v podání Schmitzera.

Není to zrovna postava, do níž je snadné se zamilovat. Cholerický protiva si s oblibou vybíjí vztek na svých nejbližších a člověk se může jen dohadovat, do jaké míry se na jeho náladách projevuje progresivní stadium rakoviny.

Podívejte se i na fotografie z natáčení:

Foto: Falcon

Přesto se o něj oddaně starají dvě ženy. Současná partnerka Karla (Petra Špalková) je bohémka celou svou duší. Někdejší Holasova žačka z „akády" je ostrá a vtipná holka od rány, kterých se muži bojí a beznadějně se do nich zamilovávají. Bývalá milenka Jaruna (Taťjana Medvecká) je vdaná zdravotní sestra a zastupuje ošetřovatelský archetyp ženy, která svůj objekt lásky zahrne veškerou péčí.

Mezi oběma ženami se od počáteční vzájemné nedůvěry a žárlivosti vyvine něco na způsob přátelství. Je zbytečné složitě definovat, co Karlu s Jarunou pořád tak osudově spojuje s Holasem, který je fyzicky už jen stínem někdejšího alfa samce. Na plátně je to totiž vidět, takže jakákoli slova jsou zbytečná.

Foto: Falcon

Schmitzer je impozantní zjev, a když ironicky seřve svého syna Tomáše (Marek Němec) a vynadá mu do zbabělců, stačí tahle jedna scéna, aby člověk pochopil, jakou celoživotní frustraci a potlačovanou nenávist si syn z výchovy svého otce odnesl.

Tycův nejlepší film dekády

Skvěle ovšem Schmitzerovi sekundují obě ženy. Obzvlášť Petra Špalková je jako Karla naprosto přesná do těch nejmenších detailů gest a mimiky. Jestli nikdo z tohoto trojlístku nezaboduje na jaře na Českém lvu (nebo jak se ceny budou nově jmenovat), lze to už teď považovat za nespravedlnost.

Co se režie týče, je Zdeněk Tyc ze staré školy. Nevzdává se své záliby v poetismu, naštěstí ale symbolických záběrů typu můry narážející na rozsvícené světlo není ve filmu až zas tak moc.

Záběrování obecně je ovšem lehce konzervativní až televizní. Proto možná Tyc prohrál s Janem Hřebejkem pomyslný souboj o to, čí film bude Česko zastupovat v soutěži v na festivalu v Karlových Varech.

Líbánky se svou nervní kamerou a častým soustředěním na detaily tváří více odpovídají požadavkům na to, co je moderní festivalový film. Přesto scénář Markéty Bidlasové ční vysoko nad přespekulovaným skriptem Petra Jarchovského.

Zdeněk Tyc ho pokorně a empaticky převedl na plátno, a i když mám rád Vojtěcha, řečeného sirotka a do velké míry oceňuju i Smrady, řekl bych, že je ve formě jako nikdy. Po několika slabších snímcích poslední dekády natočil svůj nejlepší film.  

Jako nikdy
Žánr: Drama, Psychologický
Režie: Zdeněk Tyc
Obsazení: Petra Špalková, Taťjana Medvecká, Jiří Schmitzer, Marek Němec, Luboš Veselý, Marek Taclík, Jana Pidrmanová, Zdeněk Palusga
Délka: 93 minut
Premiéra ČR: 19.09.2013

Youtube video
Youtube video | Video: youtube.com

 

Právě se děje

před 1 hodinou

V 88 letech zemřela filozofka Eva Formánková. Jako jedna z prvních podepsala Chartu 77

Ve věku 88 let zemřela filozofka a redaktorka Eva Formánková. V 60. letech stála u vzniku edice Váhy, která se věnovala nemarxistické filozofii. Jako jedna z prvních podepsala Chartu 77. Formánková zemřela v neděli v Praze, poslední rozloučení se uskuteční v pátek od 14:30 na olšanském hřbitově. ČTK o tom dnes informoval její syn Jaroslav Formánek.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Příští rok bude pro ochranu klimatu rozhodující, prohlásil generální tajemník OSN

Příštích 12 měsíců bude pro světové společenství rozhodující v boji proti klimatické krizi. Prohlásil to ve středu podle agentury DPA generální tajemník OSN António Guterres na madridské konferenci OSN o změnách klimatu (COP25). Je podle něj třeba uskutečnit to, co vědci označují za nezbytné.

"V roce 2020 musíme splnit, co vědci stanovili jako nezbytnost, nebo my a všechny následující generace zaplatíme nesnesitelnou cenu," varoval Guterres. Svět se podle něj bude oteplovat a stávat nebezpečným rychleji, než se kdy pokládalo za možné. Emise oxidu uhličitého budou muset od příštího roku začít klesat, pokud mají zůstat cíle pařížské klimatické dohody na dosah. "Potřebujeme větší ctižádost, více solidarity a více naléhavosti," vyzval Portugalec.

COP25 ve španělské metropoli zasedá od 2. prosince a skončí tento pátek. Tématem je boj s klimatickými změnami a detaily týkající se realizace pařížské klimatické dohody z roku 2015. Ta má za cíl udržet vzestup průměrné globální teploty co nejvíce pod dvěma stupni Celsia, pokud možno na 1,5 stupni v porovnání s teplotou v předindustriálním období. Zachování současných podmínek by ovšem podle vědců mohlo znamenat oteplení do konce tohoto století až o tři stupně Celsia.

Zdroj: ČTK
Další zprávy