reklama
 
 

Recenze: Relikvie smrti mění Pottera v mytický příběh

21. 11. 2010 16:00
Sedmý Potter není dobrá story, přesto jde o dobrý film

Sedmý potterovský film jsem očekával s obavami, navíc jsem měl vlastně dostat jen první půlku příběhu. Bál jsem se, že z toho nemůže vzniknout „dobrý příběh" ve smyslu klasického dramatického oblouku a film bude opět nepochopitelný pro diváky, kteří si předchozí díly přinejmenším dost dobře nepamatují. To vše se naplnilo, Harry Potter a Relikvie - část 1 jsou však přesto dobrý film! K odpovědi na otázku proč se nicméně budu muset dopracovat.

Brumbál je mrtvý, Voldemortova frakce posiluje svou moc a začíná s genocidou mudlů (nekouzelníků) i kouzelníků smíšené krve. Kladní hrdinové musejí dostat Harryho do tajného úkrytu, ale úskok jim vinou zrady nevyjde a Fénixův řád zaznamená ztráty. Přesto se společně připravuje na svatbu svých členů - možná poslední pozitivní věc, která je čeká. Ještě před tím ministr kouzel předává Harrymu, Ronovi a Hermioně Brumbálovo dědictví - zdánlivě obyčejné věci. 

Hlavní trio se musí vydat za viteály: sedmi objekty, do nichž Voldemort ukryl části své duše, a tak musejí být zničeny dřív, než může být odstraněn on sám. Dva už zničeny jsou, ale nikdo z tria neví, jak ty zbývající vypadají, kde jsou, jak je získat a hlavně zlikvidovat...

Dva střídající se typy scén

Mají v ruce jen falešný viteál v podobě medailonu, který kdosi nastrčil místo toho pravého Voldemortova - a ten je kdovíkde. Ve chvíli, kdy padne ministerstvo kouzel a na svatbu vtrhnou Smrtijedi, zůstane trio Harry-Ron-Hermiona osamocené. Nejdříve přebývají v utajeném domě a později v britských lesích.

Právě po masakru na svatbě je vyprávění rozděleno na dva střídající se typy scén. Za prvé jsou to pasáže, ve kterých tři hlavní hrdinové čelí osamění, bezvýchodnosti, milostným trablům (Ron a Hermiona se milují, ale ještě si to neřekli; Ron patologicky žárlí), ale hlavně zničujícímu vlivu nakonec získaného pravého medailonu, který pořád nedovedou zničit.

Za druhé jde o napínavé a akční pasáže bohaté na „přestřelky" s kouzly: úvodní únik, nečekané setkání tria se Smrtijedy v mudlovské kavárně a jejich vloupání na ministerstvo (jednoznačně nejlepší dramatická pasáž filmu) nebo bitva v lesích. Osamělé a napínavé scény jsou pak ještě prokládány klipovitými průniky Harryho a Voldemortova vědomí. Z nich Harry i my nepřímo získáváme útržkovitou znalost toho, co zrovna hlavní padouch dělá.

Detektivní pátrání po medailonu i celá výstavba děje je přitom založena na silné roli pozitivní náhody. Hrdinové náhodou na něco přijdou, náhodou jim někdo pomůže…  A některé zavedené prvky se film vůbec neobtěžuje pro nové či zapomětlivé diváky znovu vysvětlovat.

Do jakého zrcátka to Harry pořád kouká? Jaká je role skřítků a co jsou Krátura a Dobby zač? Co je to za dům, do kterého trio vejde? Divákům se vůbec nepřipomene ani to, že zákeřný vlkodlak Šedohřbet, o němž v úvodu mluví Bill Weasley, je tatáž osoba jako šéf bandy lapků, která se ve filmu opakovaně objevuje - a proto má tak dobrý čich, že Hermionin parfém cítí i přes její ochranná kouzla.

Příběh plný váhání a pochybování

Nelze tedy mluvit o příčinně propojeném logickém vývoji událostí, jenž je pro hollywoodské trháky typický. V případě Pottera by navíc dal i tápavějším divákům mapu, jak se v celém tom složitém vesmíru vyznat.

Z pasáží knihy před útokem na svatbu film rozumně vyházel spousty morálních zadostiučinění (loučení s Dudleyem Dursleyem), vzpomínání (dopisy) a nečekaných setkání (Rona s Krumem), takže vše svižně uběhne. Později se bohužel některé motivy úmorně opakují a rozmělňují stejně jako v románu (ona Ronova žárlivost, čtení mrtvých či zmizelých kouzelníků).

Zejména analogie Voldemortovy totality a Hitlerova nacismu je až otravně doslovná, aby docvakla i nejhloupějším dospělým. A poslední půlhodina, ve které se trio dostane do zajetí a obě linie vyprávění se propojí, bude zřejmě pro nezainteresované diváky zmatená až k nepochopitelnosti.

Přesto existuje interpretační rámec, který většinu nedostatků filmu jako „velké hollywoodské story" elegantně vysvětlí coby součást důsledně uplatňovaného konceptu. Lze ho nalézt i v knize, ale ve filmu vyplývá na povrch mnohem viditelněji a organizovaněji. Jde o využití vyprávění hrdinského mýtu, nebo chcete-li čarovných pohádek - které vždycky nemusí být jen velké dobrodružství, ale i příběh plný váhání a pochybování.

