Recenze: Profesionální manželka je vývozní Francouzka

Michal Procházka
26. 12. 2010 12:58
Další pokus Francoise Ozona o divadlo ve filmu
Foto: Aktuálně.cz

Recenze – Profesionální manželka je trochu nepřesný český název nového francouzského filmu Francois Ozona Potiche, který vstupuje do kin měsíc po uvedení na 13. festivalu francouzských filmů.

Na rozdíl od dvou předchozích nezdařilých snímků Ricky a Útěk představuje novinka aspoň film, jímž se autor 9 žen či Bazénu rehabilitoval před diváckým publikem;  o tom svědčí komerční úspěchy nejnovějšího Ozonova pokusu „o divadlo ve filmu“  ve Spojených státech či v Japonsku. Cinefily obdivující jeho první filmy jako Kriminální milenci si však profilový tvůrce francouzské kinematografie rozhodně zpět nezískal.

Kouzlo originálu

Foto: Reuters

Potiche ve francouzštině znamená prázdná nádoba, to slovo se ale používá pro označení někoho, koho si ceníme na základě jeho krásy a atraktivity: například pro domácí paničku nebo manželku určenou k reprezentaci. V České republice máme spíše „profesionální manželky“ či snad puťky. Takže nám bude smysl originálního názvu unikat - stejně jako kouzlo aranžovaného dekoru 70. let.

Příběh těží z předlohy slavné divadelní komedie, kterou napsali Pierre Barillet a Jean-Pierre Gredy. Ozon využil ve své adaptaci toho, jak hra s nadsázkou parafrázovala téma zrodu západního emancipačního hnutí, kdy ženy odhazovaly sukně a demonstrovaly na ulicích proti patriarchátu a prasáckým šéfům. A zasadil svůj film do barvotiskového i groteskního obrazu poloviny sedmdesátých let.

S podivnou nostalgií se tu předvádí dobová móda a vyšumělá politická rétorika západní levice, která nám bude znít cize i komicky. Nelze se ubránit dojmu, že se díváte na loutkové divadélko. V něm se střídají příkladná francouzská žena Suzanne Pujolová v podání Catherine Deneuveové, která se staví do čela války pohlaví, komunistický předák Babin (Gérard Depardieu) se svými odborářskými proslovy, arogantní kapitalista Robert Pujol (Fabrice Luchini) a hloupě zamilovaná sekretářka Nadège (komediální herečka Karin Viardová).

Foto: Aktuálně.cz

Ozon přitom nevidí emancipaci jinak než v obnovení jakéhosi matriarchátu. Alespoň takový máme pocit ze závěrečného projevu Catherine Deneuveové slibující voličům, že jim bude dobrou matkou.

Dívčí válka v obýváku

Divákům se nedostane bilance zápasu o rovnoprávnost, společenský boj pohlaví tu ilustruje ironická i docela sterilní zápletka domácího soupeření manželů Pujolových o moc nad rodinnou firmou i o poslední slovo u večeře. Zatímco manžel ulehne v nemocnici, ušlápnutá domácí panička se proti očekávání chopí role úspěšné ředitelky. A co se nestane, jde jí to mnohem lépe než arogantnímu a patriarchálnímu cholerikovi.

Problém nastává v okamžiku, kdy se v podstatě nepotřebný pán domu vrátí, aby úskoky dobyl zpět autoritu. Aby to nebylo příliš jednoduché, do klání se míchají jak dcera se synem, tak odboráři a akcionáři. Během toho se řeší i nespravedlnosti a genderové předsudky relativně nedávné doby, kdy televize vysílala ankety, jestli má žena právo na kariéru či může odmlouvat manželovi.

Foto: Aktuálně.cz

Tato dívčí válka ale zřídkakdy překročí práh kanceláře a nebo útulného obýváku. Autor si taky dává velký pozor, aby nezněl angažovaně či provokativně.  Ozon je spíše těšitelem žen nad jejich osudem; vždy je bude trochu nedospěle uctívat a vyznávat, než aby se přidal k emancipačnímu šiku. O tom svědčí i scéna, kdy tu nejvíc machistickou větu říká zanedbatelný a zoufalý revolucionář: „Ženská by neměla stávkovat, ale jít se starat domů o děcka!“

Dramatická komedie má zřejmě odhalit revoluční kocovinu 70. let v podobě historického kýče. Profesionální paničky se starají o domácnost, profesionální bojovníci provolávají úderná hesla, ale zároveň cucají bonbóny a zamilovávají se do bohatých manželek. Vedle vší legrace tu ale čteme vážně podávané i ilustrativní pravdy, že na každém neštěstí je něco groteskního, že život nelze jednoduše vyhrát a že ženská i svého tyrana nakonec svým způsobem miluje.

Akrobat i klaun

Foto: Aktuálně.cz

O co je slabší příběh, o to víc autor zdobí překombinovanou dějovou linku. Připomíná opatrného i obratného eskamotéra, který lavíruje, jako by chtěl dosáhnout obojí - být v cirkusu akrobatem i klaunem. Jen si nedovede vybrat, byť mu jde mnohem lépe vyprávět komedii charakterů, komicky se potýkajících se společenskými hesly a ideologiemi.

Za filmem tak nakonec cítíme strašnou snahu režisérské exhibice i pitvoření hereckého koncertu na nejvyšší úrovni. Na exemplární prototypy 70. let se nabalují duchaplné narážky, aforismy i historické reálie, až film zavání rétoričností.

V továrně se vyrábějí deštníky jako v Paraplíčkách z Cherbourgeru, narcistní a cholerický šéf Pujol je vzdálenou karikaturou Louise de Funese. Myslet máme i na americké komedie ze 60. let, které se dokázaly věnovat společenským tématům. Jen s tím rozdílem, že měly mnohem méně ilustrativní postavy postavené na stereotypech. Ozonova adaptace marně fušuje i do psychologie, když líčí dočasný rozchod manželů a snaží se pochopit dceru, jež chce udržet rodiče pohromadě.

Depardieu s Deneuveovou  tvoří slavný herecký pár francouzského filmu 70. let . To nejzajímavější je ale kombinace filmového herectví francouzské divy a divadelnosti Fabrice Luchiniho v roli Pujola. Po chvíli je přitom jasné, že Ozon bojuje právě s divadelností předlohy i dialogů, které by snad ani nepotřebovaly film.

Tvůrci se divadelnost nesnažili zakrývat, ale nijak přesvědčivě ji nevyužili ani k humoru, ani k originalitě a stylizaci vyprávění. Postavy mají být loutkami svých společenských rolí, z nichž se vyvinou k plnokrevným charakterům; nakonec i Pujol se rozbrečí jako kluk na rameni své „domácí paničky“. 

Jenže mnoho z této konstrukce šustí papírem.  Komorně laděné retro jen evokuje zábavnou představu o Francii té doby a oprašuje klišé; za ně se nedostane. Nad "hereckým koncertem" se nelze ubránit myšlence, že sledujeme především exhibici „francouzství na vývoz“.

Střídají se tu afektované elegantní pózy i bystré repliky, postavy rozumují nad složitostí vztahů, přitom nezávazně koketují s politikou a ideologiemi. Těžko to ovšem zakryje, že Ozon v posledních filmech neumí vyprávět působivý příběh, jen si krkolomně pohrává se žánrovými i sociálními schématy. Jako by nepotřeboval něco podstatného sdělovat, ale stačilo mu povídat si pro sebe.

Profesionální manželka
Potiche
Žánr: Komedie
Režie: François Ozon
Obsazení: atherine Deneuve, Fabrice Luchini, Gérard Depardieu, Jérémie Renier, Judith Godrčche, Karin Viard, Elodie Frégé, Gautier About, Jean-Baptiste Shelmerdine, Sergi López, Noam Charlier, Martin De Myttenaere, Yannick Schmitz, Christine Desodt, Jean-Louis Leclercq, Alexandre Chaidron, Muriel Hobé
Délka: 103 minut
Premiéra ČR: 23.12.2010
 

Právě se děje

Další zprávy