Úmorná odysea ústředního tria je hrdinská cesta, na niž dobrovolně nastoupili - znají cíl, ale ne směr. Je pak zcela v normách „žánru", že při překonávání překážek (Voldemort, Smrtijedi, vlkodlaci, viteály) využívají kouzelných předmětů (Brumbálovo dědictví, Nebelvírův meč) nebo pomoci vyšší moci (náhodně se objevují nadpřirozené bytosti), rádců (Láskorád) a kouzelných pomocníků (Krátura, Dobby). Dospělí kouzelníci se z aktérů děje počínaje svatební scénou mění právě na zmíněné funkční role v konceptu (překážky, rádci, pomocníci).

Podvratné stylové postupy

Mytické vyprávění se odehrává v uzavřených sekvencích, dílčích úkolech, skáče kupředu pomocí náhod, je scelováno pátráním po něčem ne zcela určitém nebo jiným cílem (dostat se na Ithaku, třeba). Pro srovnání vzpomeňte na původní Souboj Titánů. Rovněž nemá žádný celistvý příběh, výrazně zapojuje nadpozemské síly a staví na náhodách.

Stěžovat si tedy v Potterovi například na očividnou náhodnost nalezených stop de facto znamená nepochopení konceptu, který prochází filmem na všech úrovních - a nemyslím si tedy, že jde jen o můj svévolný interpretační krok. Výborné je i zapojení mytického příběhu tzv. Relikvií smrti do reality hrdinů, jejichž pomocí se ke všemu v závěru logicky ozřejmí dosud nejasné Voldemortovy motivace.

Díky mytickému vysvětlení nakonec dává smysl i rozdělení sedmého románu na dvě poloviny. A funguje to přesto, že film mohl i při dodržení mytické organizace zvolit bod zlomu až trochu dál (vloupáním se do nedostupné banky a příchodem do Bradavic). Teprve tam román ve své poslední části definitivně opouští stanovené normy a mnohem víc než z klasických mýtů čerpá z těch popkulturních (Hvězdné války, Matrix).

Co mě ale skutečně překvapilo, bylo promítnutí podvratných vyprávěcích postupů do stylu filmu, který je neobvykle distancovaný a systematicky zapojuje „rušivé prvky". Neboli jak mi řekla jedna kamarádka: detailní záběry na hrdiny u břehu jezera jí připadaly nějak divné, ale nevěděla proč. Místo obvyklého snímání podobných záběrů byl totiž při natáčení očividně využit teleobjektiv.

Podobně jako v některých slavných Altmanových filmech se natáčelo z větší dálky a detail se vytvořil optickým přiblížením: to zdeformovalo přirozené prostorové vztahy mezi objekty, zvýšilo zrnitost a především výrazně zploštilo obraz. Záběry zoufalých tváří pak působí mnohem intenzivněji a odcizeněji, ačkoli vlastně nevíte, čím je to způsobeno.

Naopak dlouhoohniskové objektivy u dialogových scén umožnily extrémně snížit hloubku pole a zaostřovat jen na jednotlivé plány akce. A ne nutně je to tvář toho, kdo mluví, takže zaostřené části ve zcela rozostřeném prostoru na sebe poutají větší pozornost, než jsme v hollywoodských filmech zvyklí. Pocit nejistoty v dialozích postav je tak umocněn i nejistotou v jejich diváckém vnímání.

Důležité je, že film tohoto „sebevědomého" stylu využívá ve scénách „soukromých", zatímco napínavé sekvence jsou natočeny zcela klasicky. Maximálně se v akci zapojuje dnes už konvenční efekt trhaného pohybu, vytvořený pravděpodobně uvolněním závěrky kamery. Dvojúrovňová podoba vyprávění (soukromé vs. žánrové či atraktivní) se tedy promítá i do stylu. To je sice esteticky vzrušující, ale i překvapivě komerčně riskantní.

Jak už bylo řečeno, sedmý Potter sice v předloze ani v adaptaci není „dobrá story", přesto jde o dobrý film se skvělou kamerou a bez výjimky slušnými herci. Po Vězni z Azkabanu a Fénixově řádu jde v tomto směru o nejlepší scenáristickou práci.

Z hlediska srozumitelnosti nicméně Relikvie smrti opět selhávají, pokud jde o diváky s matnou nebo žádnou představou o předchozích částech, a tak by si je měli před návštěvou kina osvěžit. Ale počkejme si, co na tom třeba změní druhá část.

Harry Potter a Relikvie smrti - část 1
Harry Potter and the Deathly Hallows: Part I
Žánr: Dobrodružný, Drama, Fantasy, Rodinný
Režie: David Yates
Obsazení: Daniel Radcliffe, Emma Watson, Rupert Grint, Ralph Fiennes, Helena Bonham Carter, Alan Rickman, Jason Isaacs, Bill Nighy, Bonnie Wright, Tom Felton, Clémence Poésy, Michael Gambon, John Hurt, Miranda Richardson, Rhys Ifans, Jamie Campbell Bower, Brendan Gleeson, David Thewlis, Robbie Coltrane, Helen McCrory, Evanna Lynch, Warwick Davis, Timothy Spall, Julie Walters, David O'Hara, Rade Šerbedžija, Imelda Staunton, Toby Regbo, Nick Moran, Richard Griffiths, James Phelps, Natalia Tena, Fiona Shaw, Oliver Phelps, Toby Jones, Frances de la Tour, Geraldine Somerville, Sophie Thompson, Matthew Lewis, Mark Williams, Matyelok Gibbs, Katie Leung, Freddie Stroma, Isabella Laughland, Jessie Cave ad
Délka: 146 minut
Premiéra ČR: 18.11.2010

autor: Radomír D. Kokeš | 21. 11. 2010 16:00

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama